Nejvyšší správní soud řešil změnu územního plánu Zlína. Dospěl k zajímavému názoru: o zákonnosti vymezení zastavitelné plochy v územním plánu nerozhoduje to, jaké vlastnosti má pozemní komunikace, na kterou má být zastavitelná plocha napojena.
O co šlo?
Jednalo se v podstatě o standardní situaci, kdy stávající obyvatelé nesouhlasí s tzv. zahušťováním zástavby, zkrátka nechtějí ve svém okolí přistěhovalce, co by je rušili. V tomto případě s možnou budoucí výstavbou navrhovatelé nesouhlasili, protože by výstavba narušila krajinný ráz a vedla by k zahuštění dopravy na komunikaci, jejíž vlastnosti další zatížení vylučují, resp. by zvýšení intenzity dopravy mělo řadu negativních dopadů. Krom toho tvrdili, že nebyla prokázána potřeba vymezit nové zastavitelné plochy pro bydlení.
Krajský soud v Brně rozhodoval věc nadvakrát, napoprvé bylo rozhodnutí zrušeno, napodruhé už NSS jeho rozsudek podržel.
KS k vymezení nových zastavitelných ploch
KS řekl, že odpůrce „vycházel z toho, že na základě prognózy bydlení do roku 2028 byla stanovena v rámci územně analytických podkladů celková potřeba nových zastavitelných ploch pro bydlení v rozsahu 196,1 ha (data Rozboru udržitelného rozvoje území 2020, dále jen „RURU“). Nabídka zastavitelných ploch pro bydlení (plochy B, BI, BH, SO) činí dle nynější změny územního plánu celkem 165,9 ha. Při započtení plochy smíšené obytné pro městská a lokální centra (SO.1, SO.2) bez plochy přestaveb se jedná o 192,4 ha, což rámcově odpovídá potřebě stanovené dle RURU.
Odpůrce však neustal na použití dat z RURU, neboť v minulosti bylo odůvodnění založené na použití shodného nástroje, Urbanistické kalkulačky URBANKA, shledáno nedostatečným s ohledem na nepřezkoumatelnost vstupních dat (dle rozsudku NSS, č. j. 5 As 373/2018-89).
Pořizovatel provedl ke zjištění potřeby zastavitelných ploch vlastní výpočet. Vycházel v něm z údajů ze Sčítání lidu, domů a bytů v letech 2001, 2011 a 2021, na základě kterých odhadl předpokládaný stav v roce 2037 (vývoj počtu obyvatel v bytových domech a rodinných domech, počtu obydlených a neobydlených bytů, vývoj zalidněnosti bytů, poměr dokončených bytů v nové výstavbě k novým bytům ve stávající zástavbě). Z těchto údajů vyplývá, že sice lze očekávat pokles počtu obyvatel v bytech, zároveň nicméně klesá zalidněnost bytů (tj. počet osob v domácnosti) a dochází k přírůstku neobydlených bytů (které jsou však neodmyslitelnou součástí bytového fondu, neboť nemusí být nevyužité – lze sem zařadit byty využívané při dojíždění za prací, za studiem, využívané k rekreaci atd.). Z výpočtů plyne, že lze očekávat do roku 2037 výstavbu celkem 5 219 bytů, pro které bude třeba vymezit celkem 328 ha ploch pro bydlení.“
KS ještě dodal: „Odpůrce dle navrhovatelů nijak nezdůvodňuje, že není možno využít již vymezené zastavitelné plochy. Jak však plyne ze shora citované judikatury, odpůrce není povinen prokazovat nemožnost využití dosavadních ploch určených k zastavění, nicméně je povinen řádně vyhodnotit účelné využití zastavěného území a potřebu vymezení zastavitelných ploch. Dle výpočtu v odůvodnění napadené změny odpůrce dospěl k závěru, že ve vztahu k zastavitelným plochám je třeba v horizontu roku 2037 celkem 328 ha ploch pro bydlení. Vstupní data, zvolený časový horizont ani způsob výpočtu navrhovatelé v návrhu nijak konkrétně nezpochybňují. Pokud odpůrce zjistil, že potřeba vymezení zastavitelných ploch pro bydlení překračuje (a to výrazně) výměru doposud vymezených zastavitelných ploch pro bydlení, je nasnadě, proč se jejich účelným využitím podrobněji nezabýval. I kdyby odpůrce předpokládal, že v daném horizontu dojde k jejich úplnému využití, stále zjištěnou potřebu zastavitelných ploch nesanují.“
KS k dopravní obsluze území
Jak jsme uvedli, navrhovatelé tvrdili, že území není dostatečně dopravně obslouženo. K tomu KS pravil: „Odpůrce si tedy je vědom toho, že s vymezením nové plochy pro bydlení je třeba tuto plochu také obsloužit, a že se v daném území zvýší dopravní zátěž. Při vážení s konkurujícími zájmy navrhovatelů ovšem vzal v úvahu, že v dané ploše se předpokládá zástavba 20 rodinnými domy o 1 NP, což v území, v němž už jsou rodinné domy situovány, nezpůsobí dramatické zvýšení dopravní zátěže…
Dále vzal v úvahu, že podmínkou pro využití území je alternativní dopravní napojení… V neposlední řadě odpůrce upozornil, že konkrétní podoba dopravního napojení není předmětem úpravy v územním plánu, nýbrž až v navazujícím řízení… Navrhovatelé nezpochybňují, že ulice Klabalská I (od křižovatky s ulicí Na Drahách, která je obsluhována MHD a jejíž vyhovující kapacita patrně není sporná) je zpevněnou asfaltovou komunikací o nejmenší šířce 4,5-5 m, která je v současnosti využívána k obsluze cca 50 rodinných domů.
V takové situaci skutečně odpůrci při pořizování územního plánu nepříslušelo podrobněji prověřovat faktický technický stav komunikace a její „uzpůsobení“ na zvýšený provoz, případně komunikaci podrobněji hodnotit z hlediska požadavků na bezpečnost a plynulost provozu, neboť by tím řešil podrobnosti, které se posuzují v rámci navazujících řízení.“
NSS: Na konkrétní šířce komunikace nezáleží
NSS doplnil: „NSS v minulosti dospěl k závěru, že požadavky stanovené pro vymezování pozemků a pro umisťování staveb je za určitých okolností třeba vzít v úvahu také při vymezování území v územním plánu či v jeho změně, byť je není možné přímo použít (1 Ao 3/2009, bod 38). Navzdory přímé nepoužitelnosti vyhlášky jí bylo možné argumentovat například při odůvodňování, proč je nezbytné dopravní koridor, který vedl do oblasti určené pro bydlení v rodinných domech, vymezit v určité šířce, respektive proč by nepostačovala šířka menší (5 As 94/2015). Bylo by totiž krajně nelogické, kdyby byla v územním plánu vymezena plocha pro bydlení, ale týž územní plán by zároveň nevytvářel vhodné podmínky pro její napojení na stávající dopravní infrastrukturu. Naopak nedostatečná šíře veřejného prostranství s pozemní komunikací nemohla být důvodem pro vynětí vedlejší plochy ze zastavitelného území. To, že šíře veřejného prostranství nesplňuje aktuální požadavky, neznamená, že zařazení vedlejší plochy mezi plochy zastavitelné je natolik věcně nesprávné, aby bylo nutné (respektive možné) ho zvrátit…. Z judikatury NSS tedy vyplývá, že požadavky, které vyhláška stanovila pro vymezování pozemků a umisťování staveb, je možné použít jako argument ospravedlňující vymezení určité plochy (a její šíři), tyto požadavky však nemohou znemožnit, aby byla určitá plocha vymezena…
Na konkrétní šířce této komunikace nezáleží: ani kdyby neodpovídala právním předpisům, neznamenalo by to, že je budoucí výstavba v jejím okolí vyloučena, respektive že tam nelze vymezit zastavitelnou plochu. Přísně vzato nezáleží ani na tom, zda je tato komunikace veřejně přístupná a zda na ni lze vytvořit vhodné (bezpečné) napojení. Tyto požadavky se totiž vztahují (respektive za účinnosti vyhlášky č. 501/2006 Sb. vztahovaly) na vymezování pozemků a umisťování staveb a ani nemožnost jejich naplnění by neznamenala, že v oblasti nelze vymezit zastavitelnou plochu. Takový stav by mohl jen případně ospravedlňovat další změny v územním plánu, které by vhodné napojení na veřejně přístupnou komunikaci umožňovaly…
Práva okolních obyvatel pak jistě mohou být zasažena (dotčena) vymezením nové zastavitelné plochy a jejím dopravním napojením na řešenou komunikaci. S ohledem na povahu nové plochy – respektive tam plánované výstavby – však nepůjde o zásah nepřiměřený, tedy takový, který by bránil novou zastavitelnou plochu v územním plánu vymezit.“
Soudy k pohodě bydlení
KS řekl: Odpůrce ve vypořádání námitek netvrdil, že výstavbou nemůže být ovlivněna pohoda bydlení stávajících obyvatel území. Zdůraznil, že pohoda bydlení není chráněna absolutně a vždy je potřeba zájem na její ochraně poměřovat s dalšími hodnotami a zájmy. Následně dospěl k závěru, že výstavbou v předpokládaných parametrech nedojde k natolik rapidnímu snížení pohody bydlení v sousedních oblastech, že by to mohlo představovat překážku zástavby. V ploše č. 1159 mohou být umístěny jen rodinné domy, tedy stejný typ výstavby jako na okolních pozemcích. Samotný proces výstavby sice dle odpůrce zřejmě bude znamenat mírné snížení pohody bydlení v okolí, avšak nelze předpokládat, že by způsob výstavby nějaký zásadním způsobem vybočoval z toho, co je obvyklé. Samotná skutečnost, že po dobu výstavby může být mírně snížena pohoda bydlení v okolí, nemůže být sama o sobě důvodem pro odmítnutí výstavby, neboť v opačném případě by nebylo možné postavit ani zrekonstruovat téměř nic.
Toto vypořádání odpovídá obecnému východisku, že obyvatelé území zásadně nemohou předpokládat, že stav území zůstane za každých okolností do budoucna neměnný. Tím spíše to platí v případě velkých měst, kterým Zlín coby krajská metropole bezpochyby je. Jinými slovy to, že navrhovatelé si v dané lokalitě postavili své domy jako první, jim do budoucna negarantuje zachování statu quo. Pokud snížení pohody bydlení spatřují výhradně v obtěžování dopravou spojenou s obsluhou 20 rodinných domů, nelze dle zdejšího soudu úvahám odpůrce o přiměřenosti takového zásahu do práv navrhovatelů nic vytknout. Konkrétní řešení dopravního napojení, stejně jako možný zásah do práv stávajících obyvatel v důsledku konkrétní podoby zástavby rodinnými domy, poté bude předmětem detailnějšího posouzení v navazujících řízeních (územní a stavební řízení).“
Podle rozsudku KS Brno ze dne 21. 5. 2026, čj. 67 A 3/2025-505 a podle rozsudku NSS ze dne 6. 10. 2026 čj. 10 As 112/2026 – 75.
Více našich textů k územním plánům najdete zde.
