V databázi VeKLEP je k dispozici novela Ústavy, kterou lze směle nazvat první klimatickou vlaštovkou. Změna se samozřejmě týká čl. 7. ten nyní zní: „Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství.“ Nově by se do něj měla vložit 4 slova a vypadal by takto: „Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů, zejména vody a půdy, a o ochranu životního prostředí.“ Nesmíme zapomenout na čl. 35 Listiny základních práv a svobod, který přiznává jednotlivcům právo na příznivé životní prostředí. Čl. 7 Ústavy tedy není jediným bodem ústavního pořádku, který by se environmentálními otázkami zabýval.

Odůvodnění novely

V odůvodnění tohoto nápadu se dočteme: „Projevy změny klimatu jsou na území ČR již pozorovány a dále se prohlubují, což má dopad na národní hospodářství, obyvatelstvo i ekosystémy. Mezi projevy změny klimatu, které představují pro ČR největší riziko, patří zvyšování teplot, extrémní teploty a dlouhodobé sucho na straně jedné a povodně na straně druhé.

Průměrná roční teplota vzduchu na území ČR dlouhodobě stoupá, 8 z 10 nejteplejších let období 1961 – 2017 se vyskytlo po roce 2000. Vůbec nejteplejší za toto období byly roky 2014 a 2015. Růst teplot zvyšuje výpar a negativně tak ovlivňuje vláhovou bilanci a způsobuje častější a závažnější výskyt sucha. V zimním období stoupá výskyt srážek v podobě deště, nejsou tak vytvářeny dostatečné zásoby vody ve sněhu, které mohou postupným odtáváním dotovat zdroje podzemní vody a zachovávat dostatečné průtoky ve vodních tocích.

Zranitelnost ČR vůči dlouhodobému suchu je problémem, který vystupuje zcela zásadně do popředí. Z oficiálních projekcí vyplývá, že sucho bude nejzávažnějším projevem změny klimatu s největšími potenciálními dopady na obyvatelstvo, ekosystémy a jejich biodiverzitu a ekonomiku…

Přijetím navrhované právní úpravy lze očekávat pozitivní dopady na životní prostředí. Hlavním cílem návrhu zákona je posílení stávajícího ústavního principu o šetrném využívání přírodních zdrojů s důrazem na ochranu vody a půdy jakožto přírodních zdrojů (a současně složek životního prostředí) nejvíce zasažených změnou klimatu, na které jsou současně navázány další složky životního prostředí. Voda a půda jsou základní podmínkou pro existenci člověka a dalších živých organismů, a proto se navrhuje posílit jejich ochranu přímo v rámci ústavního pořádku.“

Připomínková místa se zachovala mírně řečeno (zatím) rezervovaně. Co zajímavého kdo řekl?

Český telekomunikační ústav:

„Jakkoliv nelze zpochybňovat záměr dbát zvýšenou měrou na ochranu vody a půdy, jakožto v současnosti patrně nejvíce ohrožených složek životního prostředí, resp. přírodních zdrojů, podle našeho názoru lze realizaci takového záměru opřít o stávající znění čl. 7 Ústavy… Lze přitom vycházet z předpokladu, že Ústava, jakožto jádro právního řádu státu, by měla vykazovat určitou nadčasovost, nikoliv reagovat na aktuální, byť možná dlouhodobou, klimatickou situaci (nabízí se otázka, zda v souvislosti s průvodními jevy probíhající energetické krize nebude v brzké době s obdobným odůvodněním požadována např. i výslovná ústavní ochrana ovzduší apod.).“

MŠMT:

„I z původního stanoviska předkladatele tedy vyplývá, že současný čl. 7 Ústavy již ve stávající podobě v pojmu „přírodní zdroje“ obsahuje jak půdu, tak i vodu. Jeví se nadbytečné do ustanovení doplňovat demonstrativní výčet některých zdrojů. Samotná Ústava demonstrativní výčty využívá jen naprosto výjimečně a není ani patrné, v čem je půda a voda významnější než například vzduch, který je pro lidský život nepochybně neméně důležitý. Nově nahrazovaný pojem „přírodní bohatství“ pojmem „životní prostředí“ je však nutno také označit za nadbytečné. Jak vyplývá i z důvodové zprávy, čl. 7 Ústavy nelze vykládat izolovaně, nýbrž v souvislosti mimo jiné s čl. 35 Listiny základních práv a svobod. Pojem „přírodní bohatství“ je tedy třeba vykládat jako „životní prostředí“. Argumentace nutností sladit pojem na ústavněprávní úrovni s pojmem na zákonné úrovni není přiléhavá. Podstatné je také pravidlo uvedené v čl. 41 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého se lze práva na příznivé životní prostředí domáhat jen v mezích zákonů.“

Hlavní město Praha:

„Jedná se o zásah do základního článku Ústavy České republiky, který není nezbytně nutný. Obsah nového znění ustanovení zůstává stejný, jde pouze o formulační změnu. Takovou změnu nepovažujeme za nutnou ani vhodnou.“

Ministerstvo financí:

„Jakkoliv nespadá problematika ochrany životního prostředí do věcné působnosti Ministerstva financí, je nuceno konstatovat, že odůvodnění předkládané úpravy ústavního textu bohužel nevnímá jako přesvědčivé. Z doprovodných příloh materiálů nevysvítá jasný a přesvědčivý důvod pro změnu ústavního textu, snad kromě obecně deklarované důležitosti vodstva a půdy pro rozvoj lidského druhu, kterou pochopitelně Ministerstvo financí ve faktické rovině sebeméně nezpochybňuje. Nicméně zůstává otazné, proč má být uvedená skutečnost normována  na ústavní úrovni způsobem poněkud kazuistickým.

Ústavním textům odpovídá dosti vysoká míra obecnosti, která je v podrobnostech blíže specifikována podústavní, tedy zákonnou, případně podzákonnou úpravou. Změny ústavního textu se mají dít spíše výjimečně, po rozsáhlé právní diskuzi, a především na základě jasně identifikované potřeby takové změny ústavního textu, v němž je promítnuta naléhává společenská „objednávka“ změny fungování státu v jednotlivých sférách jeho působnosti.“

MPO:

„Upozorňujeme, že návrh naopak jednoznačně vytváří hierarchii složek životního prostředí, neboť upřednostňuje veřejné zájmy na ochranu vody a půdy, a to bez ohledu na to, zda se jedná o vodu nebo půdu reálně pro své vlastnosti a množství využitelnou pro potřeby občanů České republiky. Domníváme se, že dané ustanovení bylo záměrně formulováno obecně, aby obsáhlo všechny složky životního prostředí. Upřesnění se potom dosahuje pomocí výkladu a pomocí zákonů. Máme za to, že zapracování demonstrativního výčtu do předmětného ustanovení by ústavní ochranu vody a půdy, kterou již tak považujeme za dostatečnou, nikterak nezvýšilo, a naopak by snížilo přehlednost a koherenci Ústavy ČR. Potřebu zvýšení ochrany vody a půdy obecně nerozporujeme, jsme však přesvědčeni, že ho lze efektivně dosáhnout změnami na zákonné úrovni, nikoliv na úrovni ústavní.“

Ministerstvo spravedlnosti:

„Návrh ústavního zákona by rovněž mohl vyvolat nedůvodné rozlišování mezi jednotlivými složkami životního prostředí. Těmito složkami jsou vedle vody a půdy například ovzduší, les, příroda a krajina. S ohledem na výslovné uvedení vody a půdy v Ústavě by bylo možné tvrdit, že tyto ostatní, nevyjmenované složky jsou méně významné, což by mohlo vést k vytváření určité hierarchie složek životního prostředí, ačkoliv předkladatel tvrdí, že se takovým návrhem žádná hierarchie nevytváří.

Předkladatel dále uvádí, že návrhem ústavního zákona reaguje na nové vědecké poznatky a měnící se životní podmínky. Avšak Ústava je základem právního řádu a jako taková by měla vykazovat určitou nadčasovost a obecnost. Je totiž otázkou, zda v případě aktuálně tvrzené potřeby v Ústavě zdůraznit jeden důležitý prvek nebude následovat další aktuální potřeba zdůraznit jiný důležitý prvek hodný výslovného uvedení v Ústavě, čímž by však docházelo k neodůvodněnému novelizování Ústavy. Takové jednání by bylo v rozporu se snahou o stabilitu a relativní neměnnost ústavních zákonů.“

MMR:

„Ústava nemá být odrazem momentálních potřeb a společenských nálad, nehledě na jejich případnou oprávněnost. Jestliže po povodních v letech 1997 a 2002 byla naléhavě pociťována potřeba ochrany před povodněmi, po suché periodě let 2013 až 2020 je naléhavě pociťována potřeba předcházet suchu. Tyto skutečnosti by neměly být důvodem pro úpravy Ústavy, která má být pevným základem právního řádu České republiky.

Výslovné uvedení „ochrany vody a půdy“ v Ústavě je problémem rovněž z hlediska vztahu k jiným veřejným zájmům, které lze subsumovat pod čl. 7 Ústavy. Není dostatečně odůvodněno, proč by v Ústavě měly být zmíněny právě tyto složky životního prostředí, resp. veřejné zájmy, když například podle oficiálního narativu Evropské unie i předkladatele (ponechme stranou problematičnost premis, ze kterých tento narativ vychází) je základním problémem životního prostředí oteplování klimatu způsobené lidskou činností, především produkcí oxidu uhličitého. To je mimo jiné příčinou sucha, a proto by v návrhu měla být přednostně uvedena také ochrana ovzduší, resp. klimatu. Tato věcná nevyváženost návrhu není dostatečně odůvodněna.“

Úřad vlády ČR – Ministr pro evropské záležitosti:

„Nelze se ztotožnit s předkladatelem, že stávající úprava ústavní ochrany životního prostředí je zastaralá, nedostatečná a vágní.  Neurčitost právních pojmů není v právním řádu ničím neobvyklým, ve své podstatě plyne z abstraktní a regulativní povahy právních norem, kdy jejich konkrétní obsah naplňuje až aplikační činnost orgánů veřejné moci.

Zvláště s přihlédnutím k tomu, že se zde jedná o Ústavu České republiky, kdy povaha základního zákona nutí ústavodárce používat často velmi obecných pojmů. Přičemž pojem bohatství zahrnuje dle aktuálního výkladu ovzduší, vodu, horniny, půdu, organismy, ekosystémy a energie. Vyjadřujeme obavu, že navržené demonstrativní „zejména vody a půdy“ může mít za následek nadřazenost těchto složek vůči ostatním přírodním zdrojům. Nemůžeme přisvědčit legislativnímu trendu spočívajícímu v co nejdetailnější a kazuistické úpravě, která má potenciál způsobit výkladové nejasnosti.“

Ministerstvo vnitra:

„Již v současné době lze vodu i půdu subsumovat pod pojem „přírodní zdroje“. Jejich výslovné uvedení v demonstrativním výčtu může spíše vést k interpretaci, že tyto přírodní zdroje požívají vyšší úroveň ústavní ochrany, než ostatní přírodní zdroje. Problémy popsané v důvodové zprávě lze dle našeho názoru řešit i za stávající právní úpravy a současné znění Ústavy tomu nijak nebrání. Aby bylo zabráněno případným výkladovým problémům, které by mohly vzejít z užití pojmu „šetrnost“, navrhujeme v případě, že bude zachováno výslovné uvedení vody v navrhovaném demonstrativním výčtu přírodních zdrojů, doplnit důvodovou zprávu ve vztahu k legitimnímu nakládání s vodou.“

Závěr

S uvedenými výtkami se dá jedině souhlasit. Novela je nevhodná, zbytečná, a tudíž mimořádně zvláštní. Není jasné, proč přesně ji ministerstvo životního prostředí vlastně předkládá a proč se má kvůli něčemu takovému „otevírat“ ústavní pořádek, který by měl být ideálně prakticky neměnný.