Nejvyšší správní soud se zabýval zajímavou otázkou – jaký je vztah stanoviska dotčeného orgánu k územnímu plánu a stanoviska ke konkrétnímu záměru.

Dotčený orgán vyjadřuje k odlišnému předmětu a za odlišné situace

NSS řekl: „Dotčený orgán státní správy lesů však při vydání závazného stanoviska dle § 14 odst. lesního zákona hodnotí stavební záměr z hlediska státní správy lesů. Stěžovatelka se proto mýlí, tvrdí-li, že je-li stavební záměr v souladu s územním plánem, je dotčený orgán státní správy lesů povinen souhlas vydat. Stěžovatelčin výklad by ad absurdum znamenal, že při souladu stavebního záměru s územním plánem by jeho jakékoli posuzovaní dotčenými orgány bylo nadbytečné. Na uvedeném nic nemění, jestliže dotčený orgán v minulosti vydal souhlasné stanovisko s územním plánem, neboť ten pouze obecně upravoval poměry v území.

Územní plánování řeší využití území a zásady jeho uspořádání, jeho cílem je vytvářet předpoklady pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území. Nemůže založit legitimní očekávání práva na uskutečnění konkrétního stavebního záměru, respektive jeho souladu s veřejnými zájmy na úseky ochrany lesů… Nelze obecně akceptovat tezi, že by dotčený orgán státní správy lesů podáním (navíc nepříliš propracovaného a bohatě odůvodněného) stanoviska k územně plánovací dokumentaci již neměl možnost vyjádřit se závazným stanoviskem ke konkrétním stavebním záměrům. V obou případech se dotčený orgán vyjadřuje k odlišnému předmětu a za odlišné situace. Zatímco v případě stanoviska k územně plánovací dokumentaci hodnotí obecně soulad návrhu územního plánu s veřejným zájmem na ochraně lesa, v případě závazného stanoviska k umístění stavebního záměru posuzuje jeho konkrétní parametry a umístění do území.“

Dotčené orgány vyjádřily pouze nesouhlas s konkrétním stavebním záměrem

NSS ještě dodal: „Je povinností dotčeného orgánu chránit veřejné zájmy na jemu svěřeném úseku státní správy. Vůle či přání obce nejsou pro jeho rozhodování jako dotčeného orgánu určující. Dotčené orgány tak nebyly vázány stanoviskem obce ke stěžovatelčině stavebnímu záměru. Na tomto místě je nutno znovu zopakovat, že dotčené orgány nevyjádřily plošný nesouhlas s výstavbou na daném pozemku, nýbrž za nesouladný s veřejným zájmem považovaly konkrétní navrhovaný stavební záměr stěžovatelky.“

Podle rozsudku NSS ze dne 3. 7. 2025, čj. 6 As 258/2024 – 33.

Více našich textů k územnímu plánování najdete zde.