Někdy člověk najde v rozsudcích našich soudů i vtipné momenty – to když může existovat pravda v několika variantách. Příkladem může být spor o to, jestli zatravňovací rohože určené pro parkování představují nebo nepředstavují zpevněnou plochu (až taková legrace to ale není, když jde o naše klienty, kterým máme relevantně poradit.

NSS a zatravňovací rohože

V aktuálním rozsudku NSS pravil: „NSS nepřisvědčil přípustné námitce stěžovatelů mířící proti údajné nelogičnosti bodů 70 až 73 rozsudku KS, že stavební záměr nesplňuje podmínky § 21 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 501, jelikož do zastavěné plochy pro výpočet koeficientu vsakování dešťových vod na pozemku stavebního záměru správní orgány nezahrnuly plochu zatravňovacích rohoží. Pro výpočet koeficientu je dle výše uvedeného ustanovení, z nějž vyšel krajský soud, podstatná jednak výměra plochy, která umožňuje vsakování deště, a poté celková výměra pozemku. Krajský soud správně uvedl, že požadavek stěžovatelů, aby byly zatravňovací rohože zahrnuty do zastavěných ploch, nebyl opodstatněný…

Zdůvodňovali-li stěžovatelé, že zatravňovací rohože nebudou umožňovat vsakování dešťové vody, jelikož budou sloužit k dopravě automobily po pozemku, čímž bude zemina pod nimi zhutnělá, NSS uvádí, že se jedná o pouhé ničím nepodložené domněnky. Taková domněnka uplatněná v této podobě až v kasační stížnosti (zjevně v reakci na přesměrování jejich argumentace od relevance „zpevněné“ plochy k relevanci plochy způsobilé vsakování) představuje nepřípustnou námitku, jak bylo vyloženo výše… NSS neshledal důvodnou ani námitku, že nesplnění koeficientu vsakování dešťových vod bude mít negativní dopad do vlastnických práv stěžovatelů, jelikož dešťová voda, která se nevsákne na pozemku stavebního záměru, bude odtékat na pozemky stěžovatelů.

Vzhledem k tomu, že NSS již výše aproboval závěry ohledně výpočtu koeficientu a způsob vypořádání se s touto otázkou krajským soudem i správními orgány, vycházel ze správnosti tohoto výpočtu. Potenciální budoucí odtékání dešťové vody nelze v této chvíli vyloučit, na druhou stranu se nejedná o skutečnost, kterou by mohl NSS v současné chvíli jakkoliv předvídat.“

KS Praha a zatravňovací rohože

V jiném rozsudku Krajský soud v Praze děl: „Při posouzení, zda je plocha určená pro parkování devíti vozidel a pro terasy zpevněnou plochou, je ovšem třeba vycházet zejména z územního plánu. Ten za typickou zpevněnou plochu označuje parkoviště, chodníky či manipulační plochy. Výjimku představují příkladmo zatravňovací dlaždice a lehké dřevěné terasy s roštovou konstrukcí nad propustnou (polopropustnou) zeminou, které se mají z poloviny započítávat do zpevněných a z poloviny do nezpevněných ploch. Z územního plánu je přitom zřejmé, že stěžejním kritériem pro odlišení plochy zpevněné od nezpevněné pro účely dodržení koeficientu nezpevněných ploch je nikoli otázka použité stavební technologie či materiálu, nýbrž otázka vsakování dešťové vody.

Že je rozlišovací kritérium postaveno na možnosti vsakování, přitom má oporu ve výše citovaném § 21 odst. 3 vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území… Soud však dává žalobci a) za pravdu v tom, že plocha o výměře 215,1 m2 určená pro parkování vozidel byla nesprávně považována pouze za plochu nezpevněnou. V situaci, kdy územní plán parkoviště pokládá za plochu zpevněnou a výjimku stanoví pro případy ploch umožňujících vsakování vody, nedává územní plán oporu pro výklad, že by odstavná stání určená pro parkování vozidel a navržená ze zatravňovacích rohoží, měla být ze 100 % plochou nezpevněnou… Byť tyto pojezdné plochy budou zatravněny a umožní vsakování vod, půjde o plochy technologicky zpevněné, jež nebudou sloužit k individuální rekreaci, nebudou plnit typickou roli zahrady u rodinného domu a s výjimkou zatravnění z logiky věci ani nebudou moci být osázeny zelení (keři či stromy) či jinak využity k volnočasovým aktivitám obyvatel rodinného domu.

Nadto i v situaci, kdy územní plán zpevněné plochy nezahrnuje do ploch zastavěných, ačkoliv by tomu tak dle výše citované judikatury a stavební praxe mohlo být, je třeba pojem zpevněných ploch ve smyslu územního plánu vykládat spíše striktněji. V opačném případě by bylo možné považovat koeficient nezpevněných ploch za dodržený i v absurdní situaci, kdy by byl pozemek s rodinným domem obklopen pouze plochou se zatravňovacími rohožemi využívanou k parkování desítek vozidel a na níž by zcela absentoval jakýkoli prostor pro individuální rekreaci. Takový výklad by odporoval účelu a významu ploch pro bydlení.“

jaké je tedy řešení?

A teď si vyberte. Jediným řešením je popsat vše podrobně v územním plánu (ideálně s prvky regulačního plánu).

 

Podle rozsudku NSS čj. 8 As 106/2025-77 ze dne 23. 12. 2025 a podle rozsudku KS Praha čj. 43 A 56/2020 – 101 ze dne 29. 3. 2023.

Více našich textů k územním plánům najdete zde.