Nejvyšší správní soud řešil žalobu nějakých drsných stavebníků. Ti si totiž chtěli postavit novou nemovitost v aktivní zóně záplavového území. Přesně takto se rodí adepti na srdcervoucí dobročinné sbírky, které se vyrojí jak houby po dešti, až zase jednou bude v ČR konečně pár dní pršet a přijde velká voda.

Krajský soud připomněl důležité pravidlo

Vlastníky v jejich touze stavět mále v korytu řeky nepodpořil krajský úřad, ani krajský soud. NSS shrnul názor KS takto: „K námitce žalobců, že pozemek, na kterém by měla být stavba umístěna, je v katastru nemovitostí a rovněž v územním plánu evidován jako „plocha bydlení v rodinných domech”, soud doplnil, že uvedené nemohlo založit žádné oprávněné očekávání žalobců o tom, že jim bude stavba povolena. Evidence v katastru nemovitostí podstatná není a zahrnutí do plochy bydlení vypovídá o eventuálním souladu s územním plánem, nikoli o splnění ostatních podmínek pro vydání stavebního povolení.“

Přesně tak to je. To, že územní plán zařadí nějaký pozemek do zastavitelné plochy ještě neznamená, že se na něm bude budovat podle libovůle majitelů, to by si skutečně měli investoři uvědomit, než začnou zase naříkat, jak v ČR trvá povolení záměru „miliony“ let.

NSS: falešná nástavba fakt není skutečná nástavba

Majitelé pozemku si mysleli, jak na to nejdou fikaně od lesa, když tvrdili, že nestaví novou stavbu, ale jen nástavbu. Přitom předchozí dům srovnali se zemí. NSS jim vzkázal: „Torzo stavebního díla vzniklé odstraněním všech prvků dlouhodobé životnosti, které není s to plnit žádný účel, nelze považovat za stavbu. Stavbu, kterou stěžovatelé následně po odstranění původní stavby zamýšleli provést na pozůstatku původní základové konstrukce, tak nelze považovat za údržbu nebo úpravu dokončené stavby, nýbrž za nahrazení stavby původní stavbou zcela novou, byť je postavena na stejném místě a plní obdobnou funkci.

Argumentaci stěžovatelů, že se v jejich případě nejedná o novou stavbu, ale o faktickou obnovu původního objektu Markova mlýna, neboť identita stavby zůstala zachována, tak dle Nejvyššího správního soudu nelze ve světle zjištěných skutečností přisvědčit. Správní orgány i krajský soud dostatečným způsobem vysvětlily, proč se nejednalo pouze o obnovu původní stavby, ale o žádost o stavbu zcela novou, přičemž své úvahy dostatečně přezkoumatelným způsobem promítly do odůvodnění svých rozhodnutí.“

Pravda je neúprosná, ale mediálně by se to jistě dalo pěkně zvednout ve smyslu pohádky, jak „zlý systém škodí hodným stavebníkům.“ Neznalí čtenáři by to spolkli i s navijákem a pěkně by si navíc zanadávali.

NSS: stavějte si laskavě jinde než málem v korytu řeky

NSS dodal: „V posuzované věci se však jednalo o povolení nové stavby, která je v aktivní zóně záplavového území nepřípustná, aniž by se odtokové poměry zkoumaly. Uvedenému náhledu nakonec odpovídá závazné stanovisko vodoprávního úřadu, rozhodnutí správních orgánů, jakož i napadený rozsudek, jenž vycházel z toho, že správní orgány po zjištění, že původní stavba přestala existovat, změnily své předchozí stanovisko a žádost stěžovatelů posoudily jako zcela nový stavební záměr, jenž je ze zákona nepřípustný (odst. 32 rozsudku krajského soudu). Zákonný zákaz dle § 67 vodního zákona totiž nemůže být žádným způsobem překonán a stavební úřad nemohl stavbu povolit již s ohledem na zákonná omezení.“

Podle rozsudku NSS čj. 5 As 268/2025 – 33 ze dne 25. 5. 2026

Více našich textů k územnímu plánování najdete zde.