Nejvyšší správní soud se zabýval přiměřeností krácení dotace. Věc se vyznačovala několika specifiky, ale některé principy jsou přenositelné a stojí za to se o nich zmínit. Ve věci již rozhodoval také Ústavní soud.

V červnu 2018 vydalo Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) žalovaný výzvu k čerpání dotací z programu. V bodě 5. 1. písm. c) této výzvy bylo uvedeno, že způsobilé výdaje musí vzniknout nejdříve v den přijatelnosti projektu (v den podání žádosti o podporu). Způsobilými výdaji nebyly až na výjimky výdaje vzniklé nebo uhrazené před datem přijatelnosti projektu.

Stěžovatelka podala žádost o dotaci 2x

Dne 11. 4. 2019 zaslalo MPO stěžovatelce přípis, který se týkal zastavení řízení o stěžovatelčině (první) žádosti o dotaci. Důvodem pro zastavení řízení o žádosti bylo nesplnění formální náležitosti spočívající v nedoložení, resp. pozdním doložení, účetních závěrek ve veřejném rejstříku. V závěru tohoto přípisu pak MPO stěžovatelce sdělilo, že stále probíhá příjem žádostí o dotace z programu, v němž je stále dostatek finančních prostředků, doslovně uvedl, že

„příjem žádostí do IV. Výzvy programu Úspory energie je otevřen až do 29. dubna 2019, čili je možné žádost opětovně podat a dotaci získat, neboť Výzva disponuje vysokou alokovanou částkou zajišťující dotace defacto každému projektu, který úspěšně projde hodnotícím procesem.“

Stěžovatelka na to podala dne 25. 4. 2019 druhou žádost o dotaci. Dne 6. 8. 2020 jí však bylo doručeno opatření, v němž došlo ke 100% krácení dotace, neboť žádné stěžovatelkou uplatněné výdaje nebyly uznány jako způsobilé. Důvodem byla skutečnost, že tyto výdaje vznikly přede dnem podání druhé žádosti.

Ve věci rozhodoval Ústavní soud

Nejvyšší správní soud v této věci nyní rozhodoval již podruhé. A to proto, že jeho předchozí rozhodnutí (č. j. 4 Afs 344/2021-52 ) bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 18. 10. 2023, sp. zn. III. ÚS 1344/23. Ústavní soud dospěl k závěru, že bylo porušeno základní právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.

Požadavek přiměřenosti krácení dotace se uplatní vždy

Ústavní soud v nálezu předeslal, že zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), který byl použit i v souzené věci, se řídí mimo jiné zásadou přiměřenosti (zakotvenou v jeho § 14e) ve vztahu k postihům příjemců dotací, kteří porušili své povinnosti. Požadavek přiměřenosti odvodů či krácení dotací je příznačný pro veškeré dotační právo, tedy vychází z rozumného vztahu mezi závažností porušení rozpočtové kázně a výší za ně předepsaného odvodu. Ke krácení dotace v plné výši by tedy mělo docházet teprve v těch nejzávažnějších případech porušení pravidel či za existence zvláštních okolností.

S ohledem na tato východiska Ústavní soud stěžovatelce přisvědčil v tom, že rozhodnutí o zkrácení dotace o 100 %, k němuž v jejím případě došlo, nelze odůvodnit pouze nesplněním některé z podmínek, za kterých byla dotace poskytnuta, nesplněním povinností stanovených právním předpisem, resp. nedodržením účelu dotace. Ty mohou být důvodem nevyplacení dotace pouze v případech nejzávažnějších pochybení. Z § 14e odst. 1 rozpočtových pravidel podle Ústavního soudu vyplývá, že poskytovatel dotace vždy váží důvodnost nevyplacení dotace nebo její části a závažnost porušení povinnosti jejího příjemce a v každém konkrétním případě zvažuje intenzitu nesplnění právní povinnosti ve vztahu k negativním dopadům z tohoto porušení vyplývajícím. Ustanovení § 14e odst. 1 rozpočtových pravidel tedy podle Ústavního soudu předpokládá správní uvážení poskytovatele dotace o závažnosti porušení a jeho vlivu na dodržení účelu dotace při rozhodování o případném krácení dotace.

V daném případě žalovaný za důvod krácení dotace považoval nesplnění podmínek poskytnutí dotace, aniž se vůbec zabýval proporcionalitou mezi závažností porušení povinností příjemce a rozsahem krácení dotace, tedy aniž by vůbec přistoupil k tomuto správnímu uvážení. Ústavní soud však zdůraznil, že dospěje-li žalovaný k závěru o porušení podmínek pro poskytnutí či vyplacení dotace, je povinen toto správní uvážení provést. Jeho výsledkem sice může být i závěr o krácení dotace v plné výši, avšak správní orgán je povinen přesvědčivě odůvodnit, jaké aspekty vzal v konkrétním posuzovaném případě v úvahu a co jej vedlo k závěru, zda vůbec a v jaké výši bude dotaci krátit. Ústavní soud tak zdůraznil, že krácení dotace nesmí být nepřiměřené ve vztahu k závažnosti porušení a naplnění účelu dotace.

Specifika daného případu

Kromě toho Ústavní soud dále upozornil na specifika posuzované věci, v níž stěžovatelka nejprve svojí první žádostí o dotaci vyhověla časovému požadavku (způsobilé výdaje musí vzniknout nejdříve v den přijatelnosti projektu, tj. v den podání žádosti o podporu – poznámka soudu), nicméně řízení o této její žádosti bylo zastaveno pro nedoložení potřebných náležitostí.

Správní žalobu proti tomuto rozhodnutí žalovaného vzala zpět poté, co vedla s žalovaným komunikaci a pochopila ji jako doporučení k podání žádosti nové, k čemuž následně přistoupila. Podle Ústavního soudu pak za potvrzení správnosti svého postupu (spočívajícího v podání nové žádosti) mohla stěžovatelka považovat i následné vyhovující rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 4. 2020, kterým jí byla dotace přiznána předtím, než došlo k jejímu zkrácení o 100 %, tedy k jejímu faktickému odnětí. Uvedené okolnosti případu, včetně podání první žádosti o dotaci před realizací opatření k úspoře energiemi, svědčí podle Ústavního soudu o motivaci stěžovatelky dotačním programem. Nikoliv nevýznamný je pak nestandardní postup (svým způsobem zavádějící) komunikace se stěžovatelkou po podání její první žaloby proti zastavení řízení o první žádosti o dotaci, včetně délky lhůt, v nichž žádost žalovaný vyřizoval.

Vše uvedené měl vzít žalovaný při svém správním uvážení ohledně výše krácení dotace v úvahu a měl zohlednit i skutečnost, zda ze strany stěžovatelky mohlo jít o zneužití dotace, jaká byla závažnost porušení podmínek dotačního programu, jakož i vliv tohoto porušení na dodržení účelu dotace. Rozsah krácení dotace pak měl splňovat zmíněnou zásadu přiměřenosti postihů v dotačním právu.

Závěr

Nejvyšší soud byl vázán nálezem Ústavního soudu, proto zrušil jak rozsudek Městského soudu v Praze, tak rozhodnutí MPO a věc ministerstvu vrátil k dalšímu řízení.

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 12. 2023, č.j. 4 Afs 344/2021-87. Dostupný z https://www.nssoud.cz/rozhodovaci-cinnost/uredni-deska/rozhodnuti-soudu 

Více našich článků k problematice dotací najdete zde.