Nejvyšší správní soud zrušil „územně plánovací“ rozsudek KS Praha, o kterém jsme psali. Nelíbilo se mu, že krajští soudci byli na obec moc přísní, pokud jde o požadavky na kvalitu odůvodnění územního plánu.
V rozsudku nejsou žádné zajímavé nové závěry, ale je tam citovaná celá námitka a celé rozhodnutí o ní. Říkali jsme si, že by mohlo být zajímavé v praxi vidět, co NSS (někdy) postačuje.
Text podané námitky
Námitka zněla: „Navrhovaná změna územního plánu svou částí Z-P03 nerespektuje historické i stávající urbanistické struktury, historické, občanské a kulturní hodnoty a krajinný ráz a návrh tak není v souladu s cíli a úkoly územního plánování dle Stavebního zákona, zejména § 18, odst (4) SZ 4) Uzemní plánování ve veřejném zájmu chrání a rozvíjí přírodní, kulturní a civilizační hodnoty území, včetně urbanistického, architektonického a archeologického dědictví. Přitom chrání krajinu jako podstatnou složku prostředí života obyvatel a základ jejich totožnosti; a dále §19 SZ, čl.l b) stanovovat koncepci rozvoje území, včetně urbanistické koncepce s ohledem na hodnoty a podmínky území, c) prověřovat a posuzovat potřebu změn v území, veřejný zájem na jejich provedení, jejich přínosy, problémy, rizika s ohledem například na veřejné zdraví, životní prostředí, geologickou stavbu území, vliv na veřejnou infrastrukturu a na její hospodárné využívání, d) stanovovat urbanistické, architektonické a estetické požadavky na využívání a prostorové uspořádání území a na jeho změny, zejména na umístění, uspořádání a řešení staveb, j) prověřovat a vytvářet v území podmínky pro hospodárné vynakládání prostředků z veřejných rozpočtů na změny v území. Požaduji zrušit plochu Z-P03 a ponechat ji nadále jako nezastavitelnou (ponechat součástí krajiny).“
Na tuto námitku reagovalo zastupitelstvo obce, takto: „Obsahově shodné připomínce bylo částečně vyhověno při společném jednání tak, že plocha P-03 byla zmenšena pouze na pozemky obce Mokrovraty. Rozsah plochy byl po projednání upraven tak, že zahrnuje pouze pozemky p. č. 138/2 a 138/3 v k. ú. Pouště ve vlastnictví obce. Obec má v plánu tyto své pozemky využít pro rozvoj rekreačně sportovní vybavenosti v podobě otevřeného přírodního hřiště. Pozemky jsou pro záměr obce vhodné, navazují na zastavěné území, ale zároveň se nachází na okraji sídla, kde nebude docházet k nadměrnému narušení pohody bydlení.
Namítající rozporuje vymezení zastavitelné plochy jako nesoulad se stavebním zákonem, kdy se vymezují zastavitelné plochy na úkor nezastavěného území. To však činí jakákoliv zastavitelná (změnová) plocha, jejíž posouzení (zejména vhodnost z hlediska zájmů chráněných zvláštními zákony) je v kompetenci dotčených orgánů, které k danému vymezení neuplatnily záporná stanoviska. Z hlediska urbanismu a návaznosti na současné zastavěné území a prostorovému uzavření zástavby je zcela logické a nejedná se o nepřiměřený zábor ZPF (orgán ochrany ZPF s tímto záměrem souhlasí a není tedy v rozporu s ochranou nezastavěného území). Vyhověním námitce by se návrh územního plánu nedostal do rozporu s požadavky stavebního zákona. Zastupitelstvo obce požaduje vyjmout plochu pro občanskou vybavenost – sportoviště a dotčené pozemky vymezit jako plochu ZV – plochy veřejných prostranství (veřejná zeleň).“
Text odůvodnění rozhodnutí o námitce
Odůvodnění rozhodnutí bylo následující: „Obsahově shodná námitka (shodný požadavek na vyjmutí plochy Z-P03) byla podána již při společném jednání a bylo jí částečně vyhověno tak, že plocha Z-P03 byla zmenšena pouze na pozemky obce Mokrovraty. Rozsah plochy byl po projednání upraven tak, že zahrnuje pouze pozemky p. č. 138/2 a 138/3 v k. ú. Pouště ve vlastnictví obce. Námitce bylo částečně vyhověno při veřejném projednání v tom smyslu, že plocha oproti původnímu návrhu byla vyjmuta a dotčené pozemky byly vymezeny jako plocha ZV – plochy veřejných prostranství (veřejná zeleň). Podatelka však dále žádá o zrušení celé plochy Z-P03 a ponechat ji nadále jako nezastavitelnou (součástí krajiny).
Od začátku návrhu nového ÚP Mokrovraty má obec v plánu tyto své pozemky využít pro rozvoj rekreačně sportovní vybavenosti v podobě otevřeného přírodního hřiště i vzhledem k velkému zájmu místních obyvatel. Pozemky jsou pro záměr obce vhodné, navazují na zastavěné území, ale zároveň se nachází na okraji sídla, kde nebude docházet k nadměrnému narušení pohody bydlení. Obec se po celou dobu snažila podaným námitkám v průběhu pořizování nového ÚP Mokrovraty vyhovět.
Rekreační oblast Pouště nemá ve svém obvodu žádnou občanskou vybavenost, kterou by mohla obec využívat. Předmětné pozemky jsou částečně obklopeny zastavěným území a plynule na toto území navazují. Toto území je tak vhodné pro využití účelu obce v podobě otevřeného přírodního hřiště. Pořizovatel spolu s určeným zastupitelem posoudili změnu způsobu využití také s ohledem na cíle a úkoly územního plánování dle § 18 a 19 stavebního zákona, které jsou podrobněji zohledněny i v Politice územního rozvoje České republiky, v Zásadách územního rozvoje Středočeského kraje a v zadání územního plánu, ze kterých vychází navržená koncepce rozvoje území.
Navrhované řešené území vychází již ze zadání územního plánu, konkrétně ze zásad územního rozvoje, kde katastrální území Pouště je vymezeno jako ‚krajina zvýšených hodnot kulturních a přírodních‘ pro níž jsou stanoveny následující zásady plánování: zachování přírodních a kulturních hodnot a neohrožovat důvody ochrany přírodních a krajinářských hodnot. Dále pak z územně analytických podkladů (ÚAP) vyplývá vzhledem k urbanistické koncepci prověření lokalizace a případné doplnění a zpřesnění hodnot v území a stanovení koncepce těchto hodnotných objektů a ploch. Při prověřování tohoto území však nevyplynulo zpřesnění či případné doplnění hodnotných objektů či ploch v katastrálním území Pouště. Obec hledala v dobré víře nejvhodnější pozemek pro veřejný zájem (tedy hřiště) neboť jakákoliv občanská vybavenost vzhledem k počtu a velikosti lokality Pouště již delší dobu chybí a také vzhledem k velkému zájmu místních obyvatel. Při prověřování bylo zjištěno, že pozemek se nenachází na pohledově exponovaném místě, neprotínají jí žádné významné osy v území a nejsou v blízkosti žádné významné vyhlídkové body. Dále byl předmětný pozemek pořizovatelem a určeným zastupitelem posuzován z hlediska námitky podatelky v tom smyslu, že plocha pozemku je přirozeným přechodem do volné krajiny.
Obecně lze konstatovat, že volnou krajinou by se mohlo chápat území mimo vymezené zastavěné a zastavitelné území dle platného územního plánu obce. Ovšem, při detailnějším pohledu na věc, detailnější charakteristice, se jedná o území, jež je minimálně narušeno civilizačními vlivy, s převládajícími prvky přírodními, kde převažuje přírodě blízké hospodaření. Jde o území s vyšší biodiverzitou druhů a často s potenciálem vývoje a rozmachu biotopů a celého ekosystému. Ve volné krajině není limitujícím prvkem prostupnost krajiny pro všechny zde se vyskytující živočichy. Toto území přispívá k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitosti forem života, přírodních hodnot a krás a k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji. Pokud tedy vztáhneme shora uvedený popis volné krajiny na níže řešené území v kat. území Pouště, tak lze konstatovat, že popsanou charakteristiku nesplňuje. Jedná se o území sousedící a navazující z více světových stran na zastavěné území obce. V těsné blízkosti se nachází obytné budovy, komunikace a přečerpávací stanice. Pořizovatel s určeným zastupitelem tak nemohou konstatovat než to, že předmětný pozemek byl znovu prověřen a námitce, vzhledem ke všem shora uvedeným faktům, se nevyhovuje.“
Co k tomu řekl NSS?
NSS to shrnul takto: „Z uvedeného vyplývá, že odpůrkyně dostatečně a přezkoumatelně vypořádala podstatu navrhovatelčiných námitek. Krajský soud v bodě 74 svého rozsudku uvedl, že nenalezl přezkoumatelné vymezení nové zastavitelné plochy pro občanskou vybavenost [v souvislosti s § 53 odst. 5 písm. f) stavebního zákona]. S tímto názorem však nemůže Nejvyšší správní soud souhlasit. Z vypořádání námitek navrhovatelky je zřejmé, proč se odpůrkyně rozhodla využít dané pozemky k vybudování přírodního hřiště. Zároveň nejde pouze o citace zákona, jak uvádí krajský soud.
Z vypořádání námitek je také zřejmé, že odpůrkyně hledala nejvhodnější pozemek v lokalitě Pouště, přičemž sama navrhovatelka v rámci svých námitek (ze dne 13. 6. 2022) přímo nerozporovala záměr odpůrkyně z pohledu vymezení nových zastavitelných ploch z pohledu § 53 odst. 5 písm. f) stavebního zákona (její námitky směřovaly jen proti způsobu vymezení plochy Z-P03). Tato námitka se v jisté podobě objevila až v replice k vyjádření k návrhu na zrušení opatření obecné povahy a navrhovatelka ve své podstatě pouze požadovala zachování stávajícího stavu. Odpůrkyně však odůvodnila, proč má za to, že je zapotřebí rozšíření občanské vybavenosti v dané lokalitě v podobě plochy Z-P03, tedy proto, že zde žádná doposud nebyla… Stěžovatelka uvedla, že v dané lokalitě podobná plocha chybí. Opakovaně v textové části odůvodnění uvádí, že s ohledem na vývoj přijímání územního plánu zařadila do plochy Z-P03 pouze pozemky p. č. 138/2 a 138/3 v k. ú. Pouště, tedy jen takové, které sama vlastní. K odůvodnění jiných zastavěných ploch na území odpůrkyně pak Nejvyšší správní soud dodává, že zde skutečně krajský soud překračuje návrhové body.
Navrhovatelka nezpochybňovala vymezení jiných zastavitelných ploch, resp. se této otázce nijak komplexněji nevěnovala, její námitky se týkaly toliko plochy Z-P03. Ve vztahu k ní se jí dostalo ze strany stěžovatelky dostatečné odpovědi.“
Podle rozsudku NSS čj. 7 As 173/2024 – 53 ze dne 12. 12. 2025