Obec Štítary se ocitla se svým územním plánem nejdříve před krajským a pak před Nejvyšším správním soudem – a obstála. O co šlo? Městys Štítary (odpůrce) schválil změnu územního plánu na svém území. Po změně byl na jeho území zakázán velkochov (intenzivní, průmyslový chov) zemědělských zvířat.

Jak územní plán vymezil „velkochov“?

Velkochovem územní plán rozuměl chov:

  • více než 40 000 ks drůbeže,
  • nebo 2000 ks prasat na porážku (nad 30 kg),
  • či 750 ks prasnic,
  • eventuálně pokud používá klecové technologie nebo více než polovina podlahové plochy sestává z roštové podlážky nebo mřížové konstrukce.

Přípustný naopak byl koní, ovcí a koz a chov skotu s volným ustájením na hluboké podestýlce (v jakémkoli množství zvířat).

Krajský soud: omezení jsou přiměřená

Navrhovatelka chtěla chovat na území obce 10 000 prasat, získala „EIA“, ale stavební povolení zatím neměla. Zapojila se do procesu územního plánování, ale neslavila úspěch – územní plán její podnikatelské plány silně omezil. Z rozsudku NSS vyplývá stručné shrnutí názoru krajského soudu: „Omezení zavedená novým zněním územního plánu jsou podle krajského soudu přiměřená. Změna územního plánu neznemožňuje chov zvířat jako takový, ale pouze ho omezuje.

Zároveň si podle nynějšího územního plánu může investor vybrat, zda upřednostní omezení podle druhu chovaných zvířat, nebo podle technologie. Nakonec v prostorách areálu již přibližně 30 let žádný chov neprobíhá, takže opatření nemohlo narušit stěžovatelčino právo podnikat; toto podnikání totiž v tuto chvíli neexistuje. Územní plán stanovuje pravidla pro využití území do budoucna, proto nemohl stěžovatelce nikdo garantovat, že její záměr bude uskutečnitelný bez dílčích omezení kdykoli v budoucnosti.“

NSS: přednost má právo na samosprávu

NSS se za krajský soud postavil a řekl: „Stěžovatelka nesouhlasí, že možnosti, které jí krajský soud vyjmenovává v bodech 25 a 29 rozsudku, jsou pro ni opravdovými alternativami, jelikož nikdy nebude moci chovat prasata, ani když zvolí hlubokou podestýlku. Konkrétně kritizuje krajský soud za to, že uvedl: „K jisté limitaci dojde toliko do budoucna, neboť navrhovatel bude muset dodržet maximální možné chovné počty kusů zvířat (v případě aktuálního záměru maximálního počtu prasat), nicméně změnou územního plánu přijaté počty kusů zvířat neznemožňují jejich chov jako takový. Pokud zároveň využije technologii hluboké podestýlky, pak nebude povinen dodržet ani stanovené maximální počty chovaných kusů zvířat“ (bod 29 napadeného rozsudku). Toto hodnocení krajského soudu nelze vytrhávat z jeho kontextu…

Stěžovatelka si může vybrat, zda se nechá omezit množstvím, ale setrvá na záměru chovu prasat, nebo zvolí zvířata jiná, jejichž chov je omezen použitelnou technologií, nebo (třetí varianta) zvolí chov koní, ovcí a koz bez množstevního omezení či chov skotu s volným ustájením na hluboké podestýlce. Hlavní myšlenka krajského soudu je taková, že úprava územního plánu je přiměřená, jelikož nabízí alternativy chovů různých zvířat či jiného zemědělského využití sporných pozemků. Tuto úvahu by jistě mohl krajský soud vyjádřit lépe, přesto jí však porozumět lze. Ostatně na správný výklad sporné pasáže rozsudku upozornil ve vyjádření též odpůrce. Stěžovatelce se ani nelíbí, jak krajský soud posoudil otázku přiměřenosti sporné regulace.

NSS však zdůrazňuje, že správní soud neprovádí přezkum opatření obecné povahy z hlediska jeho proporcionality originálně, jako první. Naopak, při vážení důležitých veřejných zájmů a ochrany vlastnictví navazuje na úvahu, kterou před ním provedl správní orgán. Jiný postup, pokud by správní soudy prováděly takovýto přezkum nezávisle na správním orgánu, by narážel na ústavní zásady dělby moci, na ústavní právo obce (či kraje) na samosprávu apod…

Krajský soud správně vyšel především z pečlivého vypořádání otázky proporcionality odpůrcem… Odpůrce již v obecné části odůvodnění přesvědčivě vysvětlil, že velkochovy by ohrozily turistický a rekreační potenciál území v údolí řeky Dyje kolem Vranovské vodní nádrže (především negativní dopady na rekreaci na pláži a na hrázi). Velkochovy by měly též negativní vliv na kvalitu bydlení ve Štítarech atd. Ani samotná definice velkochovu nebyla zvolena odpůrcem svévolně, ale naopak vychází z definice Ministerstva zemědělství.“

Zpracováno podle rozsudku NSS ze dne 12. 10. 2022, čj. 10 As 217/2022 – 48

 

Obec u soudu nejen s územním plánem – výběr z rozsudků za období 9/2021— 8/2022 je ke stažení zde.