Ministerstvo životního prostředí a ministerstvo pro místní rozvoj mají pro obce novou metodiku týkající se agrovoltaiky. Zajímavé jsou závěry týkající se územního plánování, protože výrobny elektřiny z obnovitelných zdrojů jsou technickou infrastrukturou, kterou je možné realizovat v nezastavěném území vždy, leda by to územní plán výslovně vylučoval. Metodika dokonce dospívá k poněkud diskutabilnímu a problematickému závěru, že jde i o stavbu pro zemědělství.

Metodika pro agrovoltaiku používá zkratku AGV.

OZE je nutné v územním plánu výslovně vyloučit

V metodice se píše: „Vždy je nutné prověřit soulad záměru AGV s ÚPD. Lze očekávat, že záměr AGV bude v mnoha případech přípustný v plochách zemědělských, ale i v plochách výrobních a skladování či smíšených výrobních… Jelikož AGV je ovšem zároveň stavbou pro zemědělství, a záměry pro zemědělství jsou rovněž uvedeny v § 122 stavebního zákona jako typ záměru, který lze v nezastavěném území za určitých podmínek povolovat, nevyžaduje se pro umístění v nezastavěném území, aby AGV sloužila veřejné potřebě. V § 122 stavebního zákona jsou pro povolení záměru v nezastavěném území stanoveny dvě podmínky – záměr lze v nezastavěném území povolit pouze v případě, že jej ÚPD výslovně nevylučuje a je v souladu s charakterem území.“

V tomto smyslu je důležité, jak metodika chápe „výslovné vyloučení“, jinými slovy je nutné vědět, co musí obec udělat pro to, aby skutečně možnost umisťovat AGV (a FVE i VTE) skutečně znemožnila. Není to totiž tak snadné, jak se zdá.

Zde poukazujeme na to, že Nejvyšší správní soud s  tímto výkladem nesouhlasil.  Přestože rozsudek NSS je z června  2024, metodika se s ním  nijak nevypořádává.

Správná formulace vyloučení OZE je důležitá

V metodice se dočteme: „ÚPD může vyloučit povolování některých záměrů v nezastavěném území. Výslovné vyloučení se může týkat nejen výslovně AGV, ale i jí pojmově nadřazených kategorií jako jsou např. FVE nebo výrobny elektřiny z OZE. Za výslovné vyloučení AGV naopak nelze považovat, že územní plán v dané ploše určí hlavní, přípustné a popř. podmíněně přípustné využití, a jako nepřípustné využití určí vše ostatní.

S ohledem na dvojí charakter AGV platí, že vyloučí-li ÚPD v daném území povolování FVE (popř. výroben elektřiny z OZE), dojde tím také k vyloučení možnosti povolit AGV. Nelze připustit výklad, že by bylo možné povolit v nezastavěném území AGV, přestože ÚPD vyloučila povolování FVE (s odkazem na to, že se jedná „také“ o stavbu pro zemědělství). AGV má obojí charakter současně, nelze si tedy vybírat, zda ji považovat za FVE nebo za stavbu pro zemědělství. Je-li záměrem obce zabránit v dané ploše výstavbě „konvenční“ FVE, ale podpořit rozvoj AGV, může být nepřípustné využití dané plochy formulováno např. takto: „nepřípustné využití: fotovoltaické výrobny elektřiny, s výjimkou agrovoltaických.“

Soulad OZE s charakterem území

V metodice se ještě uvádí: „Stavební zákon v § 122 podmiňuje umístění vybraných záměrů v nezastavěném území též jejich souladem s charakterem území. Podle § 193 odst. 1 písm. b) stavebního zákona se však charakter území neposuzuje za předpokladu, že obec má vydaný územní plán.

Speciální úprava v § 8a odst. 8 zákona o ochraně ZPF navíc stanoví, že podmínkou povolení záměru AGV v nezastavěném území podle stavebního zákona není jeho soulad s charakterem území (což se uplatní u obcí, které nemají územní plán). Posuzování souladu AGV s charakterem území tak teoreticky připadá v úvahu v ojedinělých případech, kdy obec nemá územní plán a záměr je navrhován v zastavěném území, do kterého ovšem podle § 116 stavebního zákona nejsou zahrnovány např. vinice či chmelnice.“

Metodika se věnuje i povolování a realizaci staveb.

Více našich textů k problematice obnovitelných zdrojů najdete zde.

Aktualizováno 11. 2. 2026.