Otázka: Je smlouva o zajištění školní docházky veřejnoprávní?

Odpověď:

Podle § 178 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon je obec povinna zajistit podmínky pro plnění povinné školní docházky dětí s místem trvalého pobytu na jejím území, v případě cizince s místem pobytu, a dětí umístěných na jejím území ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy, které se v souladu se zvláštním právním předpisem nevzdělávají ve školách zřízených při těchto školských zařízeních. Podle § 177 odst. 2 téhož zákona je povinností obce při zajišťování vzdělávání a školských služeb, zejména při zřizování a zrušování škol a školských zařízení, dbát obec o soulad rozvoje vzdělávání a školských služeb se zájmy občanů obce a kraje, s potřebami trhu práce, s demografickým vývojem a rozvojem svého území. Dále pak musí dbát o dostupnost vzdělávání a školských služeb podle místních podmínek. To znamená, že škola skutečně musí splňovat dostatečným způsobem podmínky pro kvalitní vzdělávání dětí (např. právě kapacitou a stavem budovy).

Zajištění plnění školní docházky prostřednictvím veřejnoprávní smlouvy

Obec buď může zřídit za účelem splnění této povinnosti základní školu, nebo zajistit plnění povinné školní docházky v základní škole zřizované jinou obcí nebo svazkem obcí, a to právě skrze veřejnoprávní smlouvu.

Ve vztahu k této otázce řešil zajímavý případ Nejvyšší soud. Obce ve svazku se zavázaly, že jedné ze zúčastněných samospráv přispějí jistým finančním příspěvkem na rozšíření kapacit školy tak, aby do ní mohly chodit děti ze spádových obcí. Pak ale došlo k neshodám a i když byla částka uhrazena, škola nebyla rozšířena o potřebnou kapacitu. Proto ta obec, která příspěvek uhradila, chtěla od smlouvy odstoupit a žádala peníze zpět. Věc zažalovala u civilních soudů jako nárok na bezdůvodné obohacení.

Judikatura: obecné soudy věc posoudily jako spor z veřejnoprávní smlouvy

Obecné soudy posoudily situaci takto (jak vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu): „Na podkladě těchto zjištění soudy obou stupňů uzavřely, že předmětem řízení je spor z veřejnoprávní smlouvy ve smyslu § 169 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, a že tak není dána pravomoc civilních soudů k rozhodnutí věci. Samotná smlouva z roku 2019 ve své preambuli obsahuje ustanovení, že žalovaná zajišťuje pro ostatní smluvní strany podmínky pro plnění povinné školní docházky ve smyslu školského zákona. Ve smlouvě je sjednán závazek žalované navyšovat kapacitu ZŠ Mukařov tak, aby až do naplnění technické kapacity mohly být v souladu se schválenými kritérii do ZŠ Mukařov přijímány všechny děti z obcí tvořících spádový školský obvod. Tomu odpovídala povinnost žalobkyně a dalších obcí finančně se podílet na nákladech na rozšíření ZŠ Mukařov.

Protože povinnost zajišťovat podmínky pro plnění povinné školní docházky je obcím uložena ve školském zákoně, soudy uzavřely, že obsahem smlouvy z roku 2019 je výkon působnosti v oblasti veřejné správy ve smyslu ustanovení § 160 správního řádu. Předmětem řízení je nárok, který má jasnou faktickou souvislost s veřejnoprávní smlouvou, kterou se žalovaná zavázala zajišťovat pro žalobkyni podmínky k plnění povinné školní docházky (dohoda z roku 2009 o vytvoření školského obvodu spádové Základní školy Mukařov).

Odvolací soud s odkazem na usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 25. 2. 2016, č. j. Konf 10/2015-11, dovodil, že veřejnoprávní závazek ve smlouvě z roku 2019 (zajištění povinné školní docházky) převažuje nad soukromoprávním závazkem (spolufinancování projektu). Uplatněný nárok má představovat bezdůvodné obohacení vzniklé v přímé souvislosti s veřejnoprávní smlouvou a soudy jej tedy posoudily jako spor z veřejnoprávní smlouvy.“

Nejvyšší soud s posouzením souhlasil

NS s tímto závěrem souhlasil a doplnil: „ usnesení ze dne 25. 2. 2016, č. j. Konf 10/2015-11, zvláštní senát vyložil, že za spory z veřejnoprávních smluv je nutno považovat podstatně širší okruh nároků svou povahou a podstatou veřejnoprávních než pouze nároků vyplývajících z konkrétního ujednání o plnění obsaženého v platné veřejnoprávní smlouvě, neboť již možnost uzavřít v určité oblasti veřejného práva veřejnoprávní smlouvu předpokládá vznik komplexního souboru vzájemných a navzájem provázaných práv a povinností a z nich plynoucích nároků mezi těmito subjekty, přičemž těmito nároky mohou být i nároky svou povahou mimosmluvní, odpovídající v oblasti soukromého práva například nároku na vydání bezdůvodného obohacení či nároku na náhradu škody.

Tento soubor práv a povinností má být dle zvláštního senátu posuzován komplexně, ve všech svých vzájemných souvislostech, a pokud možno jednou soustavou orgánů, pročež je třeba v pochybnostech vykládat ustanovení o pravomocech rozhodovat o právech a povinnostech majících určitou povahu a podstatu (veřejnoprávní, či naopak soukromoprávní) tak, že o nich bude rozhodovat pokud možno jeden orgán.“ (podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3248/2022 ze dne 14. 12. 2022)

TENTO DOTAZ BYL ZVEŘEJNĚN V RÁMCI NAŠÍ VÝZVY: 365 ČLÁNKŮ NEBO DALŠÍ KOČKA. PŘIJÍMÁME DOTAZY K ÚZEMNÍMU PLÁNOVÁNÍ, KTERÉ ZDARMA ZODPOVÍME.