Účelem náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřeně dlouhém řízením, je kompenzace stavu nejistoty, do níž byl účastník řízení (poškozený) v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován. Takový stav přitom vyplývá z nejistoty ohledně výsledku sporu, kterou trpí v zásadě každý účastník nepřiměřeně dlouhého řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4336/2010, rozsudek ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4091/2011, a rozsudek ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1436/2013). Primárně je tedy účelem náhrady kompenzovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a bez zbytečných průtahů.

V některých případech však může být účastníku nepřiměřeně dlouhého řízení způsobena i jiná újma, kterou nelze podřadit pod stav běžné nejistoty ohledně výsledku sporu (tedy jiná újma, než která je spojována s nepřiměřenou délkou řízení jako takovou). Může tedy být porušeno nejen právo účastníka řízení na projednání věci v přiměřené lhůtě, ale i jiné základní právo (např. újma na zdraví, na cti, porušení práva na rodinný život při absenci styku s dítětem).

Porušení práva na rodinný život – rozsudek NS sp. zn. 30 Cdo 4091/2011

Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4091/2011, částečně zrušil rozhodnutí obvodního a městského soudu, jelikož tyto soudy při rozhodování o adekvátní formě a výši odškodnění přihlížely jenom k újmě představované stavem nejistoty, do níž byl účastník řízení v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován, a nikoliv k újmě představované porušením práva na rodinný život: „Jiné okolnosti, zdůrazňující intenzitu poškozeným utrpěné újmy, mohou spočívat i v tom, že je nesprávným úředním postupem, spočívajícím v nepřiměřené délce řízení, porušeno nejen jeho právo na projednání věci v přiměřené lhůtě, ale i jiné základní právo. V dané věci by mohlo jít o právo na rodinný život chráněné čl. 8 Úmluvy a čl. 32 odst. 4 Listiny. Odvolací soud se otázkou, zda soudy v řízení o úpravu styku poskytly žalobci dostatečnou a zejména rychlou ochranu jeho práva na rodinný život nezabýval, a jeho posouzení žalobcova nároku je tudíž neúplné, a proto nesprávné.“

Újma na zdraví – rozsudek NS sp. zn. 30 Cdo 1436/2013 a 30 Cdo 1293/2011

V řízení vedeném pod sp. zn. 30 Cdo 1436/2013 se Nejvyšší soud zabýval otázkou odškodnění účastnice řízení, u které se v důsledku zdlouhavě řešených a stále nedořešených soudních sporů rozvinuly úzkostně depresivní stavy. Nejvyšší soud vyčetl odvolacímu soudu, že si neujasnil otázku, zda v předmětném řízení jde u účastnice řízení o „…škodu na zdraví, nebo zda u ní jde jen o zvýšené duševní útrapy, a tedy zvýšenou závažnost (intenzitu) újmy žalobkyně, kterou je třeba podle § 31a odst. 2 OdpŠk zohlednit při stanovení zadostiučinění.“

Soudy tedy nejdřív musí zjistit, zda u účastnice řízení došlo k poškození zdraví. Z daného důvodu Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obvodního i městského soudu.

„Pokud by v důsledku nepřiměřené délky řízení došlo k poškození zdraví žalobkyně (vzniku tělesného či duševního onemocnění), šlo by o nárok se samostatným skutkovým základem a neodškodňoval by se v režimu náhrady nemajetkové újmy podle § 31a OdpŠk…“

Obdobně se Nejvyšší soud ČR vyjádřil i v rozhodnutí ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1293/2011: „…kritérium významu předmětu řízení pro poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) nezohledňuje následky, které mohl mít nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk v osobní či majetkové sféře poškozeného, ale toliko míru úzkosti plynoucí z nejistoty stran uspořádání poměrů poškozeného […]. Pokud by však mělo dojít v důsledku uvedeného nesprávného úředního postupu k újmě na zdraví poškozeného, jednalo by se o samostatný následek, tj. nárok se samostatným skutkovým základem, odlišným od nároku na přiznání zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk.“

Komentář

Na jednu stranu se nám úvaha Nejvyšší soudu o rozlišování zásahu do jednotlivých práv jeví jako logická (např. u újmy na zdraví tomu tak bez výjimky bude), avšak na druhou stranu bude existovat řada případů (obdobně jako ve výše popsaném rodinněprávním případu ve věci 30 Cdo 4091/2011), ve kterých bude velmi obtížné rozlišit, jaká újma poškozenému vznikla – zda jenom újma představovaná stavem nejistoty, do níž byl účastník řízení (poškozený) v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden nebo zda bylo porušeno i jiné základní právo. V mnoha případech tedy bude těžké zhodnotit, zda se již jedná o samostatnou újmu nebo zda je újmu nutné hodnotit jenom v rámci kritéria významu řízení.

Dalšími situacemi, kdy bude dle nás porušeno jiné základní právo, konkrétně právo na soukromý a rodinný život, jsou případy, kdy soudy nerozhodnou v souladu s přechodnými ustanoveními NOZ o svéprávnosti osoby původně zcela zbavené způsobilosti k právním úkonům.

Andrej Lobotka