Nejvyšší správní soud dnes rozhodoval o územním plánu, jehož obsah byl ovlivněn výsledky místního referenda. To požadovalo, aby se (stručně řečeno), nevymezovaly nové zastavitelné plochy. Proti územnímu plánu brojili nespokojení vlastníci, na jejichž pozemku nebyla umožněna výstavba.
O řešení sporu u Krajského soudu v Praze jsme už psali. V podrobnostech na něj odkazujeme.
Spor, zda byl pozemek součástí zastavěného území
Ve sporu o kasační stížnosti se mj. probíralo, zda byl či nebyl pozemek součástí zastavěného území. Pokud by totiž byl, referendum by na něj nedopadalo a rozhodnutí o námitkách by (zejména, protože samotný odkaz na referendum není odůvodněním řešení obsaženého v územním plánu) kvůli tomu nebylo dostatečně odůvodněno.
NSS nejprve řekl: „Stavební zákon činí rozdíl mezi zastavěným územím (§ 58 stavebního zákona) a zastavitelnou plochou [§ 2 odst. 1 písm. j) stavebního zákona]. Zatímco stěžovatelé se dožadovali posouzení, jestli je jejich pozemek stavební prolukou a jako takový patří na základě § 58 odst. 2 písm. b) stavebního zákona do zastavěného území obce, převážná většina odpovědí odpůrkyně se týkala toho, proč nelze pozemek stěžovatelů v souladu s výsledkem místního referenda vymezit jako zastavitelnou plochu…
Posoudí-li NSS vypořádání prvních námitek stěžovatelů, je zřejmé, že se odpůrkyně otázkou, jestli je stěžovateli vlastněný pozemek stavební prolukou, vůbec nezabývala. Jistě naprosto lichá je odpověď odpůrkyně ohledně územních rezerv a s ní spojená odpověď ohledně vypuštění podmínky zpracování územní studie. Lichá je však i poslední odpověď odpůrkyně, podle které pozemek stěžovatelů v současné době není vymezen pro zastavění a na základě místního referenda ho není možné vymezit pro zastavění. Zde NSS upozorňuje na výše uvedený rozdíl mezi zastavěným územím a zastavitelnou plochou. Otázka položená v místním referendu se skutečně týkala potenciálních nových zastavitelných ploch v obci, nijak se však netýkala jejího zastavěného území.“
Starý územní plán se novým „odstraňuje“
Pak dodal: „NSS navíc již dříve opakovaně dospěl k závěru, že v případech, kdy obec přejímá původní územní regulaci do nově vydaného územního plánu, je třeba navrhovatelům přiznat plnou soudní ochranu. Obec totiž dosavadní regulaci novým územním plánem odstraňuje, začíná takříkajíc „s čistým stolem“ a do práv dotčených subjektů tak zasahuje v celém rozsahu nově, neboť vše je otevřeno ke změnám. Obec proto nemůže spoléhat na jakousi imunitu vůči soudnímu přezkumu jen proto, že se nově uložené omezení na právech shoduje s nějakým dřívějším…
Podle NSS je uvedený závěr třeba vztáhnout i na hledisko kvality odůvodnění rozhodnutí o námitkách v nynější věci. Za dostatečné vypořádání námitek stěžovatelů tedy nelze považovat, pokud se odpůrkyně pouze odvolala na podobu zastavěného území z roku 2007.“
Podle rozsudku NSS ze dne 5. 2. 2024, čj. 10 As 273/2023 – 44, dostupné na www.nssoud.cz
Více našich článků k problematice územního plánování zde.