Ministerstvo pro místní rozvoj spolu s ministerstvem životního prostředí vydaly metodiku, ve které tvrdí, že pokud obec nechce v územním plánu OZE, musí je skutečně výslovně vyloučit. Jinými slovy musí být v územním plánu napsáno, že konkrétně OZE jsou nepřípustné. Kdyby naopak v územním plánu byl pouze výčet toho, co je přípustné a vše ostatní by bylo označeno za nepřípustné, údajně to nestačí. NSS s tím ale nesouhlasí a má pravdu.

Co říkají ministerstva v metodice?

V metodice se dočtete: „ÚPD může vyloučit povolování některých záměrů v nezastavěném území. Výslovné vyloučení se může týkat nejen výslovně AGV, ale i jí pojmově nadřazených kategorií jako jsou např. FVE nebo výrobny elektřiny z OZE. Za výslovné vyloučení AGV naopak nelze považovat, že územní plán v dané ploše určí hlavní, přípustné a popř. podmíněně přípustné využití, a jako nepřípustné využití určí vše ostatní.“

Setkali jsem se s tím, že takto k věci přistupují i některé dotčené orgány, DESÚ nebo Ministerstvo průmyslu a obchodu. Jak ale níže  ukážeme, jejich výklad není správný.

NSS: je možný i zákaz prostřednictvím zbytkové klauzule

Nejvyšší správní soud to ale vidí jinak a říká: „Při použití jazykového výkladu § 18 odst. 5 stavebního zákona by bylo možné dospět k závěru, že k výslovnému vyloučení dojde pouze tehdy, pokud územní plán výslovně (kazuisticky) vymezí konkrétní stavby, zařízení či jiná opatření v nezastavěném území jako nepřípustná (zde například slovem „studna“). Nicméně, jak konstatoval Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 17. 12. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 33/97 (všechna zde citovaná judikatura tohoto soudu je dostupná na https://nalus.usoud.cz), jazykový výklad představuje pouze prvotní přiblížení se k aplikované právní normě. Při výkladu právní normy tudíž nelze vycházet pouze z jejího textu a opomíjet přitom její smysl a účel.

Smyslem a účelem poslední věty § 18 odst. 5 stavebního zákona přitom je umožnit obcím, aby si samy upravily podmínky využití nezastavěného území, a to i rozdílně oproti úpravě zákonné. Striktním lpěním na požadavku výslovného uvedení konkrétních staveb a zařízení, jež nelze v nezastavěném území umístit, by došlo k příliš restriktivnímu výkladu dotčeného ustanovení. Pro naplnění účelu citovaného ustanovení postačuje, aby z územního plánu vyplývala zřejmá, jednoznačná a nepochybná vůle obce vyloučit v nezastavěném území umístění staveb, zařízení a jiných opatření vymezených v § 18 odst. 5 stavebního zákona. Pokud je taková vůle obce z územního plánu zřejmá, je naplněn požadavek výslovného vyloučení ve smyslu § 18 odst. 5 stavebního zákona. Zda obec svoji vůli vyjádří jmenovitým výčtem konkrétních staveb, zařízení či jiných opatření nebo prostřednictvím „zbytkové klauzule“ (ve smyslu – zakázány jsou všechny ostatní stavby, které nejsou v územní plánu výslovně povoleny), není rozhodné.

K tomu, že užití výrazu výslovně nesvědčí o úmyslu zákonodárce uložit obcím povinnost konkrétním výčtem vymezit nepřípustné stavby, zařízení či jiná opatření výslovně ve smyslu čistě gramatickém, dospěl Nejvyšší správní soud i na základě následujících úvah. Pokud by dle § 18 odst. 5 stavebního zákona postačovalo „prosté“ vyloučení umístění některých staveb v nezastavěném území, bylo by jejich umisťování vyloučeno i v případě, kdy by je územní plán výslovně nepovoloval; tedy pokud by územní plán některé ze staveb, zařízení či jiných opatření nevymezoval jako v nezastavěném území přípustné či podmíněně přípustné, bylo by nutné je považovat za územním plánem vyloučené. Důsledkem toho, že zákonodárce v § 18 odst. 5 stavebního zákona trvá na výslovném vyloučení tam uvedených staveb, zařízení či jiných opatření, je, že územní plán musí tyto stavby, zařízení či jiná opatření (či některá z nich) dostatečně určitým způsobem vymezit jako nepřípustné. Může tak přitom učinit jak taxativním výčtem konkrétních staveb, zařízení a jiných opatření, tak obecněji (stavby určitého typu nebo účelu), ale i prostřednictvím zbytkové klauzule. Podstatné je pouze to, zda lze posuzovaný záměr dle územního plánu jednoznačně klasifikovat jako způsob využití území, který územní plán označuje v nezastavěném území za nepřípustný.“ (Rozsudek NSS ze dne 20.06.2024, čj. 3 As 77/2023 – 37)

Krajský soud už argumentaci NSS zopakoval

Krajský soud tuto argumentaci už také zopakoval: „Z výše citovaného vyplývá, že územně plánovací dokumentace nestanoví odlišné podmínky pro umístění dočasných staveb v koridoru VD2 (D161) nové dopravní infrastruktury. Dočasnými stavbami se výslovně nezabývá a ani interpretací územně plánovacích dokumentací nelze dospět k závěru, že by se pro dočasné stavby uplatnily jiné podmínky než pro stavby trvalé. Z územního plánu Nymburk je naopak patrné, že je zájem na územní ochraně zastavitelné plochy Z59 (DS), což lze interpretovat tak, že je zájem na tom, aby v dotčeném území nebyla povolována žádná zástavba (kromě cílového záměru), protože by mohla v budoucnu komplikovat realizaci výstavby přeložky silnice. Tuto interpretaci soud dovozuje z formulace nepřípustného využití v ploše DS…

NSS přitom v rozsudku ze dne 20. 6. 2024, č. j. 3 As 77/2023-37, dovodil, že by striktním lpěním na požadavku výslovného uvedení konkrétních staveb a zařízení, jež nelze v nezastavěném území umístit, došlo k příliš restriktivnímu výkladu. Postačuje, aby z územního plánu vyplývala zřejmá, jednoznačná a nepochybná vůle obce vyloučit umístění staveb. Zda obec svoji vůli vyjádří jmenovitým výčtem konkrétních staveb, zařízení či jiných opatření nebo prostřednictvím „zbytkové klauzule“ (ve smyslu – zakázány jsou všechny ostatní stavby, které nejsou v územním plánu výslovně povoleny), není rozhodné.

Ačkoli NSS tyto závěry vyslovil ke znění § 18 odst. 5 stavebního zákona, má zdejší soud za to, že jsou plně aplikovatelné i na projednávanou věc, neboť rozhodné je posouzení požadavků na míru konkrétnosti znění územního plánu, kterým jsou vyloučeny určité stavební záměry (není přitom rozhodné, jestli se jedná o vyloučení staveb v nezastavěném území, nebo o vyloučení staveb v ploše s konkrétním funkčním využitím). Územní plán Nymburk přitom vylučuje umístění jakýchkoli jiných činností do plochy DS, než které výslovně vyjmenovává.“ (Rozsudek KSPH ze dne 27. 8. 2024, čj. 55 A 84/2022 – 25)

Závěrem

Proč ministerstva soustavně vydávají matoucí a nezdůvodněné metodiky, to nám zůstává záhadou, ať už jde o přechodná ustanovení územních plánů nebo výdejní boxy či OZE v nezastavěném území. Pokud zrovna obec mění územní plán, doporučujeme stavby nechtěné v nezastavěném území jako jsou větrníky nebo soláry vyloučit pro jistotou výslovně. I když ale zrovna změnu územního plánu nebo nový plán nepořizujete a vyloučeny máte „všechny ostatní stavby než ty přípustné“, tak si myslíme, že jste v právu a rádi vám pomůžeme.