Pro čerpání dotace jsou vždy stanoveny určité podmínky. V případě jejich nedodržení může nastat tzv. porušení rozpočtové kázně, které s sebou nese následek, jakým je i vrácení celé poskytnuté dotace neboli odvod. Ne vždy je však zřejmé, zda se v konkrétním případě o porušení rozpočtové kázně jedná. Stejně tak není zcela jasné, zda je i za marginální porušení dotačních podmínek třeba vrátit celou dotaci, nebo pouze její část s ohledem na závažnost porušení. Čelit těmto nejasnostem nepomáhá ani judikatura Nejvyššího správního soudu (NSS), která bohužel není jednotná. V rozhodovací praxi NSS lze spatřovat několik názorových proudů, které v tomto článku popíšeme.

Přísné podmínky

Nejvyšší správní soud zpočátku zastával názor, že poskytnutí dotace se děje ryze na základě dobré vůle čili že není nárokové. Poskytovatel dotace může v tomto ohledu svázat poskytnutí dotace přísnými podmínkami, které je příjemce dotace povinen dodržet.

Příkladem může být rozsudek NSS ze dne 19. 3. 2008, č. j. 9 Afs 113/2007-63, ve kterém příjemce dotace na vybudování bytů přijal od budoucích nájemců předem nájemné, čímž porušil dotační podmínku zákazu spolufinancování stavby budoucími nájemci. Přestože zde příjemce dotace použil dotaci v souladu s účelovým určením dotace (výstavba bytů), dopustil se neoprávněného použití peněžních prostředků, resp. porušení rozpočtové kázně, protože porušil jednu z podmínek poskytnutí dotace.

Zmírnění: pravidlo proporcionality

Z výše uvedeného názoru Nejvyššího správního soudu vyplývalo, že porušení jakýchkoliv dotačních podmínek má za následek neoprávněné použití peněžních prostředků. V pozdější judikatuře tento poměrně striktní přístup Nejvyšší správní soud zmírnil tím, že začal zohledňovat rozsah a závažnost porušení dotačních podmínek.

V rozsudku NSS ze dne 31. 3. 2014, č. j. 2 Afs 49/2013-34, se soud zabýval čerpáním dotace na justiční areál v Brně, kdy se příjemce dotace dopustil řady nedostatků ve fakturaci (kratší doba splatnosti, pozdější vystavení faktur apod.). Poskytnutá dotace se v tomto případě týkala několika zakázek, přičemž porušení se týkalo pouze jedné z nich. NSS tak uzavřel, že je třeba posoudit, jaké části dotace se předmětné porušení týká a případné vrácení dotace by se mělo vztahovat pouze k této části. Na otázku rozsahu porušení soud aplikoval pravidlo proporcionality a dospěl k názoru, že porušení v tomto případě (nedostatky ve fakturaci) nemohla ovlivnit čerpání prostředků ze státního rozpočtu, či jeho smysl a účel.

Krok zpět

Posledně uvedené rozhodnutí vneslo do problematiky pravidlo proporcionality. Nebylo však zcela zřejmé, zda se proporcionalita projevuje v posuzování porušení pouze co do určité části dotace nebo se projevuje v možnosti určení výše vrácené části dotace s ohledem na závažnost porušení, která se odvíjí např. od porušení účelu dotace.

Další vývoj judikatury NSS k otázce vrácení dotace (odvodu) za neoprávněné použití peněžních prostředků se částečně vrátil zpět ke striktnímu výkladu. Možnost požadovat vrácení dotace měl poskytovatel dotace nejen v případě, kdy by byla dotace použita v rozporu s účelem jejího poskytnutí, ale i v případě porušení dotační podmínky. Závažnost porušení nemá vliv na určení výše vrácené dotace, ale pouze na možnost prominutí vrácení či prominutí penále. Byl nicméně potvrzen názor, že porušení je třeba vztáhnout pouze k části dotace, která byla porušením zasažena.

Rozporná judikatura

Tyto závěry Nejvyššího správního soudu však některé senáty stejného soudu nerespektovaly a rozhodovaly odlišně, aniž by případ předložily rozšířenému senátu (ten rozhoduje v případech, kdy má senát za to, že musí být rozhodnuto v rozporu s dosavadní judikaturou Nejvyššího správního soudu).

V rozsudku ze dne 26. 9. 2014, č. j. 2 As 106/2014-46, se druhý senát NSS zabýval porušením rozpočtové kázně, jehož se měl příjemce dotace dopustit opožděným předložením monitorovací zprávy. V tomto případě rozhodl tak, že výši odvodu za porušení je třeba posuzovat s ohledem na závažnost takového porušení. Soud výslovně uvedl, že „judikatura zdejšího soudu v tomto ohledu jednotná a reflektující, že při stanovení výše odvodu je třeba zvažovat okolnosti konkrétního porušení rozpočtové kázně a vycházet z principu proporcionality mezi závažností tohoto porušení a výší za ně předepsaného odvodu. Z uvedené judikatury plyne, že v každém konkrétním případě je třeba vážit, zda je důvod k odvodu v plné výši čerpaných či poskytnutých prostředků státního rozpočtu, či k odvodu odpovídajícímu konkrétnímu dílčímu pochybení.“

Obdobné uvedl sedmý senát NSS v rozsudku ze dne 10. 10. 2014, č. j. 4 As 117/2014-39: „jakékoli porušení příslušné povinnosti související s poskytnutím dotace ještě bez dalšího nepředstavuje neoprávněné použití prostředků dotace, které musí být vráceno zpět do veřejného rozpočtu, přičemž při hodnocení tohoto porušení je třeba vždy přihlížet k účelu dotace a smyslu právní úpravy poskytování dotací z veřejných rozpočtů.“

Závěr

Jak je patrné, rozhodovací linie Nejvyššího správního soudu není jednotná. Některé názorové proudy se vzájemně nevylučují, některé jsou však v zcela protikladné. Tento stav vyvolává u příjemců i poskytovatelů dotace nejistotu, která není žádoucí.

V čerstvém rozsudku ze dne 29. 11. 2017, č. j. 1 Afs 291/2017-23, se NSS zabýval situací, kdy město Krnov jako příjemce dotace ve výši 7,8 mil. Kč na výstavbu dopravní infrastruktury nepožádalo o kolaudační souhlas v termínu určeném v dotačních podmínkách. Nejvyšší správní soud tak stál před otázkou, zda má toto marginální porušení dotačních podmínek, které není v rozporu s účelovým určením dotace, charakter porušení rozpočtové kázně a pokud ano, zda takové porušení odůvodňuje stanovení odvodu v plné výši poskytnuté dotace či pouze v takové výši, která je přiměřená závažnosti a důsledkům zjištěného pochybení. Přestože v tomto případě soud zastává názor, že i marginální porušení je třeba považovat za porušení rozpočtové kázně, výše odvodu by měla být určena s ohledem na závažnost porušení. V opačném případě by příjemce dotace mimo jiné nebyl motivován k plnění podmínek poskytnutí dotace.

S ohledem na to, že judikatura Nejvyššího správního soudu není jednotná a v mnoha místech rozporná, předložil v tomto případě první senát věc k rozšířenému senátu. O stanovisku, které NSS zaujme, budeme na těchto stránkách informovat. Věříme, že princip proporcionality zůstane při hodnocení porušení dotačních podmínek alespoň v určité míře zachován.

Jaroslav Hroch, David Zahumenský