Krajský soud v Brně zrušil část územního plánu jedné obce, protože požadoval, aby územní studie vymezila v rámci jedné plochy veřejné prostranství – park  o minimální velikosti 0,7 ha a poměru stran 1:4 až 2:3. Důvody pro tento požadavek byly čistě estetické, nikoliv funkční, což soudu nestačilo.

Estetika podle soudců nestačí

Krajský soud řekl: „Mají-li být primárním sledovaným cílem požadavku na vymezení plochy veřejného prostranství tzv. kompoziční důvody, v odůvodnění napadeného OOP bylo vysvětleno, že takového cíle lze stanoveným požadavkem dosáhnout. Estetické hledisko (tj. odborné hledisko urbanisty) vyžaduje, aby byl park mnohem větší, než jak vyžaduje právní úprava; resp. s ohledem na nesprávný výklad odpůrkyně lze dokonce připustit, že odborné estetické (urbanistické) hledisko může stanovit cíle zcela nad rámec výslovně vyjádřených požadavků právní úpravy…

Vnímání estetiky a vyhodnocení prostorových vazeb a potřeb z urbanistického hlediska je otázkou odbornou, jež se však do značné míry odvíjí od odborného vkusu a preferencí konkrétního urbanisty. A jistě není úkolem soudu do tohoto prostoru vstupovat a s odbornými závěry polemizovat. To však současně neznamená, že by odborný závěr nebyl soudně přezkoumatelný, a to co do důvodů, které k němu vedly. Akcentovat je třeba požadavek na komplexnost, srozumitelnost a přesvědčivost odůvodnění. Odborné závěry nelze bez dalšího přijmout za situace, pokud těmto požadavkům nevyhovují…

Na jedné straně stojí cíl, který má obecnou oporu v právní úpravě; kompoziční důvody jsou součástí urbanistického hlediska, jež se promítá do územního plánování. Jedná se však „pouze“ o vizuální vnímání prostoru. Požadavek na vyšší podíl zeleně v daném prostoru není odůvodněn jinými veřejnými potřebami (např. hygienické či ekologické standardy), nejedná se ani o spojení s jinými veřejnými zájmy (např. bezpečnostní důvody – potřeba shromaždiště), jde pouze o estetiku… Z uvedených důvodů hodnotí soud význam sledovaného cíle na škále „marginální – dílčí – relevantní – významný – určující“ maximálně druhým nejslabším stupněm, tj. jako dílčí význam.“

Zásah do vlastnictví tu je

KS dodal: „Oproti tomu zásah do vlastnického práva při nastavených parametrech vnímá soud mnohem intenzivněji… Veřejné prostranství se týká více než 20 % pozemků vlastníků a současně zasahuje do jejich legitimního očekávání, jež bylo založeno předchozí územně plánovací dokumentací. Požadavek na jeho vymezení neposkytuje žádnou funkční přidanou hodnotu pro dané území (je-li založen pouze na urbanistické kompozici) a není spojen s jiným veřejným zájmem, jež by zvýšil váhu sledovaného cíle.

Za této situace hodnotí soud zásah do práv dotčených osob na škále „nepatrný – mírný – podstatný – závažný – extrémní“ minimálně stupněm podstatný. Hodnocení stupněm mírný, které nabídla odpůrkyně ve svém stanovisku, nepovažuje soud za udržitelné. Zásah do vlastnictví pouze na základě požadavku určitého estetického uspořádání prostoru nedosahuje akceptovatelné intenzity. Na základě provedeného testu proporcionality soud dospěl k závěru, že veřejný zájem na umístění veřejného prostranství v podobě parkové zeleně v požadovaném rozsahu, je-li založen pouze na kompozičních důvodech, v posuzované věci nepřevážil nad zájmy dotčených osob, resp. nad požadavkem na ochranu jejich vlastnických práv. Soud shledal zásah do vlastnických práv navrhovatelů nepřiměřeným.“

Rozsudek KS Brno, čj. č.j. 66 A 1/2024 -108 ze dne 15. 12. 2025

Více našich odborných textů k územnímu plánování najdete zde.