Nejvyšší správní soud se zabýval naplněním podmínek pro povolení výjimky dle § 56 odst. 1 a 2 písm. c) zákona o ochraně přírody a krajiny ve vztahu k výstavbě tzv. Vestecké spojky v Praze. Potvrdil rozhodnutí krajského soudu, který rozhodnutí o výjimce zrušil.

Zákon o ochraně přírody a krajiny obecně chrání zvláště chráněné druhy živočichů, jimi užívaná sídla a jejich biotop a zakazuje škodlivě zasahovat do jejich přirozeného vývoje, mimo jiné je rušit, chytat, přemisťovat, poškozovat, usmrcovat či ničit, což se vztahuje i na jejich vývojová stádia nebo jimi užívaná sídla (§ 50). V § 56 odst. 2 písm. c) umožňuje povolit výjimku z uvedených zákazů mimo jiné v zájmu veřejného zdraví nebo veřejné bezpečnosti nebo z jiných naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu, včetně důvodů sociálního a ekonomického charakteru, avšak jen tehdy, pokud neexistuje jiné uspokojivé řešení a povolovaná činnost neovlivní dosažení či udržení příznivého stavu druhu z hlediska ochrany (§ 56 odst. 1 věta druhá).

Samotné vymezení záměru jako veřejně prospěšné stavby v územně plánovací dokumentaci nestačí

NSS nejprve poukázal na to, že  již například v rozsudku ze dne 28. 5. 2025, č. j. 6 As 355/2023-41, vyslovil závěry, které jsou s názorem osoby zúčastněné na řízení I zjevně neslučitelné. Zdůraznil zejména, že pouhé vymezení záměru v územně plánovací dokumentaci jako veřejně prospěšné stavby pro závěr o existenci veřejného zájmu dle § 56 odst. 2 písm. c) zákona o ochraně přírody a krajiny nestačí:

“Nejvyšší správní soud i v citovaném rozsudku č. j. 6 As 65/2012-161 vycházel z toho, že veřejný zájem ve smyslu tohoto ustanovení musí být náležitě konkretizován správním orgánem při rozhodování o povolení výjimky a toto vymezení podléhá soudnímu přezkumu. Správní soudy jsou oprávněny vyhodnotit, zda byl závěr o existenci veřejného zájmu řádně odůvodněn a založen na dostatečných podkladech. Nejvyšší správní soud také výslovně uvedl, že „mezi výsledky politické činnosti a pojmem veřejného zájmu nelze bez dalšího klást rovnítko“ (rozsudky ze dne 19. 12. 2014, č. j. 5 As 10/2013-38, a ze dne 28. 5. 2025, č. j. 6 As 355/2023-41).”

Správní orgány musí veřejný zájem vymezit dostatečně určitě

NSS k námitkám hlavního města uvedl: “Krajský soud svými úvahami uvedenými v odstavcích 194 až 195 napadeného rozsudku nijak nevybočil z takto vymezeného rámce soudního přezkumu. Pouze konstatoval, že správní
orgány musí veřejný zájem vymezit dostatečně konkrétně, aby byl odlišitelný od zájmu soukromého a aby soud mohl přezkoumat, zda má skutečně povahu veřejného zájmu, tj. zda má tento závěr oporu v podkladech rozhodnutí a zda se například nejedná o stavbu, která je pouze formálně označena jako veřejně prospěšná.

Není ani pravdou, že by si krajský soud osoboval pravomoc rozhodovat o nutnosti a potřebnosti výstavby Vestecké spojky. O této otázce krajský soud vůbec nerozhodoval. Posuzoval pouze to, zda obstojí závěr žalovaného, že existují naléhavé důvody převažujícího veřejného zájmu a zároveň neexistuje jiné uspokojivé řešení. Při přezkumu takového závěru je pochopitelně nutné zabývat se všemi námitkami, které zpochybňují existenci veřejného zájmu, jeho
převahu a naléhavost či neexistenci jiných řešení. Pro všechny tyto otázky je přitom namístě zkoumat, nakolik je záměr pro uspokojení tvrzeného veřejného zájmu potřebný. Krajský soud přitom zkoumal právě tuto otázku, nikoliv to, zda by měla být Vestecká spojka realizována, v jaké podobě či trase.”

K otázce správního uvážení

NS dále zrekapituloval, že krajský soud pouze poukázal na to, že

  1. dodržení zákonných mezí správního uvážení nelze v úplnosti posoudit proto, že správní orgány nevymezily veřejný zájem dostatečně konkrétně,
  2. správní orgány nezkoumaly možnost nulové varianty, která by (teoreticky) mohla být jiným uspokojivým řešením,
  3. stanovisko EIA není v dané věci použitelné,

Takto vyslovené závěry podle NSS nijak nevybočují z pravidel pro přezkum správních rozhodnutí, a to ani v případě přezkumu závěrů o naplnění neurčitých právních pojmů, ani v případě přezkumu následně využitého správního uvážení. Žádný z uvedených závěrů nepředstavuje nahrazení správního uvážení uvážením soudním.

K existenci důvodů veřejného zájmu

NSS dále  k věci uvedl: “Dovozoval-li žalovaný existenci veřejného zájmu z toho, že bylo vydáno kladné stanovisko
EIA, je nutno souhlasit s krajským soudem, že toto stanovisko o existenci veřejného zájmu nevypovídá zhola nic, neboť se k této otázce nijak nevyjadřuje. Dokumentace EIA ani její dílčí části nejsou součástí správního spisu. I kdyby žalovaný ze stanoviska EIA skutečně dovozoval pouze to, jaký bude charakter dopravy na Vestecké spojce, pak z něj dovodil závěr zjevně nesprávný. Stanovisko EIA podmínilo realizaci záměru vyloučením tranzitu těžké nákladní
dopravy. Není tedy pravdou, že by ze stanoviska EIA vyplývalo, že Vestecká spojka nebude vůbec sloužit tranzitní dopravě, jak uvedl žalovaný v napadeném rozhodnutí.

Za důvody veřejného zájmu (nad rámec pouhé deklarace této skutečnosti) lze považovat pouze to, že má Vestecká spojka 1) přispět ke zlepšení dopravní obslužnosti, snížení dopravní zátěže na stávajících komunikacích (v prvostupňovém rozhodnutí je konkrétně uváděno odlehčení dopravy Vídeňské ulici), 2) převést zbytnou dopravu ze zastavěného do nezastavěného území a tím snížit imise a zvýšit ochranu zdraví a bezpečnosti, 3) přispět k zajištění kontaktů mezi obyvateli, k možnosti kulturního nebo sportovního vyžití v metropoli a k zajištění dopravy za zaměstnáním
či vzděláním.

Nejvyšší správní soud souhlasí s krajským soudem, že takto vymezené důvody jsou obecné a bylo by je možné v takto vágní rovině vztáhnout takřka ke každé stavbě nové pozemní komunikace. Má-li se jednat o naléhavý důvod veřejného zájmu, který by měl převážit nad veřejným zájmem ochrany přírody, musí takto tvrzený benefit dosahovat určité minimální míry. Míru zlepšení dopravní obslužnosti, snížení dopravní zátěže, snížení imisí či zvýšení ochrany zdraví a bezpečnosti však správní orgány nijak nekonkretizovaly a nelze je ani dovodit z podkladů obsažených
ve správním spise. Navíc pokud jde o zajištění kontaktů mezi obyvateli, možnosti kulturního nebo sportovního vyžití v metropoli a zajištění dopravy za zaměstnáním či vzděláním, sám žalovaný uvedl, že tyto důvody jsou již realizovány.

Podle rozsudku NSS č.j. 6 As 26/2024 – 132 ze dne 10. října 2025.

Více našich textů k povolování výstavby najdete zde.