Krajský soud v Brně se zabýval přípustností výjimek z odstupové vzdálenosti. Stěžejní otázkou bylo, zda v daném případě charakter okolní zástavby umožňoval umístit krb s udírnou při hranici sousedního pozemku. Stavební úřady odpověděly kladně ale soudci se s jejich hodnocením neztotožnili.

Posouzení ze strany stavebního úřadu

Krajský soud věc rekapituluje  takto: “Pozemek s rodinným domem je součástí lokality, kterou tvoří ulice Slunná, ul. Jarní a ul. Letní a na ni jihovýchodně navazuje ul. Sadová. Jedná se o území, které tvoří samostatně stojící stavby rodinných domů nebo dvojdomků, které jsou obklopeny zahradami. Na zahradách se komě rodinných domů nachází zahradní stavby jako venkovní bazény, zahradní nářaďové stavby, venkovní terasy, přístřešky pro posezení, pergoly, altány a jiné. Pro dotčenou lokalitu není výjimečné umisťovat zahradní stavby ve vzdálenosti menší jak 2,00 m od hranice pozemku nebo u hranice pozemku. Předmětná zahradní stavba nemá v konstrukcích na hranici pozemku žádné otvory, sedlová střecha má střešní roviny se sklonem do vlastního pozemku“ (str. 6 prvostupňového rozhodnutí). Na str. 7 dodatečného povolení odkázal stavební úřad na předchozí zrušující rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 3. 12. 2019, č. j. JMK 172779/2019, v němž nadřízený orgán potvrdil závěr stavebního úřadu o naplnění podmínek § 25 odst. 6 vyhlášky č. 501/2006 Sb.

K charakteru území doplnil, že „[d]otčený pozemek se nachází v lokalitě, kde na pozemcích rodinných domů není neobvyklé umisťovat zahradní stavby související s bydlením v blízkosti nebo až na hranici pozemků“ (str. 9). K námitkám žalobkyně vzneseným při ústním jednání dne 22. 10. 2021, že zahradní domky nemohou být precedenty pro stavbu krbu, stavební úřad uvedl, že „[d]otčenou lokalitu tvoří stavby samostatně stojících rodinných domů a dvojdomků se zahradami z části zastavěnými zahradními stavbami, jako jsou bazény, nářaďové a skladové domky, zahradní krby,  pergoly a přístřešky pro posezení. Každá i doplňková stavba má vliv na zástavbu a její okolí. Proto každá stavba musí být individuálně a důkladně posouzena dle stavebního zákona a prováděcích právních předpisů. Nelze jednoduše stanovit, že stavba s krbem a udírnou provedenáz nehořlavých materiálů má vyšší potenciál negativního vlivu na sousední pozemky a stavby, než zahradní dřevěný domek, sloužící k celoročnímu skladování zahradní techniky, jako jsou motorové sekačky, motorové pily a jiné, ke skladování zahradních potřeb nebo zahradnických prostředků“

K výkladu pojmu „charakter zástavby“

Neurčitý pojem „charakter zástavby“ vykládá judikatura tak, že může zahrnovat např. objem, hmotové řešení, tvar, počet podlaží a typ zastřešení staveb (viz rozsudek NSS ze dne 4. 8. 2017, č. j. 4 As 92/2017-37). Typicky dochází k využití § 25 odst. 6 vyhlášky č. 501/2006 Sb. (a k uplatnění výjimky z dvoumetrového odstupu od společné hranice pozemků) při výstavbě řadových rodinných domů v městské aglomeraci na pozemcích neumožňujících dodržení minimálních odstupových vzdáleností.

Podle soudů v případě řadové zástavby legitimní cíl nepochybně existuje a spočívá zejména v možnosti efektivního využití menšího pozemku k realizaci plnohodnotného bydlení za přijatelnou cenu. Jsou-li propojeny domy se stěnami stejných. rozměrů, vyvažuje toto řešení spravedlivým způsobem zájmy vlastníků sousedních pozemků, jelikož každému z nich umožnuje využít dvoumetrový prostor v okolí hranice výměnou za to, že využití stejného prostoru umožní svému sousedovi. Za takové situace lze proto zpravidla předpokládat, že uplatnění výjimky z dvoumetrových odstupů těchto navazujících částí je s ohledem na charakter zástavby založeno přímo vyhláškou bez nutnosti vedení samostatného řízení o umožnění výjimky z obecných požadavků na výstavbu.

Judikatura nicméně dovodila, že pro postup podle § 25 odst. 6 vyhlášky nepostačuje, že okolní zástavba je řadová. Řadovost zástavby je totiž pouze jednou ze složek jejího charakteru, přičemž při posuzování souladu umisťované stavby s charakterem okolní zástavby je nutné zohlednit i ostatní složky, jež tento charakter utvářejí (viz rozsudek NSS ze dne 26. 8. 2020, č. j. 4 As 34/2020-23).

Krajský soud: ustanovení  o možnosti výjimky je potřeba aplikovat restriktivně

Soud v projednávané věci uvedl: „V nynějším případě není předmětem dodatečného povolení stavby rodinný dům v řadové zástavbě, nýbrž venkovní krb s udírnou vzdálený 10 cm od hranice sousedního pozemku. Jak žalobkyně správně poznamenala, ustanovení § 25 odst. 6 vyhlášky č. 501/2006 Sb. má charakter výjimky z jinak definovaných odstupových vzdáleností, proto je toto ustanovení třeba aplikovat restriktivně (viz rozsudek Krajského soud v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 24. 4. 2024, č. j. 65 A 23/2022-69).

Podle soudu žalovaný při výkladu § 25 odst. 6 vyhlášky č. 501/2006 Sb. pochybil. Za prvé, aby bylo možné aplikovat výjimku z obecně platného pravidla o dvoumetrových odstupových vzdálenostech staveb dle § 25 odst. 5 vyhlášky č. 501/2006 Sb., musel by charakter zástavby a charakter povolované stavby vážně znemožňovat aplikaci obecných pravidel pro vzájemné odstupy staveb. Strohé konstatování žalovaného o charakteru zástavby v lokalitě nezohledňující povahu zahradních staveb povolených u hranic pozemku, resp. způsob jejich povolení (řádné, dodatečné apod.), jakož ani charakter povolované stavby (její potřebnost či naopak doplňkový charakter) pro aplikaci výjimečného pravidla nepostačuje.

Za druhé, v řízení o dodatečném povolení stavby není bez významu, že pozemek osob zúčastněných na řízení je dostatečně velký na to, aby stavba mohla být umístěna v souladu s právními předpisy. Institutu dodatečného povolení stavby nelze zneužívat k nátlaku na stavební úřad či na sousedy s cílem domoci se výjimky z požadavků na výstavbu (tj. i postupu podle § 25 odst. 6 vyhlášky), případně jej považovat za nástroj sloužící k překlenutí porušení podmínek výstavby (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 7. 2020, č. j. 4 As 1/2020-33). Za třetí, závěry správních orgánů pomíjí účel obecných technických požadavků na výstavbu, jímž je zajištění kvalitního životního prostředí v okolí rodinných domů a vzhledové i jiné nenarušování a nezatěžování klidového (rekreačního) prostředí rodinných domů.

Sem spadá i zajištění nezhoršování životního prostředí nevhodnými a rušícími stavbami a ochrana proti vzhledovému a estetickému narušení prostředí rodinných domů množstvím nevhodných menších staveb, či nadměrnému využívání, až zneužívání pozemků při rodinných domech přehnanou a nevhodnou doplňkovou zástavbou (přiměřeně viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2010, č. j. 6 As 5/2009-102, vztahující se k tehdy platnému § 50 odst. 8 vyhlášky č. 137/1998 Sb., jehož obecná východiska jsou podle soudu použitelná i ve vztahu k § 25 vyhlášky č. 501/2006 Sb.).

Závěr o naplnění obecných technických požadavků na výstavbu neobstojí

Soudci dospěli k závěru, že uvedeným kritériím hodnocení správních orgánů o charakteru zástavby v posuzovaném případě nevyhovuje: “Správní orgány při aplikaci § 25 odst. 6 vyhlášky č. 501/2006 Sb. nezohlednily výjimečnost postupu podle daného ustanovení, tedy možnost jeho použití zejména v případech, kdy s ohledem na charakter pozemku a posuzované stavby nelze dosáhnout legitimního cíle jinak než umístěním stavby do vzdálenosti menší než 2 metry od hranice sousedního pozemku. Pozemek žadatelů o dodatečné stavební povolení přitom umožňuje i řešení vyhovující obecnému pravidlu vyplývajícímu z § 25 odst. 5 vyhlášky č. 501/2006 Sb.

Odkaz na jiné zahradní stavby v lokalitě také není případný, jelikož nebyla prokázána srovnatelnost těchto staveb se stavbou zahradního krbu s udírnou (jak co do velikosti, tak co do případných negativních imisí), způsob jejich povolení (řádné, dodatečné atd.) ani převažující způsob umisťování tohoto typu staveb v dané lokalitě. Závěr žalovaného o naplnění obecných technických požadavků na výstavbu tak za zjištěného skutkového stavu neobstojí. Námitka nesprávného právního posouzení podmínek § 25 odst. 6 vyhlášky č. 501/2006 Sb. tak je důvodná.”

Povolení vydaná v jiných věcech nebyla součástí spisu

Přestože žalovaný odkazoval na stavební povolení, která měla dokládat běžnost umísťování zahradních staveb při hranici pozemků v dané lokalitě, tato nebyla součástí předloženého správního spisu. Soud poukázal na ustanovení § 17 odst. 1 správního řádu, podle kterého je součástí správního spisu vše, co se vztahuje k projednávané věci a doplnil:

“Pokud žalovaný v napadeném rozhodnutí argumentoval stavebními povoleními, která zná z úřední činnosti, měl tato rozhodnutí učinit součástí správního spisu a umožnit žalobkyni, aby se s nimi před vydáním rozhodnutí mohla seznámit. Vzhledem k tomu, že závěr žalovaného o naplnění podmínek § 25 odst. 6 vyhlášky č. 501/2006 Sb. neobstojí, neboť je založen na chybných východiscích (viz bod 23 výše), nemohla mít předmětná vada vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.”

Podle rozsudku Krajského soudu v Brně č.j. 62 A 11/2024-63 ze dne 15. září 2025.

Více našich článků k povolování stavebních záměrů najdete zde.