Nejvyšší správní soud se zabýval podmínkami vymezení stabilizovaných (stavových) ploch v územním plánu. Řešil také skutečnost, že vlastník, který se na soud obrátil, byl v procesu územního plánování pasivní.

Rozdíl mezi stabilizovanou a návrhovou plochou

NSS, že „je nutné rozlišovat pojem stabilizovaná plocha (stav) a pojem plocha navrženého řešení. Obecně platí, že pokud je určitá plocha označena jako plocha stabilizovaná, má zachycovat neměněný současný stav a způsob využití dané plochy. Naopak prostřednictvím návrhových ploch se určuje nové řešení (navržené řešení), tedy jak by měla být daná plocha v budoucnu využita (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2020, č. j. 8 As 161/2018-84).

Vymezení plochy jako plochy stabilizované (stav) tedy nelze chápat jako dosavadní regulaci dané plochy, tj. její stav dle předchozího územního plánu, ale jako současný, tedy faktický (reálný) stav využívání pozemků (oproti navrhovanému řešení, tj. změně faktického stavu)… Krajský soud správně akcentoval, že v procesu pořizování územního plánu stěžovatelka proti funkčnímu vymezení sporného pozemku nepodala námitky (zůstala zcela pasivní). Za takové situace byla povinna v řízení před správním soudem prokázat, že se pořizovatel odchýlil od územně analytických, či případně jiných závazných podkladů, které měl při přípravě k dispozici, a že určení stabilizovaných ploch v územním plánu na předmětném pozemku bylo ve zcela zjevném a příkrém rozporu s realitou.“

Vlastník námitky nepodal

K odůvodnění územního plánu v situaci, kdy byl vlastník pasivní, NSS řekl: „K související námitce, dle které územní plán neobsahuje odůvodnění, proč bylo přistoupeno ke změně plochy bydlení na plochu NZ, Nejvyšší správní soud akcentuje, že v případě vymezení pozemku stěžovatelky jakožto plochy NZ se nejedná o plochu změny, nýbrž o plochu stabilizovanou.

Z ustálené judikatury přitom vyplývá, že za situace, kdy dotčená osoba nepodala proti návrhu územního plánu námitky a pořizovatel se nedostal do rozporu s územně analytickými či jinými závaznými podklady, „nemusí mapové zachycení stabilizovaných ploch v textové části územního plánu nijak zvlášť zdůvodňovat, neboť úkolem odůvodnění územního plánu je především vysvětlit a obhájit navržené změny v území“ (srov. výše citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2020, č. j. 6 As 151/2019-53). Jelikož se v nyní projednávaném případě odpůrkyně ve stanovené lhůtě nedozvěděla právem předvídaným způsobem o tom, že vlastník pozemku, tj. stěžovatelka, s existencí stávající plochy zemědělské na svém pozemku nesouhlasí, neboť stěžovatelka proti návrhu územního plánu nebrojila včas podanými námitkami, nebyla povinna vymezení plochy na daném pozemku nijak zvlášť odůvodnit.“

Soudci ještě dodali: „Nad rámec nyní projednávané věci lze dodat, že i kdyby se v případě sporného pozemku jednalo o plochu změny (a nikoliv o plochu stabilizovanou), není možné po obci požadovat, aby obecná část odůvodnění územního plánu zdůvodňovala příslušnou regulaci z pohledu každého dotčeného pozemku. Takový požadavek by byl, už jen z hlediska nároků na rozsah takového odůvodnění územního plánu, většinou neproveditelný. Ve vztahu ke konkrétnímu pozemku je proto pořizovatel územního plánu povinen regulaci odůvodnit až na základě řádně podaných námitek či připomínek.“

Budou soudy návrhy pasivních vlastníků odmítat?

Jsme opravdu zvědaví, jak budou správní soudy přistupovat k pasivním vlastníkům u územně plánovací dokumentace vydávané podle nového stavebního zákona – opravdu budou jejich návrhy bez uzardění odmítat?

Podle rozsudku NSS ze dne 20. 1. 2025, čj. 7 As 224/2024 – 35, dostupné na www.nssoud.cz

Více našich odborných textů k územnímu plánování najdete zde.