Ministerstvo vnitra připravilo nový zákon o odolnosti subjektů kritické infrastruktury a o změně dalších zákonů (zákon o kritické infrastruktuře), kterým se mj. jiné mění i zákon č. 240/2000 Sb., krizový zákon. Promítnou se do něj zkušenosti státu z doby covidové, což znamená jediné: zpřísnění právní úpravy, aby příště, až stát zase dostane chuť na omezování lidských práv a svobod, „neproklouzla ani myš“.
Protože jsme se jako jediní právníci věnovali řešení nouzového stavu a všeho okolo velmi poctivě od začátku do konce, máme za to, že nám nezbývá nic jiného než v této činnosti pokračovat. Proto přinášíme rekapitulaci připravované změny legislativy.
Zákon o kritické infrastruktuře
Nový zákon o kritické infrastruktuře operuje s pojmem základní služba, čímž se rozumí služba, která je nezbytná pro zachování základních funkcí státu, hospodářských činností, bezpečnosti, veřejného zdraví nebo životního prostředí, poskytovaná v odvětvích nebo pododvětvích definovaných v příloze zákona. Jde samozřejmě o energetiku, dopravu, pitnou vodu, bankovnictví, zdravotnictví, potraviny anebo třeba vesmír (asi existuje krizový scénář i pro přílet UFO). Ten, kdo poskytuje takovou základní službu, je subjektem kritické infrastruktury (buď na úrovni ČR nebo EU).
Podle zákona je potřeba, aby takové subjekty byly odolné, čímž se myslí schopnost subjektu kritické infrastruktury předcházet incidentům, chránit se před těmito incidenty, reagovat na ně, odolávat jim, zmírňovat a absorbovat je, přizpůsobovat se jim a zotavit se z nich. Abychom si nepletli pojmy s dojmy, definuje zákon i incident jako událost, která může významně narušit nebo která narušuje poskytování základní služby.
Bez důležitosti není ani definice významného dodavatele. Tím je každý, kdo jako dodavatel se subjektem kritické infrastruktury vstupuje do právního vztahu a bez něhož by nebylo možné zajistit poskytování základní služby, a je jako významný dodavatel subjektem kritické infrastruktury označen.
Státní zvůle: Ověřování spolehlivosti dodavatelů
S dodavatelem se totiž pojí tzv. dodavatelský řetězec, jehož spolehlivost je třeba ověřovat. V § 14 návrhu zákona se k tomu dočteme: Představuje-li dodavatel nebo poskytovatel služby subjektu kritické infrastruktury významné ohrožení bezpečnosti České republiky, Ministerstvo vnitra rozhodne o stanovení podmínek, omezení, nebo zákazu dodávek nebo poskytování služeb tohoto dodavatele subjektům kritické infrastruktury.
V důvodové zprávě se uvádí: „Navrhované opatření je zcela mimořádný nástroj, který ve výjimečných, závažných a odůvodněných případech dává pravomoc Ministerstvu vnitra ve správním řízení stanovit podmínky pro dodávky a poskytování služeb, omezit nebo zakázat dodavateli činnost spočívající v dodávání zboží a služeb subjektu kritické infrastruktury, jestliže o tomto subjektu Ministerstvo vnitra bude mít relevantní informace o tom, že takový dodavatel představuje riziko pro bezpečnost České republiky…
Navrhované opatření reaguje na informace, které má předkladatel k dispozici od ostatních orgánů státní správy, policie a zpravodajských služeb, a které pokrývají celou řadu hrozeb, a to od napojení dodavatelských subjektů na zpravodajské služby cizí moci, přes tuzemský i mezinárodní organizovaný zločin, po hrozby z oblasti terorismu. V současné době nemá stát účinný nástroj, jak řešit výše uvedená rizika, přestože o nich ví… Je na místě zdůraznit, že navrhované opatření je nástroj krajní, zcela mimořádný a jeho využití bude nejspíš zcela ojedinělé, přesto je v právním řádu za účelem ochrany základů demokratického právního státu pro takový nástroj místo. Velmi podobné nástroje je možné najít již v zákoně upravujícím nakládání se zbraněmi v některých případech ovlivňujících vnitřní pořádek nebo bezpečnost České republiky nebo v zákoně upravujícím sdružování v politických stranách a v politických hnutích.
Historicky nebylo podle prvně citovaného zákona zapotřebí přikročit k takovému opatření. Politická strana byla v České republice rozpuštěna jednou. Jsou to v obou případech nástroje výjimečné, ale velmi důležité jako pojistky demokracie… Přestože se navrhované opatření může závažným způsobem dotknout svobody podnikání, zákonné omezení z důvodu ochrany národní bezpečnosti dosavadní judikatura i mezinárodněprávní závazky připouští. Nadto půjde o zásah, který se dotkne jednoho konkrétního podnikatelského subjektu, a to po testu proporcionality mezi dopadem zásahu na dodavatelský řetězec na straně jedné a riziko pro národní bezpečnost a veřejný pořádek na straně druhé.“
Toto oprávnění státu lze považovat po zkušenostech z doby covidové za mimořádně rizikové, problematické a nebezpečné.
Novela krizového zákona
Skrze zákon o kritické infrastruktuře se velmi podstatně novelizuje krizový zákon, který zavádí mnohem tvrdší režim, pokud by zase došlo na vyhlášení některého z krizových stavů (pro zjednodušení dále hovoříme o nouzovém stavu). Co se mění? Půjdeme postupně po paragrafech a u těch, kde je to nejdůležitější, se zastavíme.
§ 5 – Rozšíření pravomocí státu zasahovat do soukromí
Podle tohoto ustanovení lze za nouzového stavu nebo za stavu ohrožení státu na nezbytně nutnou dobu a v nezbytně nutném rozsahu omezit některá základní lidská práva. Nově se na jejich seznam přidává:
- právo na ochranu soukromí, je-li to nezbytné pro řešení krizové situace,
- právo na ochranu osobních údajů, je-li to nezbytné pro řešení krizové situace,
- vstup na území České republiky cizincům nebo osobám bez státní příslušnosti.
- právo na vzdělání a na přípravu k povolání, na výkon činností školy nebo školského zařízení podle školského zákona nebo na výkon činností vysoké školy, jejího účelového zařízení nebo poskytovatele zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky podle zákona o vysokých školách.
Jak zneužitelné to je (třeba ve vztahu k právu na soukromí – proč je ho vůbec nutno omezovat?), si po zkušenostech z řádění státních orgánů za covidu představte sami. To, že si stát dovoluje natahovat pracky po osobních údajích je neuvěřitelné, to, že sahá opět po školách naopak nikoho nepřekvapuje.
§ 6 – Nové konkrétní zásahy do lidských práv a svobod
Naprosto skandální je úprava tohoto ustanovení. Do něj se totiž doplňuje „pár slov“ a jeho text bude znít:
Vláda je oprávněna v době trvání nouzového stavu na nezbytně nutnou dobu a v nezbytně nutném rozsahu nařídit:
- uložit povinnost zjišťování skutečností o osobách nebo zpracování osobních údajů za účelem zmírnění nebo odvrácení ohrožení vyplývajícího z krizové situace,
- pravidla pro výkon činnosti školy nebo školského zařízení podle školského zákona nebo pro výkon činností vysoké školy, jejího účelového zařízení nebo poskytovatele zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky podle zákona o vysokých školách, včetně případného zákazu nebo omezení osobní přítomnosti dětí, žáků, studentů, účastníků vzdělávání, uchazečů nebo absolventů na vzdělávání nebo zkouškách,
- pravidla upravující provoz dalších zařízení péče o předškolní děti,
- zákaz distribuce, prodeje a nabídky průmyslového zboží, které je z důvodu kontaminace zdravotně či jinak závadné.
V důvodové zprávě stojí:
„Účelem ustanovení odst. 1 písm. f) je výslovné zakotvení oprávnění vlády přijímat krizová opatření zasahující do práva na soukromí a práva na ochranu osobních údajů. Cílem tohoto kroku je zajistit, že bude operativním a flexibilním způsobem doplněna či nahrazena chybějící zákonná úprava v případech, kdy by zpracování osobních údajů podle dosavadních předpisů nevedlo k adekvátnímu řešení krizové situace.
Požadavky na řešení krizových situací mohou být velmi různé. Mohou spočívat v tom, že je třeba získat a zpracovávat údaje, které veřejná moc dosud neshromažďovala. Krizová situace může vyžadovat, aby se na zpracování osobních údajů podílely další nebo jiné orgány veřejné moci, nebo aby byly shromážděné osobní údaje zpracovány jiným způsobem nebo za jiným účelem. V úvahu připadá i vznik nových specializovaných evidencí, které umožní koordinovanou činnost různých orgánů veřejné moci při řešení krizové situace. Zároveň se nelze omezit pouze na „zpracování osobních údajů“, neboť to nepokrývá situace, kdy se zjištěná skutečnost bezprostředně použije (např. k zamezení vstupu), ale není spojena s údaji umožňujícími identifikaci osoby (v evidenci).“
To lze hodnotit jako mimořádně nebezpečné oprávnění státu, nezdá se vám?
§ 31 – Nové povinnosti občanů za nouzového stavu
Toto ustanovení ukládá povinnosti nám občanům. Nově máme být kromě toho, co už dnes musíme, povinni hlásit v obci, v jejímž správním obvodu budeme pobývat, přechodnou změnu pobytu na základě povinného hlášení a hlásit změnu či ukončení této přechodné změny pobytu.
Z důvodové zprávy plyne: „Dochází k zpřesnění povinnosti fyzické osoby, kdy tato je povinna nejen hlásit přechodnou změnu pobytu, ale i jeho ukončení, popř. změnu. Toto zpřesnění je nezbytné v návaznosti na zkušenosti při vedení evidencí pobytů při řešení migrační vlny, kdy na základě vedených evidencí (resp. počtů osob) se přijímala další opatření či regulace. Je tedy nezbytné, aby osoby, které ukončí přechodný pobyt v daném místě, nebo se přesunou na jiné místo, o tomto informovali příslušné orgány krizového řízení. Bez těchto informací nemohou orgány krizového řízení efektivně rozhodovat o dalších souvisejících opatřeních.“
Hrubky jsme přejali z textu ministerstva. Asi jejich úředníci taky měli dálkové vzdělávání na ZŠ.
Nenahlášení změny pobytu bude přestupek. Pokuty za přestupky pro fyzické osoby se zvedají na 50.000. To už si ne každý může dovolit risknout, že?
§§ 35, 36 – Nové podmínky pro náhrady újmy způsobené krizovými opatřeními
Stát se poučil i ze žalob na náhrady škod způsobených krizovými opatřeními a podrobně řeší náhradu újmy.
Novela soudního řádu správního – přezkum před NSS
Stát určitým způsobem reagoval i na soudní přezkum krizových opatření, který dnes není „díky“ zbabělé reakci Ústavního soudu na naši ústavní stížnost možný (naše tehdejší rozzlobená reakce zde). Novelizuje se zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, do kterého se vkládá nové ustanovení § 101g. To je alespoň jistá naděje pro občany.
Ne že by je soudy za covidu jakkoliv ochránily, ale budou mít alespoň pocit, že se můžou v demokratickém právním státě, byť jen formálně, bránit proti státu a jeho lačnosti. Taková jiskřička na konci tunelu může být morálně povzbuzující. Jediný, kdo z toho asi nemá radost, jsou soudci Nejvyššího správního soudu, kteří soustavně reptali už proti přezkumu pandemických opatření (svého času si na to stěžoval např. dnes již ústavní soudce Kühn).
Řízení o zrušení krizového opatření nebo jeho části
101 g
(1) Návrh na zrušení krizového opatření nebo jeho částí je oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech krizovým opatřením, vydaným vládou, zkrácen.
(2) Návrh na zrušení krizového opatření nebo jeho částí jsou dále oprávněni podat
a) skupina nejméně 41 poslanců nebo skupina nejméně 17 senátorů,
b) Veřejný ochránce práv.
(3) Návrh lze podat do 1 měsíce ode dne, kdy návrhem napadené krizové opatření nabylo účinnosti.
(4) Je-li návrh zjevně neopodstatněný, soud jej mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne. Pokud soud nepostupuje podle věty první, návrh se projednává přednostně.
(5) Návrh skupiny poslanců nebo skupiny senátorů podle odstavce 2 písm. a) musí být podepsán požadovaným počtem poslanců nebo senátorů.
(6) K řízení je příslušný Nejvyšší správní soud.