Jedna obec na severní Moravě vyňala určitý pozemek ze zastavěného území a v důsledku toho měla vlastnice ze své parcely namísto plochy smíšené obytné jen plochu přírodní. U soudu vlastnice uspěla, část územně plánovací dokumentace byla zrušena. Důvodem bylo, jako tradičně, chybějící odůvodnění. Chyba to musela být velká, protože navrhovatelka byla během procesu pořizování pasivní, což značně snížilo její šance na soudní přezkum.

Zastavěné území má svá pravidla

NSS řekl: „Stěžovatelce lze přisvědčit, že aktualizace zastavěného území podle § 58 odst. 3 stavebního zákona má převážně technicko-právní povahu. Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 2 As 291/2016-40 dovodil, že vymezení zastavěného území v územním plánu vede k určitému „zakonzervování“ jeho rozsahu a že aktualizace má primárně zohledňovat faktický vývoj v území, který se dostal do rozporu se stávajícím vymezením. Z tohoto závěru však neplyne, že by nebylo třeba uvést žádnou seznatelnou úvahu, proč obec aktualizaci provedla. Naopak právě proto, že aktualizace zastavěného území má odpovídat zákonným kritériím § 58 stavebního zákona, musí být z odůvodnění alespoň v základních rysech patrné, proč dotčený pozemek podle obce do zastavěného území nepatří, případně proč z něj má být vyňat…

Tyto požadavky se uplatní nejen při zařazení pozemku do zastavěného území, ale obdobně i tehdy, je-li pozemek z již vymezeného zastavěného území vyjímán. Aktualizace zastavěného území totiž nemá sloužit k autonomnímu rozhodování o tom, který pozemek má být „stavební“, nýbrž k uvedení vymezení zastavěného území do souladu se zákonnými kritérii § 58 stavebního zákona. Právě proto musí být z odůvodnění alespoň v základních rysech patrné, která úvaha vedla obec k závěru, že pozemek navrhovatelky již nemá být v zastavěném území ponechán. Z odůvodnění zde posuzované změny územního plánu, tak jak je zrekapituloval Nejvyšší správní soud v odst. [20] shora, však není zřejmá žádná úvaha stěžovatelky ohledně pozemku navrhovatelky.

Odůvodnění např. neobsahuje ani základní informaci, zda byl pozemek navrhovatelky posuzován jako pozemek v intravilánu, případně zda a proč nesplňuje některou z kategorií pozemků vně intravilánu podle § 58 odst. 2 stavebního zákona, například kategorii zastavěného stavebního pozemku, stavební proluky nebo pozemku obklopeného ostatními pozemky zastavěného území. Neobsahuje ani vysvětlení, proč měl být pozemek po vynětí zařazen právě do plochy NPP. Takto obecné odůvodnění neumožňuje odlišit zákonnou aktualizaci podle § 58 od možné libovůle, kterou navrhovatelka v návrhu namítala.“

Pořád dokola: chybějící odůvodnění a pasivní vlastníci

Nechápeme, proč se toto děje stále dokola, každý přece už musí vědět, že odůvodnění územního plánu je klíčové. Nezáleží snad obcím na tom, aby jejich územní plány byly připraveny pořádně a obstály u soudu a pomáhaly s rozvojem území?

Stejně tak nechápeme, proč se vlastníci nestarají o své pozemky, zejména pak v době, kdy už soudy nebudou k pasivním vlastníkům tak benevolentní jako dosud a v souladu s § 307 odst. 2 stavebního zákona budou šmahem řadu návrhů na zrušení územního plánu odmítat.

Podle rozsudku NSS ze dne 30. 6. 2026, čj. 21 As 239/2025 – 30

Více našich textů k územnímu plánování najdete zde.