Krajský soud v Ústí nad Labem se vyjadřoval k tomu, jak by mělo být v územním plánu odůvodněno určení ploch k vyvlastnění, i když byl vlastník v procesu územního plánování pasivní.

Na vyvlastnění si dávejte pozor

Soudci mj. řekli: „Soud se ztotožňuje s názorem navrhovatele, že územní plán představuje ve vztahu k vymezení plochy P7-ZX za současného stanovení možnosti jejího vyvlastnění velmi citelný zásah do jeho vlastnického práva v situaci, kdy v přechozím územním plánu byla stejná plocha určena pro výrobu a skladování, přičemž na předmětných plochách navrhovatel vykonává podnikatelskou činnost, kterou má zapsanou v obchodním rejstříku, a to prostřednictvím zařízení, jejichž provoz mu byl příslušným správním orgánem schválen, resp. povolen… Proto byla odpůrkyně, resp. pořizovatel územního plánu, povinni se s omezením vlastnického práva navrhovatele vypořádat již v odůvodnění územního plánu, aniž by bylo toto vypořádání podmíněno aktivitou navrhovatele.

Současně bylo nezbytné přistoupit ke komplexnímu posouzení proporcionality zásahu do vlastnického práva navrhovatele v porovnání s cílem (veřejným zájmem), kterého mělo být územním plánem provedenou regulací dosaženo. Byť soud nikterak nevylučuje, že je tato regulace možná, bylo na místě zabývat se otázkou, zda je zamýšlená regulace přiměřená vůči omezení vlastnického práva navrhovatele v podobě možnosti vyvlastnění pozemků zahrnutých do plochy P7-ZX a současně VA2, což odpůrkyně nereflektovala. Tím ovšem zatížila opatření obecné povahy v uvedeném rozsahu nepřezkoumatelností.“

Územní studii není třeba zas tak moc řešit

Problém naopak nepředstavovala podmínka pořízení územní studie: „Pokud by tedy navrhovatel sledoval proceduru přijímání územního plánu, pak by byl seznámen s tím, že v novém územním plánu je navrhováno vymezit severní část areálu jako plochu přestavby (P6-VL) s tím, že rozhodování o změně v území v této ploše bude podmíněno zpracováním územní studie, pro jejíž zpracování bude stanovena lhůta 6 let. Svůj nesouhlas s navrhovaným řešením mohl vyjádřit námitkami, s nimiž by se musel pořizovatel územního plánu vypořádat. To však navrhovatel neučinil a ani nesdělil, že by mu v tom bránily nějaké objektivní důvody.

Pasivita navrhovatele je o to hůře pochopitelná, že se jednalo o nahrazení původního územního plánu územním plánem novým, tudíž bylo zřejmé, že dojde k podstatnějším změnám, které se mohou dotknout kterékoli plochy v území za účelem dosažení nových cílů. Jestliže tedy navrhovatel nevyužil své procesní právo v procesu přijímání upraveného a posouzeného návrhu územního plánu k uplatnění námitky o neproporcionálním zásahu do svého vlastnického práva, resp. práva na podnikání, nemůže se následně úspěšně domáhat toho, aby soud tzv. v první linii proporcionalitu tohoto zásahu přezkoumával.“

NSS, který řešil kasační stížnost dotčené vlastnice, dodal: „Ohrazuje-li se pak stěžovatelka vůči omezení spočívajícím ve stanovení podmínky zpracování územní studie pro plochu P6-VL, jedná se o „ryzí“ námitku směřující proti proporcionalitě napadeného regulativu. Krajský soud tedy o věci uvážil správně, pakliže se její námitkou odmítl s ohledem na stěžovatelčinu dřívější pasivitu zabývat.“

Závěr

Pokud obce navrhují některé pozemky k vyvlastnění, měly by si skutečně dát s odůvodněním práci, i když je dotčený vlastník tzv. pasivní a neuplatní připomínky. To platí i za účinnosti zákona č. 283/2021 SB., stavební zákon. Ten sice v § 307 odst. 2 říká, že v řadě případů nemá pasivní vlastník vůbec přístup k soudu, ale může se celkem snadno stát, že právě u vyvlastnění dovodí soudy výjimku z tohoto pravidla. Jde totiž skutečně o velmi vážný zásah do základního práva.

Podle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 4. 2025, č. j. 40 A 1/2025 – 70 a rozsudku NSS ze dne 5. 8. 2025, čj. 1 As 87/2025 – 51

Více našich textů k územnímu plánování najdete zde.