Nejvyšší správní soud se opět zabýval územním plánem, který nebyl prakticky vůbec odůvodněn. Je až s podivem, že k podobným rozhodnutím dochází stále dokola, když se z tohoto nedostatku územních plánů stala notoricky známá věc. NSS potvrdil, že to, že dotčený vlastník nepodal námitky (připomínky) rozhodně neznamená, že pořizovatel může povinnost alespoň obecně regulaci zdůvodnit, hodit za hlavu. Dále se NSS zabýval neurčitostí regulace.

K absenci odůvodnění

NSS řekl: „Podle § 173 odst. 1 správního řádu musí opatření obecné povahy obsahovat odůvodnění. Z § 68 odst. 3 správního řádu, užitého obdobně dle § 174 odst. 1 správního řádu, je zřejmé, že v tomto odůvodnění nesmí chybět alespoň esenciální obsahové náležitosti odůvodnění běžného správního rozhodnutí. I v odůvodnění opatření obecné povahy je tak nutno uvést důvody výroku, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů.

Takové odůvodnění ale v některých bodech posuzované změny ÚP dle zjištění krajského soudu absentovalo; s tím se Nejvyšší správní soud ztotožňuje. Skutečnost, že v procesu přijetí změny územního plánu (potažmo jakéhokoliv opatření obecné povahy) nebyly podány námitky proti jeho návrhu, potažmo nejsou v námitkách konkrétně napadány určité body, neznamená, že může pořizovatel rezignovat na odůvodnění stanovených regulací. Podání námitek vyžaduje jen podrobnější reakci na konkrétní skutečnosti v nich uplatněné, nepodmiňuje však existenci jakéhokoli (byť i jen přiměřeně obecného) odůvodnění jednotlivých prvků přijaté regulace.“

Uvedené nepochybně platí i v situaci, kdy vlastník nepodal připomínky, i když se podle § 307 odst. 2 stavebního zákona nemůže vůbec obracet na soud. Pasivní vlastník zkrátka neznamená, že si obec může dělat, co se jí zamane. Navíc není jisté, jak se soudy k tomuto ustanovení postaví a je rozhodně lépe vykonávat veřejnou správu dobře. Naprostá absence odůvodnění může také vést ke zrušení územně plánovací dokumentace krajským úřadem v přezkumném řízení, neboť jde o vážnou nezákonnost (opatření obecné povahy musí mít vždy nějaké odůvodnění).

K nejasnosti regulace

Obec, která se dostala před soud, v územním plánu povolila pouze výstavbu takových zařízení, která nebudou mít jakýkoliv negativní vliv na stávající i novou zástavbu. To působilo na soudy jak rudá na býka a NSS pravil: „Stěžovatelka ve změně ÚP blíže nevysvětlila, co je rozuměno pojmem „jakýkoliv negativní vliv“. Krajský soud přiléhavě konstatoval, že takto neurčitě stanovený regulativ umožňuje stavebnímu úřadu v budoucnosti zamezit vybudování v podstatě jakéhokoliv záměru, pokud nalezne jeho, byť i jen marginální, potencionální negativní vliv na stávající či novou zástavbu. Ad absurdum je možné takovým negativním vlivem shledat v podstatě cokoli, respektive každá stavba zpravidla má určitý negativní vliv na okolní zástavbu. Krajský soud v odst. 54 odůvodnění rozsudku dostatečně popsal možná rizika spojená s takto neurčitě stanovenou regulací a kasační soud nemá této argumentaci co vytknout.“

Podle rozsudku NSS ze dne 12. 1. 2026, čj. 21 As 42/2025 – 51.

Více našich textů k územnímu plánování najdete zde.