Snaha nové vlády zcela rozložit územní plánování je nepopiratelná. Jedním z jejích projevů je jednoznačně navrhovaná úprava řešení rozporů. Aby bylo zjevné, o jak blouznivé nápady jde, připomínáme, že obec bude pořizovat územní plán v samostatné působnosti.

Jak se budou řešit rozpory

Na úvod je třeba zdůraznit, že zákon č. 500/2004 Sb., správní řád z dobrých důvodů v § 133 odst. 4, který se dnes používá při řešení rozporů, říká, že se pravidla pro řešení rozporů netýkají sporů územních samosprávných celků při výkonu samostatné působnosti s jinými správními orgány.

V komentáři Wolters Kluwer se uvádí: „Postupy pro řešení sporů o věcnou příslušnost podle odstavců 1 až 4 se neuplatní, jestliže spor o věcnou příslušnost vznikl mezi orgány územních samosprávných celků při výkonu samostatné působnosti (na obou stranách sporu je orgán územní samosprávy) nebo mezi orgány územních samosprávných celků při výkonu samostatné působnosti na straně jedné a jiným správním orgánem na straně druhé (na jedné straně sporu je orgán územní samosprávy a na straně druhé typicky orgán vykonávající státní správu, případně orgán vykonávající jinou než územní samosprávu). V takovém případě nemůže být spor řešen v rámci veřejné (resp. státní) správy v rámci vztahů subordinace, neboť v samosprávě vztahy subordinace nejsou. Právo na územní samosprávu je právem ústavně garantovaným, a proto takové spory o věcnou příslušnost (z nichž se stávají spory o pravomoc) budou rozhodovány ve správním soudnictví.“

V dalším komentáři stojí: „I tady, a to již z povahy věci, platí, že toto pravidlo řešení tzv. negativních kompetenčních sporů nelze uplatnit při řešení vzájemných sporů územních samosprávných celků při výkonu samostatné působnosti a sporů územních samosprávných celků při konfliktů taktéž, jako v případě obdobných tzv. pozitivních konfliktů, přísluší řešit výlučně soudům ve správním soudnictví.“

Stavební zákon na uvedené pravidlo vymyšlené skutečnými legislativci ohled nebere, proč by taky. Podle upraveného textu § 55 tak klidně může rozpor nastat mezi dotčenými orgány navzájem nebo i mezi obcí a mezi dotčeným orgánem.

Řešení sporu bude vypadat takto:

  • Pořizovatel (obec v samostatné působnosti!) zahájí dohodovací řízení. Pořizovatel bude moct nařídit společné jednání (podle § 18 odst. 2).
  • Když se účastníci nedohodnou do 30 dnů, tak se věc předá Úřadu.
  • Pak se nějakým zázrakem objevuje v procesu jakýsi neurčitý ústřední orgán státní správy. Není úplně jasné, jak se tam dostal a proč tam je. Pořizovatel – obec v samostatné působnosti navíc ani nemá žádný ústřední správní orgán, který by stál nad ní. Asi to tedy platí jen pro spory mezi dotčenými orgány navzájem.
  • Rozpor mezi dotčenými orgány navzájem má prý úřad rozhodnout (opravdu je tam toto sloveso) sdělením, rozpor mezi obcí a dotčeným orgánem klasickým rozhodnutím, proti kterému není přípustný rozklad (tedy jen zásahová žaloba).
  • Úřad rozhodne do 45 dní, když nerozhodne, platí řešení navržené pořizovatelem, což je opět šílené, pokud jde o spor mezi dvěma DOSSy v přenesené působnosti. Jak konkrétně může pořizovatel – obec v samostatné působnosti navrhnout řešení rozporu mezi nimi.

Nové povinnosti dotčených orgánů

Protože developerům je jasné, že stanoviska dotčených orgánů jsou pro ně pověstnou žábou na prameni, snaží se logicky oslabit pozici dotčených orgánů. Podle nového § 54 odst. 1 má platit, že stanoviska mají být vydávána „při respektování cílů a úkolů územního plánování a zájmu samospráv a státu na rozvoji svého území.“ Asi to znamená, že dotčené orgány mají přimhouřit očko, když jde o nějakou kvalitní developerskou výstavbu, která bezpochyby vyřeší „krizi bydlení“, protože zázračně zlevní byty, nebo jiné palčivé potíže světa.

Popisovaný přístup k hájení důležitých veřejných zájmů je zcela nesprávný a doufejme, že se v judikatuře neujme.

Posuzování stanovisek pořizovatelem

Už se vysloveně těšíme na spory, které budou vyplývat z nové pravomoci pořizovatele (mj. pouze středoškolsky vzdělané osoby), jehož úkolem bude posuzovat, zda stanovisko dotčeného orgánu překračuje působnost dotčeného orgánu nebo měřítko či podrobnost pořizované územně plánovací dokumentace. To bude u soudů ta správná sranda a povede to k rušení mnoha plánů. Posoudit uvedené je totiž oříšek i pro zkušené soudce, natož pak pro někoho s maturitou získanou na škole s veřejnosprávním nebo dopravním zaměřením, který o viděl zvláštní předpisy a judikaturu tak leda z kosmické lodi Enterprise.

Více našich textů k územnímu plánování najdete zde.