Nejvyšší správní soud se opět vyjadřoval k tomu, jak se posuzuje soulad záměru s okolním zástavbou, a to v případě jednoho nespokojeného souseda, kterému vadilo, že má být nový rodinný dům postaven kolmo k jeho nemovitosti. NSS řekl, že když územní plán nemá žádné specifické požadavky, musí se stavební úřad dívat na širší okolí záměru a ne jen ne nejbližší sousedy.

Celkový kontext charakteru zástavby

V rozsudku stojí: Nejvyšší správní soud dává stěžovateli za pravdu, že v oblasti, v níž je povolená stavba situována, existuje ustálený prvek zástavby v podobě orientace staveb. U bezprostředních, okolních staveb lze podle stavebnětechnické dokumentace či podle katastrální mapy vysledovat orientaci, kterou je možné popsat jako rovnoběžnou s přilehlou pozemní komunikací. Předmětná stavba má být však podle dokumentace orientována téměř kolmo ke zmíněné pozemní komunikaci, tzn. jedná se o velmi odlišnou orientaci oproti ostatním okolním stavbám. Podle Nejvyššího správního soudu však nelze souladnost stavby s charakterem okolní zástavby vnímat izolovaně v rámci jednotlivých prvků dané zástavby. Souladnost je nutné naopak posuzovat v komplexnosti celkového charakteru okolní zástavby.

Stavební úřad ve svém rozhodnutí k otázce okolní zástavby, resp. umístění a orientace okolních staveb uvedl, že území části obce, ve kterém se pozemek nachází, je charakterizováno samostatně stojícími tradičními rodinnými domy a s nimi souvisejícími doprovodnými stavbami. Orientace domů je různorodá. Uliční čára je dána oplocením pozemků rodinných domů a stavební čára není v daném území definována. Námitce obce Bohuňov týkající se orientace stavby stavební úřad nevyhověl s odůvodněním, že orientace rodinných domů ke světovým stranám je v daném území nesourodá. V obci nejsou stanoveny žádné regulativy, které by určovaly umístění a orientaci staveb.

Navržená stavba je v souladu s okolní zástavbou a přírodním prostředím. S tímto odůvodněním se ztotožnil jak žalovaný, tak i krajský soud. Z odůvodnění rozhodnutí správních orgánů vyplývá, že se souladem povolované stavby s charakterem okolní zástavby zabývaly v komplexnosti, nikoliv izolovaně, jak tvrdí stěžovatel ve vztahu k orientaci stavby. Nejvyšší správní soud se proto v tomto ohledu ztotožnil s odůvodněním rozhodnutí stavebního úřadu, neboť zejména s ohledem na absenci příslušných regulativů nelze v pouhé odlišné orientaci stavebního záměru spatřovat porušení stavebního zákona.“

Podle rozsudku NSS čj. 4 As 207/2025-41 ze dne 7. 7. 2026

Více jsme toho o charakteru zástavby napsali zde.