Krajský soud v Brně se zabýval žalobou proti integrovanému povolení provozu zařízení hal pro výkrm brojlerů, kterou podal environmentální spolek. Povolení bylo soudem zrušeno z důvodu deficitů závazného stanoviska EIA.

Haly pro stovky tisíc brojlerových kuřat

Povolení se týkalo zařízení pro výkrm kuřecích brojlerů. Výkrm měl v první etapě probíhat celkem v 8 halách s celkovou projektovanou kapacitou 360 000 ks brojlerových kuřat. Na ni případně měla navázat druhá etapa v podobě dalších 3 hal s projektovanou kapacitou 135 000 brojlerů. Druhá etapa ale nebyla předmětem projektové dokumentace. Žádost odkazovala na stanovisko EIA.

K pojmu navazující řízení

Soud poukázal na skutečnost, že integrované povolení jako výsledek řízení o vydání integrovaného povolení dle Hlavy II zákona o integrované prevenci představuje rozhodnutí vydané v rámci tzv. navazujícího řízení ve smyslu § 3 písm. g) bod 6 zákona EIA, jehož podmínky jsou upraveny v § 9b zákona EIA.

Jak uvádí důvodová zpráva k zákonu č. 39/2015 Sb., kterým byl pojem „navazující řízení“ do zákona EIA zaveden, „v praxi bude třeba za navazující řízení považovat správní řízení založená na stanovisku EIA, ve kterých se pro daný předmět řízení konečným způsobem rozhoduje o otázkách životního prostředí, tedy taková řízení, která se věcně překrývají s předmětem procesu EIA.“

Soud tak shrnul, že za „navazující řízení je tedy třeba považovat taková řízení, týkající se záměrů podléhajících posuzování vlivů na životní prostředí, pro něž jsou nezbytnými podklady závazná stanoviska k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí, tj. stanovisko EIA dle § 9a zákona EIA.

Povaha stanoviska EIA

Soud dále dodal, že  právní povaha „samotného stanoviska EIA se v důsledku novelizace zákona EIA, provedené citovaným zákonem č. 39/2015 Sb., zásadně změnila, jelikož získalo formu závazného stanoviska ve smyslu § 149 odst. 1 správního řádu, který závazné stanovisko definuje jako „úkon učiněný správním orgánem na základě zákona, který není samostatným rozhodnutím ve správním řízení a jehož obsah je závazný pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu.

Správní orgány příslušné k vydání závazného stanoviska jsou dotčenými orgány.“ Ačkoliv zákon EIA výslovně neurčuje, že stanoviska vydávaná podle tohoto zákona jsou závazným stanoviskem ve smyslu § 149 odst. 1 správního řádu, při posouzení této otázky je rozhodující, že příslušné závazné stanovisko podle zákona EIA naplňuje znaky závazného stanoviska vymezené v § 149 správního řádu a konkretizované v judikatuře správních soudů (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2012, č. j. 4 As 52/2012-26).

Ve prospěch závěru, že stanovisko EIA má formu závazného stanoviska, svědčí též pojmenování tohoto aktu užité v § 9a zákona EIA. Závazné stanovisko EIA se tak stává závazným podkladem pro navazující řízení, dotčený správní orgán (krajský úřad) je tak povinen v příslušném správním řízení uplatnit postup dle § 9b a § 9c zákona EIA a rozhodnutí z něho vzešlá jsou toliko rozhodnutími podmíněnými vydaným závazným stanoviskem EIA.“

Stanovisko EIA musí splňovat náležitosti pro správní rozhodnutí

Obsah závazného stanoviska musí splňovat náležitosti předepsané správním řádem pro správní rozhodnutí (§ 68 správního řádu), a to včetně náležitostí formálních, modifikovaných v Příloze č. 6 k zákonu EIA (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2009, č. j. 9 As 21/2009-150).

Pro úplnost je nezbytné doplnit, že na základě novelizace správního řádu, provedené zákonem č. 225/2017 Sb., došlo (s účinností od 1. 1. 2018) i ke změně § 149 správního řádu, do něhož byl vložen nový odst. 2, podrobně upravující formální náležitosti závazného stanoviska („Závazné stanovisko obsahuje závaznou část a odůvodnění. V závazné části dotčený orgán uvede řešení otázky, která je předmětem závazného stanoviska, ustanovení zákona, které zmocňuje k jeho vydání a další ustanovení právních předpisů, na kterých je obsah závazné části založen. V odůvodnění uvede důvody, o které se opírá obsah závazné části závazného stanoviska, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, na kterých je obsah závazné části založen.“).

Správní orgány usilovaly o zhojení vady nedostatečného posouzení kumulativních vlivů

K otázce hodnocení kumulativních a synergických vlivů krajský soud v rozsudku uvedl, že souhlasí s tvrzením žalobce, že dokumentace EIA skutečně nijak nebere v potaz v té době již oznámený záměr chovu drůbeže obvodu stejné obce. K tomuto záměru již v roce 2021 existovala dokumentace a proběhlo první veřejné projednání. Krajský úřad a žalovaný nicméně usilovali o zhojení této vady.

Krajský úřad v povolení upozornil, že se jedná o odbornou problematiku a že okolní provozy jsou vzdálené nejméně 4 km. Žalovaný ve svém rozhodnutí výslovně poukázal na skutečnost, že oba záměry jsou od sebe vzdáleny vzdušnou čarou 5,9 km, proto nemůže dojít k žádným kumulativním a synergickým vlivům. Dále uvedl, že posuzovaný záměr bude mít vybudovanou samostatnou přístupovou komunikaci, aby byla eliminovaná dopravní zátěž na obytnou část a dopravně bude obsluhován spíše západním směrem (tj. směrem opačným záměr druhý).

Posouzení kumulativních vlivů bylo přesto nesprávné

Soud k tomu ovšem dodal: „Přístup správních orgánů, odkazujících na aktuálnější dokumentaci EIA k nejblíže vzdálenému zemědělskému provozu, který diskutuje vlivy obou záměrů, by skutečně bylo možné akceptovat jako náhradu či doplněk příslušné dokumentace EIA v otázce kumulativních vlivů. Za skutkových okolností projednávané věci však takovéto odůvodnění není adekvátní.

Přepracovaná dokumentace záměru se totiž právě v otázce kumulativních vlivů ukázala jako problematická. Posudek k záměru podle přílohy č. 5 k zákonu EIA z června 2023 na několika místech upozorňuje právě na možnost kumulace vlivů s druhým záměrem. I z těchto důvodů navrhnul zpracovatel posudku vydání nesouhlasného závazného stanoviska. Krajský úřad však nakonec vydal k Záměru Mitrov závazné stanovisko souhlasné.

Soud konstatoval, že pokud správní orgány v projednávané věci k námitce žalobce ohledně kumulativních vlivů se druhým záměrem odkázaly na dokumentaci EIA k tomuto záměru, nelze toto odůvodnění považovat za dostatečné. „Soud sdílí přesvědčení krajského úřadu o odborné povaze této problematiky a vychází právě z odborného posudku autorizované osoby, která upozornila na negativní kumulaci vlivů…  Nelze tedy souhlasit se závěrem stanoviska EIA, že nebylo shledáno významné kumulativní působení s jiným záměrem v území.“

Podle rozsudku Krajského soudu v Brně č.j. 29 A 6/2025-108 ze dne 2. 5. 2025.

Více našich článků k posuzování EIA najdete zde.