Někdy se stane, že i řízení, kde požadujeme odškodnění za nepřiměřeně dlouhé soudní nebi správní řízení, samo o sobě trvá příliš dlouho. Pak je možné přímo v daném řízení požadovat i náhradu za nepřiměřeně dlouhé kompenzační řízení. Judikatura Nejvyššího soudu dovodila, že není nutné samostatně nárok na kompenzaci uplatňovat mimosoudně u ministerstva spravedlnosti, ale je možné nárok vznést přímo v kompenzačním řízení.

Ve věci našeho klienta se délka kompenzačního řízení protáhla i s ohledem na to, že ve věci rozhodoval Nejvyšší soud, na 6 let a 9 měsíců. K tomu, jaké odškodnění je v daném případě přiměřené, se po obvodním soudu vyjádřil také Městský soud v Praze, jako soud odvolací.

Za žalobce jsme poukazovali mimo jiné na to, že poukázal na to, že odškodňovací řízení by podle ESLP (Žirovnický proti České republice) nemělo trvat déle než 2 roky na 2 stupních soustavy, délka řízení tedy byla nepřiměřená, s čímž se nakonec ztotožnil také soud I. stupně.

Pokud jde o základní výši zadostiučinění, vychází odvolací soud z částky 15 000 Kč ročně (polovinu v prvních dvou letech), v souladu s ustálenou soudní praxí, která v běžných případech z této částky vychází.

Soud I. stupně uvedl, že řízení nebylo složité, podle městského soudu ale pominul, že kromě složitosti věcné, jež tu vskutku nebyla, bylo řízení složitější po procesní a procedurální stránce. Jednak proto, že tu bylo uplatněno více nároků s nutností povolat k jejich řešení různé organizační složky státu a dále proto, že řízení probíhalo na 3 stupních soudní soustavy. Tím byla objektivně přiměřená doba řízení prodloužena a bylo namístě z tohoto důvodu snížit zadostiučiněné o 20%.

Se soudem I. stupně naopak odvolací soud souhlasil v tom, že postup orgánů veřejné moci nebyl plynulý a bez průtahů. Kromě toho, k prodloužení celkové doby řízení přispělo také to, že soudy ne vždy jednaly se správnou organizační složkou státu. Z tohoto důvody by naopak mělo dojít ke zvýšení zadostiučinění o 20%.

Odvolací soud proto shledal, že výše zadostiučinění v penězích by tak ve výsledku mohla odpovídat základní částce 86 250 Kč.

Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2022, č.j. 55 Co 45/2022- 368.