Nejvyšší správní soud řešil další z opatření obecné povahy, kterými obce stanovují místní koeficient k dani z nemovitostí. Tentokrát se bránil Lidl, který sice byl při pořizování OOP pasivní, ale středočeská obec vážně pochybila, a tak NSS opatření zrušil. Ponaučení je totožné jako u územních plánů: obce si musí regulaci promyslet, nediskriminovat a dostatečně nová pravidla odůvodnit.
Rozdílné rozlišování musí být dobře odůvodněno již v samotném opatření
NSS řekl: „Odpůrce v opatření pouze obecně uvedl, že se ve vybrané oblasti nacházejí nákupní centra, výrobní a průmyslové závody a další podnikatelské areály. Z tvrzení stěžovatelky (které odpůrce nerozporuje) však vyplývá, že se v katastrálním území odpůrce nachází i jiné průmyslové areály, které mají nepochybně rovněž negativní vliv na dopravní zátěž, infrastrukturu a životní prostředí a které ovšem nebyly opatřením dotčeny.
Pokud tedy bylo cílem odpůrce získat finanční prostředky na kompenzaci těchto negativních vlivů od jejich původců, není z odůvodnění opatření zřejmé, proč tak odpůrce učinil pouze u několika vybraných subjektů. Ve svých vyjádřeních k návrhu a ke kasační stížnosti stěžovatelky se sice odpůrce snažil svůj postup dodatečně vysvětlit, neboť tvrdil, že „[č]innost žádných ostatních subjektů nemá stejný dopad a účinky jako v dotčené oblasti. V jiných oblastech městyse Zápy je případná podnikatelská činnost provozována ve významně menším rozsahu, než je právě činnost Stěžovatele.“ Tyto skutečnosti měl však odpůrce uvést již v odůvodnění opatření. Nedostatky v odůvodnění opatření nelze dodatečně zhojit v řízení před správními soudy.“
Tak jednoduché to mohlo být… Ostatní samosprávy by si měly z tohoto zbytečně prohraného případu vzít ponaučení.
Rozsudek NSS čj. 21 Afs 203/2025 – 38 ze dne 26. 2. 2026
Více našich textů k diskriminaci při vydávání opatření obecné povahy najdete zde.