Nejvyšší správní soud řešil otázka možnosti zahrnutí hraničního pozemku do zastavěného území nového územního plánu obce na základě splnění požadavku obklopení dalšími pozemky zastavěného území dle § 58 odst. 2 písm. e) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „starý stavební zákon“). V souvislosti s tím se NSS věnoval otázce, zda lze pro splnění této podmínky zohledňovat pozemky nacházející se ve dvou odlišných obcích.
Krajský soud v Ostravě rozhodoval o změně Územního plánu Ostravy, která změnila funkční využití pozemků z těžkého a lehkého průmyslu, skladování a administrativy na plochy smíšené výrobní, nerušící výroba, služby a občanské vybavení a ještě jejich využití podmínila pořízením územní studie. OOP v přezkumu neobstálo, i když návrh podával pasivní vlastník. Změna totiž nebyla vůbec odůvodněná.
Nejvyšší správní soud řešil zase územní plán Brna. Ačkoliv se Brno bránilo tím, že přece nemuselo reagovat na námitky nějak konkrétně, NSS si to nemyslel a potvrdil, že i na velká města se vztahují stejná pravidla jako na malé obce.
Na webu Ústavu územního rozvoje se může každý podívat na to, jak vláda naložila s jeho připomínkou ke Změně č. 2 Územního rozvojového plánu. Moc se ale netěšte, je to ubohé počtení. Ačkoliv byly některé připomínky sepsány velmi dobře a odborně, jsou odbyty jen několika obecnými frázemi.