Z nedávné judikatury správních soudů jasně plyne, že územní plán obce může čelit několika typům soudního přezkumu. Prvním z nich je klasický abstraktní přezkum, ke kterému dochází na základě návrhu na zrušení části územního plánu nebo jeho změny (nejčastěji jej podává nespokojený vlastník).  Druhý je tzv. incidenční přezkum. Ten dovodily soudy a může nastat spolu se žalobou proti (typicky) územnímu rozhodnutí nebo společnému souhlasu, jehož podkladem byl právě přezkoumávaný územní plán.

Podceňovat by obce neměly ani třetí možnost – zásahovou žalobu proti příliš dlouho trvajícím omezení vyplývajícím z územního plánu jako je územní rezerva nebo nesplnitelná podmíněnost výstavby či etapizace.

Územní rezervu je možné napadat i tzv. zásahovou žalobou

Právě k tomuto posledně uvedenému druhu  přezkumu se nedávno vyjadřoval Krajský soud v Praze, který řekl (v kauze týkající se vymezení územní rezervy, která zasahovala do vlastnického práva): „Soud je proto přesvědčen, že navrhovatelka by v takovém případě mohla podat zásahovou žalobu ve smyslu § 82 a násl. s. ř. s. s cílem, aby soud přikázal odpůrkyni přijmout změnu napadeného ÚP a v ní zrušit spornou územní rezervu, samozřejmě poté, co se na odpůrkyni obrátí s podnětem ke změně napadeného ÚP…“

Žaloba proti nezákonnému zásahu umožňuje ochranu proti příliš dlouho trvající územní rezervě

Krajský soud ve své argumentaci pokračuj následovně: „Výklad neumožňující podání zásahové žaloby by popřel shora citované závěry rozsudku NSS ze dne 14. 2. 2013, č. j. 7 Aos 2/2012-53, dle kterých teprve plynutím času může případně dojít k tomu, že se územní rezerva stane nezákonným zásahem do práv vlastníka dotčeného pozemku. Na rozdíl od situace řešené v rozsudku NSS ze dne 4. 1. 2018, č. j. 10 As 322/2016-58, dle nějž se nelze domáhat změny územního plánu s cílem dosáhnout zastavitelnosti pozemků, totiž v důsledku již nepřiměřeně dlouhého trvání územní rezervy lze na straně obce dovodit vznik povinnosti takové nepřiměřené omezení vlastnického práva ukončit, jelikož to byla sama odpůrkyně, kdo takové ze své podstaty časově limitované omezení k tíži navrhovatelky a přes její nesouhlas do územního plánu vložil a kdo byl povinen ve lhůtě pro vyhodnocení uplatňování územního plánu jej odstranit či přednést vážné důvody pro nezbytnost jeho delší přetrvání (naproti tomu na změnu zařazení pozemků nemá vlastník žádný nárok a stanovení podmínek pro využití ploch nemá jen dočasný charakter a odpovídající povinnost obce zde chyběla).“

Do úvahy přichází také incidenční přezkum územního plánu

K incidenčnímu přezkumu soud připomněl v situaci, kdy na pozemku nespokojeného vlastníka leží příliš dlouho územní rezerva či jiné omezení soud připomněl: „Alternativně by snad mohla být taková situace řešena podáním incidenčního návrhu na přezkum opatření obecné povahy ve smyslu § 101a odst. 1 věty druhé s. ř. s. (k tomuto institutu viz též např. rozsudek NSS ze dne 15. 10. 2019, č. j. 8 As 63/2019-40, č. 3950/2020 Sb. NSS).

Nicméně to by bylo možné jedině v situaci, že by bylo dovozeno, že v zájmu zachování práva na přístup k soudu a práva na spravedlivý proces nelze při tomto incidenčním přezkumu aplikovat § 101b odst. 3 s. ř. s. (tj. povinnost přezkumu podle skutkového stavu ke dni vydání napadeného ÚP) ve vztahu k samotné otázce délky trvání omezení spornou územní rezervou a s tím spojených účinků na práva navrhovatelky. Že je v takovém případě vhodné hledat výjimky z pravidla § 101b odst. 3 s. ř. s. shodně, jako to učinila judikatura v případě přezkumu správního rozhodnutí.“

Závěr

Jak vidno, Damoklův meč soudního sporu visí nad územním plánem po celou dobu jeho platnosti. Proto je potřeba tomuto dokumentu věnovat pozornost, kterou si zaslouží. V naší advokátní kanceláři víme, jak dát ÚP do pořádku. Rádi s tím pomůžeme i vám.

Rozsudek KS Praha, čj. 54 A 79/2023- 52 ze dne 14. 12. 2023.

Více našich článků k problematice územního plánování najdete zde.