Pořizování územních plánů je docela obtížná věc, zapeklité je zejména odůvodňování nové regulace. Kvalita odůvodnění připomínek dotčených vlastníků prakticky rozhoduje o tom, jak to všechno dopadne u soudu. Právě na tom, že si pořizovatelé nedají s odůvodněním práci totiž častokrát pohoří i celkem rozumná územně plánovací dokumentace. Babišova novela přitom navrhuje, aby pořizovateli mohli být lidé, kteří územnímu plánovaní vůbec nerozumí a nemají ani dostatečné vzdělání. Něco takového určitě obcím nepomůže.
Dnes se vyžaduje vzdělání v oblasti územního plánování
Podle stávajícího stavebního zákona (§ 44) platí, že pořizovatelé musí mít vysokoškolské vzdělání (alespoň bakalářské) v oblasti územního plánování nebo nějaké podobné. Někteří pořizovatelé bez dostatečného vzdělání, byť bylo z oblasti územního plánování nebo podobného, ještě potřebují mít i praxi.
Když by chtěl být pořizovatelem třeba právník, musí získat výjimku z kvalifikačních požadavků (§ 45).
Uvedené dává docela smysl, i když by třeba právníci ani nemuseli žádat o výjimku a mohli by být rovnou zahrnuti mezi profese, které mohou být automaticky pořizovateli, protože pořizování stejně z naprosto podstatné části spočívá v aplikaci právních norem. Teoreticky by pro právníky mohla být požadována nějaká praxe, než by splnili kvalifikační předpoklady. Pokud by byla praxe v oblasti územního plánování skutečně nutná, pak by mohlo být ke zvážení, že by mohla být nahrazena jinou praxí, protože napsat třeba veřejnou vyhlášku nebo komunikovat s dotčenými orgány či používat evidenční systémy není žádná raketová věda, kterou by si člověk jinde než na úřadu nemohl osvojit. Vždyť stejně obcím často s územním plánováním pomáhají advokátní kanceláře.
Co přináší velká novela stavebního zákona?
Chystaná šílená novela stavebního zákona, na které se prý zase podíleli „odborníci“ z Hospodářské komory (stejně jako na původní verzi nového stavebního zákona, která byla v připomínkovém řízení totálně strhaná, ostatně Babišova novela je jen jakýmsi pokusem o oživení původního paskvilu). Aspoň je pochopitelné, proč je novela tak zoufale prodeveloperská a naopak jde proti veřejným zájmům, zájmům občanů a obcí.
Vraťme se ale k nedostatečně vzdělaným pořizovatelům. Babiš navrhuje (§ 37 novely), aby pořizovateli mohli být nejen vysokoškoláci, ale dokonce jenom maturanti, kteří studovali střední školu v oboru stavebnictví, geodézie, kartografie, regionální rozvoj, veřejnosprávní činnost nebo doprava. Nebude potřebná žádná praxe pro to, aby tito lidé splnili kvalifikační požadavky, pokud tomu správně rozumíme.
Takové vzdělání (navíc ve spojení se zrušením požadavku praxe) ale nemůže být dostačující a v procesu územního plánování bude docházet k mnoha chybám, což se obcím vrátí jako bumerang. Kombinace nedostatečně vzdělaných úředníků s podivnými změnami v procesu pořizování a snahou usnadnit developerskou výstavbu v největším možném rozsahu bude snadné územní plány napadat u soudů a všechno se jenom zkomplikuje.
To, že pořizovateli mají nově být i sociologové komentovat nebudeme. Necháváme na fantazii čtenářů, aby si o tom mysleli svoje. Třeba to bude prospěšné. Vždyť soudy pořád říkají, že územní plán je společenská smlouva mezi obcí a jejími občany.
Nesmyslné prodloužení povinné praxe pro létající pořizovatele
Babišova novela také prodlužuje povinnou praxi ve veřejné správě pro ty, kdo by se chtěli stát zástupci pořizovatele. Doteď stačilo pro mnohé vydržet na úřadu 18 měsíců. Už to bylo v řadě případů nelogické, ale budiž.
Nově navrhované tři roky (§ 50) jsou ale docela brutální a lze pochybovat o tom, že bude pro ty, kdo by jinak létajícími pořizovateli být chtěli, nějak lákavé pověsit na tři roky na hřebík jejich stávající podnikání a dát se do služeb státu, aby si odkroutili „povinnou vojnu“. Jestliže tedy současně chce nová vláda tlačit na to, aby byly pořizovateli obce, které budou létající pořizovatele potřebovat jako sůl, není vůbec jasné, odkud se budou zástupci pořizovatele brát, protože úředníků na ORP fakt není dost na to, aby územní plánování odsýpalo, i když si mnoho laiků myslí, že máme přeúředníkováno.
Jak jsme už uvedli, požadovanou praxi by mohlo být možné nahradit například prací v advokátní kanceláři. Vždyť se dá snadno prokázat, na čem takový právník pracoval a jak dlouho. Navíc třeba autorizovaní architekti (pro územní plánování) nebo autorizovaní inženýři by snad ani praxi mít nemuseli. V mnohém se přece od středoškoláků z veřejnosprávní střední školy liší. Nebo snad ne?
Tohleto se odborníků od Hospodářské komory fakt nepovedlo.
O nyní projednávané velké novele stavebního zákona jsme toho napsali více. Naše další texty najdete zde.