Jedna obec změnila původní plochy pro bydlení na plochy rekreace individuální s přísnými prostorovými regulativy. Obec navíc, jak už to bývá, vedle rušených ploch vymezila nové plochy pro bydlení. To se nelíbilo vlastníkovi a u soudu vyhrál. Obec se snažila bránit u NSS, ale nebylo jí to nic platné. Územní plán totiž, jak je častým zvykem, nezdůvodnila.
Každý má právo znát důvody změn, které se ho dotýkají
NSS řekl: „Kasační soud souhlasí se stěžovatelkou, že ÚP nemusí obsahovat detailní zdůvodnění funkčního využití každého jednotlivého pozemku, nicméně přisvědčuje závěru krajského soudu, že je-li současně rozvíjena funkce bydlení v dané lokalitě, pak odejmutí možnosti bydlení z dřívější plochy k tomuto účelu určené vyžaduje přesvědčivé odůvodnění, aby se vyloučila libovůle pořizovatele a aby bylo zřejmé, že změna stojí na závažných důvodech…
Přestože je ÚP relativně obecný nástroj územního plánování, který nemá a ani nemůže zohlednit veškeré skutečnosti vážící se ke každému konkrétnímu pozemku v regulovaném území, „nelze rezignovat na odůvodnění změny funkčního využití území, resp. je opatřit pouze stručnými a zcela obecnými tvrzeními o potřebě takového opatření (zásahu do vlastnických práv jednotlivých majitelů pozemků). […]
V souladu s principem právní jistoty má totiž každý právo znát důvody změn, jež se ho dotýkají. Nejen z tohoto důvodu je nezbytné zásadní funkční změny, které se dotýkají vlastnických práv subjektů v územních plánech, odůvodnit přesně, jasně, určitě a srozumitelně, aby nebylo možno mluvit o zneužití práva a svévoli.“
Argumenty pro konkrétní regulativy chyběly
NSS dodal: „Nejvyšší správní soud sdílí názor krajského soudu, že výše zmíněné části odůvodnění napadeného ÚP neobsahují ani v obecné rovině důvody, z nichž by alespoň implicitně vyplývalo (i) proč došlo k změně funkčního využití plochy, v níž se nachází dotčený pozemek, z BP na RI, (ii) proč je v této ploše vyloučeno bydlení, ačkoliv stěžovatelka současně vymezuje v blízkosti pozemku navrhovatelů jiné plochy určené pro bydlení, včetně rozvojových ploch, (iii) proč došlo k zavedení omezujících limitů využití právě v této lokalitě a právě v tomto rozsahu (například limit zastavěné plochy 40 m²).
Uvedené části ÚP se věnují obecně vymezeným cílům, nicméně neposkytují žádné argumenty pro změnu využití plochy, v níž se nachází dotčený pozemek, ani pro volbu konkrétních regulativů, včetně zákazu bydlení.“
Podle rozsudku NSS čj. 21 As 40/2026 – 37 ze dne 23. 9. 2026.
Více našich textů k územním plánům najdete zde.