Vymezování územního systému ekologické stability v územních plánech není z právního hlediska vůbec jednoduchá disciplína, zejména pak ne v kontextu nejnovější judikatury Nejvyššího správního soudu. Ten totiž naznačil, že územní plán musí vycházet z plánu ÚSES, jinak nemůže lokální biokoridory a biocentra vymezit.
Když neexistuje plán ÚSES
Mnoho územních plánů řeší územní systém ekologické stability, aniž by jejich ORP mělo zpracován plán ÚSES.
Soudy dříve říkaly, že je to možné: „Dle názoru soudu v případě, kdy orgány ochrany přírody nenaplnily svou pravomoc a nevymezily pro dané území systém ekologické stability před zpracováním územního plánu, nemohl odpůrce jako orgán územního plánování rezignovat na vymezení prvků ÚSES v územním plánu… Za situace, kdy tedy není pro dané území zpracován plán systému ekologické stability, je dle soudu naopak na základě zmocnění § 4 odst. 1 zákona o ochraně přírody povinností pořizovatele územního plánu jako orgánu územního plánování vymezit v území ve spolupráci s orgány ochrany přírody, vodohospodářskými orgány, orgány ochrany zemědělského půdního fondu a státní správy lesního hospodářství lokální systém ekologické stability a tím naplnit veřejný zájem na jeho vytvoření.“ (KSÚnL, sp. zn. 40 A 4/2022 )
Takto se také doposud k vymezování lokálního ÚSES v územním plánu přistupovalo. Zdůrazňujeme pojem „lokální ÚSES“, protože obce v územních plánech zcela jistě nebyly oprávněny v územním plánu vymezovat regionální nebo dokonce nadregionální ÚSES, to je úkolem nadřazené územně plánovací dokumentace a územní plány takové ÚSES pouze zpřesňují.
Nejdřív plán ÚSES, teprve pak územní plán
NSS dosavadní přístup k vymezování ÚSES v územně plánovací dokumentaci v situaci, kdy chybí plán ÚSES, změnil, když konstatoval: „Jakkoliv Nejvyšší správní soud souhlasí s krajským soudem v tom, že plán systému ekologické stability není závazným podkladem pro vymezení ÚSES v ZÚR, tudíž orgány územního plánování tento podklad hodnotí prizmatem volného hodnocení důkazů, nelze přisvědčit tomu, že ÚSES lze v ZÚR vymezit, respektive provést jeho změnu, aniž by plán systému ekologické stability byl podle výše uvedených ustanovení vůbec zpracován, projednán a posouzen… Opačný výklad by mohl vést k absurdním důsledkům, kdy vymezení ÚSES v územně plánovací dokumentaci bez pořízení plánu systému ekologické stability by pro pořizovatele byl ‚procesně bezpečnější‘, neboť by nemusely být splněny relativně striktní požadavky, které vyhláška č. 395/1992 Sb. na plán systému ekologické stability a jeho přijímání klade.“ (NSS, sp. zn. 5 As 325/2024 )
Podobný závěr najdeme i v článku Územní systémy ekologické stability v územních plánech: „Pokud má dojít ke zlepšení stávajícího stavu zapracování ÚSES do územně plánovací dokumentace, je nezbytné, aby byl nejprve zpracován plán ÚSES (osobou, která má příslušnou autorizaci, a hlavně dané problematice rozumí) a teprve následně proběhlo jeho zapracování do územního plánu, který autorizuje projektant s oprávněním autorizovat územní plány.“
Není zřejmé, jak přesně se má názor NSS promítnout do způsobu pořizování územních plánů obcí, pro které není lokální plán ÚSES zpracován. Nejspíše by nemělo být možné vymezit lokální ÚSES v územním plánu, pokud chybí odborný podklad (zejména tedy aktuální plán ÚSES, velmi staré generely ÚSES jsou v mnoha případech nedostatečné a neodpovídají už dávno situaci v území). Zpracovatelé územních plánů by měli ve spolupráci s projektanty ÚSES vytipovat plochy, kde by se do budoucna mohl ÚSES nacházet a vymezit je jako plochy přírodní (a toto řešení důkladně odůvodnit z hlediska zásahu do vlastnického práva). Teprve tehdy, když bude mít obec k dispozici plán ÚSES, se regulace v územním plánu upraví. Je pravděpodobné, že soudy budou dopady pospaného rozsudku NSS na územní plány ještě cizelovat a že dojde k nějakému dalšímu posunu.
Od plánu ÚSES se lze odchýlit
Pokud už plán ÚSES existuje, rozhodně by neměl být pouze mechanicky „překreslen“ do územního plánu. Je naopak třeba, aby se právě územní plán nad řešením ÚSES důkladně zamyslel a plán ÚSES zpřesnil s ohledem na jiné veřejné zájmy v území a také s ohledem na majetkové vztahy.
Že se územní plán může od plánu ÚSES odchýlit, už potvrdil i NSS: „Je pravda, že ZOPK ani vyhláška č. 395/1992 Sb. nestanoví závaznost plánu systému ekologické stability pro vymezení ÚSES v ZÚR. Platí tedy, že správní orgán hodnotí tento podklad podle své úvahy… Ostatně vyhláška č. 395/1992 Sb. počítá s možností posouzení návrhu plánu systému ekologické stability odborně způsobilými právnickými či fyzickými osobami, a to za účelem objektivního posouzení tohoto návrhu (§ 5 odst. 3 zmíněné vyhlášky). Stejně tak není zapovězeno, aby se orgán územního plánování po projednání návrhu plánu systému ekologické stability s dotčenými orgány a účastníky řízení od návrhu plánu odchýlil, respektive vymezení ÚSES oproti návrhu zpřesnil či jej dopracoval (za předpokladu, že svůj postup řádně odůvodní).“ (NSS sp. zn. 5 As 325/2024)
Nezapomeňte na odůvodnění
Plán ÚSES není nástroj, který zasahuje do vlastnických práv, neexistuje proti němu ani žádná soudní obrana. Je totiž pouhým podkladem pro územní plánování. Je proto právě na územně plánovací dokumentaci (lépe řečeno na územních plánech vzhledem k obecnosti zásad územního rozvoje), aby vymezení ÚSES pořádně odůvodnila. Pro obce může být někdy pořádným oříškem vysvětlit vlastníkům, proč právě na jejich pozemku má být ÚSES a proč jej nelze vymezit „o kousek vedle na sousedovu“.
V článku Územní systémy ekologické stability v územních plánech se k nutnosti odůvodnit vymezení ÚSES v územním plánu píše: „Vymezení ÚSES musí být řádně odůvodněno, tzn., že musí být dohledatelné a přezkoumatelné, proč zrovna tam kde je daný prvek ÚSES vymezen, je to správné, obhajitelné a nezpochybnitelné… Pouhou implementaci ÚSES z nadřazené dokumentace (ZÚR), ÚAP či generelu ÚSES bez dalšího rozpracování do měřítka územního plánu (tj. zapracování do aktuální katastrální mapy) nelze v žádném případě považovat za dostatečné odůvodnění veřejného zájmu. Jednak je zde rozdíl v měřítkových úrovních, ve kterých jsou jednotlivé dokumenty a podklady zpracovány, jednak v území mohlo dojít ke změnám a tyto dokumenty a podklady nemusejí být aktuální… V odůvodnění řešení územního plánu je třeba doložit, že veřejný zájem na vymezení (a následné realizaci – ať již formou založení či zlepšení současného stavu) je nadřazen zájmu soukromému.“
Jinými slovy územní plán musí vysvětlit, zejména v situaci, kdy se vlastník brání v procesu pořizování připomínkou, na základě jakých konkrétních skutečností jsou konkrétní pozemky zařazeny do místních biokoridorů a místního biocentra, resp. k migraci jakých organismů biokoridory slouží nebo mají sloužit, a pro jaké charakteristické druhy rostlin a živočichů, jedince, druhy, populace či společenstva je nebo má být biocentrum vytvořeno. Tento požadavek má své důvody v tom, že plán systému ekologické stability nelze napadnout samostatně a případná pochybení při jeho přijímání je potřeba považovat za porušení zákonem stanoveného postupu pro přijímání územně plánovací dokumentace. Jestliže tedy bude zdůvodnění vymezení ÚSES v územním plánu chybět, existuje značné riziko, že dojde na zrušení části opatření obecné povahy. (KS Plzeň, sp. zn. 55 A 7/2023).
Více našich textů k problematice ÚSES najdete zde. K územnímu plánování zde.