Je až neuvěřitelné, jak málo ví novináři o zákonech, a přitom o nich tak sebejistě píšou. Jeden by se báchorkám, smyšleným hoaxům a dezinformacím s chutí zasmál, kdyby jimi nebyla matena veřejnost. Jedním z až bizarních příkladů volné fabulace je třeba text Petra Holuba ze Seznamzprávy nazvaný „S vyloučením veřejnosti. Co skrývá stavební novela“.  Perly najdeme i na Forbes v článku Martina Bajtlera „Tak znovu. Vláda chce rychle schválit nový stavební zákon. Jaké změny má přinést?“

Divoké sny Petra Holuba o územní studii

Petr Holub se rozčiluje nad tím, že Babišova novela umožňuje, aby obce udělovaly výjimky z územního plánu. Což o to, tenhleten nápad je skutečně padlý na hlavu a souhlasit se s ním nedá. Autor textu ale sděluje světu, že se podobně kejlklí s územními plány i podle stávající právní úpravy: „Přitom nejde o to, že by se územní plán nedal operativně a bez účasti zastupitelstva měnit už dnes. Stačí, když městská rada schválí územní studii s potřebnými úpravami, kterou předloží investor. Tento postup však má pro investora dvě nevýhody. Studii musí vypracovat autorizovaný urbanista, odpůrci projektu ji také mohou napadnout při schvalovacím řízení.“

Kde začít, že? Zkusíme to nějak rozmotat. Územní studie je územně plánovací podklad, který pořizuje úřad v přenesené působnosti, nikoliv rada obce v samostatné působnosti. Dále se skrze studii doopravdy nedá operativně měnit územní plán, protože územní studie jednoduše nesmí být s územním plánem v rozporu.  Za třetí pak územní studie sama o sobě fakt, ale fakt není napadnutelná a už vůbec ne nějakými sousedy developerského projektu. Citovaná věta je tedy jedna velká hloupá lež.

Seznamzprávy kontra územní plánování

Petr Holub se rozvášnil i nad procesem územního plánování a tvrdí, že dnes územní plány obcí „kreslí a píše“ Ústav územního rozvoje, kdežto za účinnosti novely si starostové budou muset platiti urbanisty: „Důvodem otálení může být kromě složitosti zákona i fakt, že starostové nejsou jednotní. Velkým městům v čele s Prahou se může líbit, že se stát podle novely vzdává supervize nad územními plány a nechává jejich úpravy plně na samosprávách. Menší obce ovšem musí počítat s tím, že návrhy územních plánů za ně už nevypracuje státem placený Ústav územního rozvoje a že je starostové budou muset objednat od privátních urbanistů.“ Tohleto moudro asi poradila novinářovi ze Seznamzprávy AI.

Samozřejmě, že už dnes, a bylo tomu tak i za předchozích stavebních zákonů, si obce samy platí architekty (říká se jim projektanti nebo dříve zpracovatelé), aby sepsali textovou část územního plánu a dali dohromady jeho grafickou část. Ústav územního rozvoje pro obce v tomto ohledu nic nedělá.

Petr Holub pak ještě tvrdí: „Nejde o levnou záležitost, územní plán menší obce přijde na milion korun. Přitom první povinnost změnit územní plán nařizuje už navržená novela, podle níž je třeba zrušit dosavadní zvyklost, která plán obce člení na různobarevné plochy podle „funkčního využití“ (území pro bydlení, rekreaci, ekonomickou aktivitu atd).“ Nepodařilo se nám detekovat, co tím mohl myslet. Jestli tomu někdo rozumí, prosíme o vysvětlení.

Nepravdy o vyvlastňování z Forbes

Podobná liga expertů jako Petr Holub jsou i odborníci citovaní v článku Forbes. Autor textu tvrdí: „Zároveň však novela u zmiňovaných staveb nebo souborů staveb s převažující funkcí bydlení s celkovou podlahovou plochou od deseti tisíc metrů čtverečních počítá s možností vyvlastňování, což někteří kritizují.“ Cože? Jaké vyvlastňování?

Je pravda, že Babišova novela označuje některé záměry pro bydlení za veřejný zájem (na tomto místě je třeba připomenout, že bydlení chápe i judikatura jako veřejný zájem, není na tom nic zásadně převratného, jen je nesmyslné, že velké developerské projekty mají být bez dalšího ve veřejném zájmu ex lege).

To, že je něco označeno za veřejný zájem ale vůbec neznamená, že se kvůli tomu může vyvlastňovat. Veřejných zájmů je v území celá řada a navzájem si konkurují. Veřejným zájmem ex lege jsou v řadě případů i obnovitelné zdroje a rozhodně se kvůli nim (minimálně zatím) nevyvlastňuje.

Účely vyvlastnění jsou uvedeny v § 170 stavebního zákona. Stavba pro hromadné bydlení by musela být zařazena mezi veřejnou infrastrukturu a následně v územním plánu vymezena jako veřejně prospěšná stavba, § 10 a 11 se v tomto smyslu nenovelizují.

Přesto Forbes děsí lidi následujícím tvrzením: „Advokát Jakub Štilec, který se zabývá stavební legislativou, ale obavy z možného zneužití mírní. ‚To, že velké bytové projekty budou vyhrazenými stavbami, přitom rozhodně neznamená, že se v jejich případě může vyvlastňovat libovolně. Je tu celá řada podmínek, které náš právní řád dlouhodobě zná a soudy si s nimi umějí poradit,‘ říká Štilec. Změna podle něj souvisí s tím, že zákonodárce bydlení přiřadil příznak veřejného zájmu a z velkých projektů učinil takzvané vyhrazené stavby. ‚Pokud se s tímto obecně ztotožníme, pak nelze o možnosti vyvlastnění pro takové stavby z principu pochybovat. Jinak by legislativní preference bytové výstavby byla svým způsobem bezzubá,‘ dodává.“

Takové množství rádoby sofistikovaných slov, a přitom takový blábol, co? To, že jde o vyhrazené stavby fakt neznamená, že je u nich automaticky možné vyvlastňovat. Zařazení stavby mezi vyhrazené má zejm. různé procesní důsledky pro povolovací řízení.

Jak je vůbec možné, že se něco podobného, tedy jedna lež za druhou, zveřejnění v „seriózním“ médiu? (Pitominka o vyvlastňování si prohryzala cestu snad do všech médií, na instáče, fejsáče a jinam, zřejmě v duchu hesla „to je blbý, to se bude líbit“. Nikdo z komentujících problému evidentně nerozumí, ale o to s větší chutí se k němu každý vyjadřuje.)

Reálná změna při vyvlastňování

Dodáváme, že u vyvlastňování přece jen dochází k poněkud nepříjemné změně (a z ní asi plynou všechny ty zmatky a domněnky). Mění se totiž § 170 odst. 2 stavebního zákona. Nově má toto ustanovení znít: „Právo k pozemku nebo stavbě lze odejmout nebo omezit též k vytvoření podmínek pro nezbytný přístup k pozemku nebo stavbě nebo připojení na dopravní a technickou infrastrukturu, a pro řádné užívání veřejně prospěšné stavby nebo veřejně prospěšného opatření.“

Svým způsobem se tedy dá nakonec říct, že se kvůli developerským záměrům vyvlastňovat bude (ale ne pro stavby bytových domů samotné). Podle důvodové zprávy to prý přispěje k tomu, že nebude moct být developerská výstavba blokována. (Kým? Nějakým nenávistným subjektem, který nepřeje ideálu levnému bydlení, který ve skutečnosti nebude nikdy realizován tím, že se umetou cestičky pro výstavbu, protože nové a nové develoeprské projekty k němu nevedly, nevedou a nepovedou?)

Hmm. Je až komické, jak je v každé navrhované změně stavebního zákona a jejím zdůvodnění přímo zhmotněn fakt, že je psána přímo na tělo developerům a jejich zájmům, nezdá se vám? Zajímavé také je, že se obce proti těmhletěm nápadům jaksi vůbec nebrání. Vlastnictví pozemků nezbytných při připojení na infrastrukturu představovalo vždy jeden z nejsilnějších trumfů, kterými samosprávy vůči developerům disponují.

Územnímu plánování se v našich textech věnujeme pravidelně. Více jich najdete zde.