V červenci loňského roku Městský soud v Praze rozhodl ve prospěch našeho klienta ve věci náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé správní řízení o odstranění stavby kůlny. Žalobce nakonec získal odškodnění ve výši skoro 130 tisíc Kč + úrok z prodlení a náklady řízení.

Průběh správního a navazujícího soudního řízení

Už v dubnu 2005 žalobce ohlásil stavebnímu úřadu drobnou stavbu kůlny na nářadí. Stavební úřad se k ohlášení vyjádřil tak, že proti stavbě nemá námitek a žalobce stavbu provedl. Podle nadřízeného stavebního úřadu ale zasahovala stavba kůlny do stavby stávající žumpy, o jejímž odstranění bylo v té době vedeno řízení. Proto bylo v červnu 2005 zahájeno řízení o odstranění kůlny. Řízení bylo přerušováno s ohledem na to, že se řešila otázka vlastnictví žumpy.

Rozhodnutím ze září 2010 bylo žalobci nařízeno postavenou kůlnu odstranit. Odvolání žalobce bylo zamítnuto a tak tento podal žalobu ke Krajskému soudu v Plzni, která ale byl rozsudkem ze dne 28. 3. 2013 zamítnuta. Proti tomuto rozsudku podal žalobce kasační stížnost, o které rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 22. 5. 2014 č.j. 3 As 71/2013-23 tak, že rozsudek krajského soudu pro nezákonnost zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Krajský soud pak rozsudkem ze dne 29. 8. 2014 zrušil rozhodnutí krajského úřadu o odstranění stavby kolny a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Krajský úřad rozhodnutím z října 2014 zrušil rozhodnutí stavebního úřadu o odstranění stavby kolny a řízení zastavil.

Nepřiměřená délka řízení

Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že v daném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení o odstranění stavby kolny, když toto řízení podle odvolacího soudu trvalo celkem asi 9 let.

Soud nárok posoudil podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/98 Sb, podle kterého stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, přičemž nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Soud dané řízení, které se dotýkalo majetkových práv žalobce, posoudil jako řízení podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Nezákonné rozhodnutí o odstranění stavby

Odvolací soud vyhověl také nároku na přiznání odškodnění za nezákonné rozhodnutí o odstranění stavby. Odstranění  bylo žalobci pravomocně nařízeno a až teprve po úspěchu u Nejvyššího správního soudu a opakovaném rozhodování soudu krajského byla správní rozhodnutí zrušena.

Soud I. stupně žalobu v tomto rozsahu zamítl s tím, že žalobce újmu neprokázal. Odvolací soud však judikoval následovně:

„Pokud jde totiž o stres způsobený nezákonným rozhodnutím, kterým bylo po žalobci požadováno odstranění stavby kůlny vybudované na základě přijatého ohlášení, tedy v dobré víře, že je stavba legální, je zřejmé, že takový požadavek správního orgánu spojený se zamýšleným zásahem do vlastnického práva musí stres a frustraci z činnosti správního orgánu vyvolat u každého běžného občana. Jde tedy o skutečnost, kterou ve smyslu § 121 o. s. ř. netřeba dokazovat. Předmětem dokazování by tu byla případná další tvrzení o povaze újmy, která nelze obecně předpokládat.“

Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. července 2021, č. j. 55 Co 190/2021- 307.