Jednou z nepříjemností spojených s veřejnoprávní plánovací smlouvou, kterou obce uzavírají se stavebníky, pokud chtějí řešit budování potřebné veřejné infrastruktury, je fakt, že se na veřejnoprávní smlouvy nevztahuje řada ustanovení občanského zákoníku.

Právní úprava ve správním řádu

V § 170 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád se říká, že použít se nesmí pasáže věnované:

  • neplatnosti právních jednání a relativní neúčinnosti,
  • odstoupení od smlouvy a odstupnému,
  • změně v osobě dlužníka nebo věřitele (nejde-li o právní nástupnictví),
  • postoupení smlouvy,
  • poukázce a
  • započtení.

Co říkají sudy k možnosti odstoupení od veřejnoprávní smlouvy?

V tomto textu se budeme věnovat nemožnosti odstoupení od veřejnoprávní smlouvy. Z judikatury plyne následující: „Za takové situace se nelze úspěšně dovolávat ústavního pravidla, že co zákon nezakazuje, je dovoleno. Jak uvedl tzv. konfliktní senát ve svém usnesení ze dne 21. 5. 2008, čj. Konf 31/2007-82, č. 1675/2008 Sb. NSS: „ Pro vztahy navazované v oblasti soukromého práva je typické, že strany si mohou svobodně smluvit to, co uznají za vhodné; je přitom na nich, zda využijí rejstříku pojmenovaných smluv, které jim nabízí zákon, a i v případě, že uzavřou pojmenovanou smlouvu, mohou její obsah v převážné míře sami ovlivnit vlastními ujednáními, upravujícími jejich práva a povinnosti odlišně od zákona.

Veřejnoprávní vztah je naopak charakteristický tím, že jeho podstatný obsah je předepsán zákonem, případně stanoven individuálním správním aktem, aniž by se od něj strany mohly odchýlit.“ Tuto úvahu můžeme obdobně vztáhnout též na dodatečné změny obsahu uzavřeného veřejnoprávního závazku. Přípustné sice jsou, avšak striktně jen za takových okolností a prostřednictvím těch právních nástrojů, které zákon výslovně předvídá.

I podle § 170 správního řádu se ustanovení občanského zákoníku (včetně základní zásady vymezené v § 1 odst. 2 občanského zákoníku, reflektující obecný ústavní princip demokratického právního státu, jehož se dovolává stěžovatel) použijí (toliko) přiměřeně a jen pokud to nevylučuje povaha a účel veřejnoprávních smluv, a výslovně je vyloučeno použití ustanovení o neplatnosti právních jednání a relativní neúčinnosti a o odstoupení od smlouvy. I z citovaného ustanovení je tedy zřejmé, že režim změny obsahu veřejnoprávní smlouvy, výpověď a zrušení veřejnoprávní smlouvy je kogentně regulován a právní úprava nedává prostor pro jiné způsoby změny obsahu či zániku veřejnoprávní smlouvy, ať už zcela nebo zčásti, než které výslovně umožňuje.“ (Rozsudek NSS ze dne 11. 10. 2017, čj. 6 As 182/2017 – 30)

Závěr

Vzhledem k tomu, že zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, nemá vlastní úpravu možnosti odstoupení od plánovací smlouvy, musí se vycházet ze správního řádu. Odstoupení od veřejnoprávní plánovací smlouvy tedy není možné. O to větší péči je třeba věnovat možnosti výpovědi smlouvy. Tu je možné podle § 166 odst. 2 správního řádu sjednat. Kromě důvodů výpovědi je třeba dohodnout i výpovědní lhůtu. Je nutné dbát na to, aby nemohlo sjednání výpovědi být považováno za obcházení zákona, který zakazuje odstoupení.

Více našich textů k plánovacím smlouvám najdete zde.

Náš podrobný seriál k plánovacím smlouvám najdete zde.