Nejvyšší správní soud se zabýval sporem, ve kterém osoba zúčastněná na řízení o návrhu na zrušení části územního plánu nesouhlasila s tím, že soud zrušil regulaci v ploše pouze ve vztahu k pozemku navrhovatelky a domáhala se, aby i vůči jejím pozemkům byla regulace zrušena. NSS ale potvrdil, že takový postup není možný a že si každý vlastník má podat svůj vlastní návrh, když chce územní plán přezkoumat. Ještě že tak, protože osoby zúčastněné tu a tam mají podobné zcestné nápady a zcela zbytečně se s obcemi soudí.
Každý podává k soudu návrh jen za sebe
NSS konkrétně řekl: „Skutečnost, že se stěžovatel řízení (aktivně) účastnil jako osoba zúčastněná na řízení a domáhal se v něm ochrany svých veřejných subjektivních práv, nemění nic na tom, že z hlediska rozsahu soudního přezkumu je určující toliko věcná legitimace navrhovatelky, která byla ‚pánem sporu‘. Chtěl-li stěžovatel dosáhnout přezkumu územního plánu z důvodu zásahu spočívajícího ve změně funkčního využití svého pozemku, nic mu nebránilo, aby sám podal návrh na zrušení příslušné části územního plánu. Nedostatek vlastní procesní aktivity nemůže stěžovatel obcházet tím, že v řízení o návrhu jiného vlastníka uplatňuje práva osoby zúčastněné na řízení.“
NSS si ještě neodpustil, aby vlastníka, který se neobtěžoval podat svůj vlastní návrh, nesetřel: „Závěrem lze zopakovat, že stěžovatel nebyl dostatečně bdělý při ochraně svých veřejných subjektivních práv, neboť rezignoval na podání vlastního návrhu na zrušení části územního plánu a chybně spoléhal na úspěch navrhovatelky v jí zahájeném řízení, jehož rámec je ovšem nutně omezen rozsahem její věcné legitimace. Následky této nevhodné procesní taktiky jdou tak plně na jeho vrub.“
S tím se nedá než souhlasit a je dobře, že to NSS řekl „na plnou pusu“. Je totiž naprosto nepochopitelné, proč vlastníci na svá práva tak často doslova kašlou. Jakoby jim na jejich pozemcích ani nezáleželo.
Podle rozsudku NSS čj. 2 As 156/2025 – 43 ze dne 27. 1. 2026
Více našich textů k územním plánům a jejich přezkumu najdete zde.