Nejvyšší správní soud řešil opět Územní plán Prahy a zopakoval svůj přísný pohled na náležitosti veřejné vyhlášky. Pořizovatelé by si na to měli dávat opravdu pozor, aby neohrozili územně plánovací dokumentaci nezákonností, která povede k jejímu zrušení. Závěry NSS se sice týkají Prahy a jejích specifik (velké množství pořizovaných změn), ale svoji roli mohou sehrát i u menší obce. Jednoduše platí, že když je možné se s poměrně malým úsilím vyhnout velkým problémům, není důvod tak neučinit.

Požadavky na veřejnou vyhlášku

NSS řekl: „Další důvod nepřezkoumatelnosti stěžovatel spatřuje v tom, že z napadeného rozsudku podle jeho názoru nevyplývá, jak neuvedení náležitostí ve veřejné vyhlášce zasáhlo do práv navrhovatelů. Ani s touto námitkou se však Nejvyšší správní soud neztotožňuje. Navrhovatelé velmi podrobně popsali, proč komplikovaný způsob seznamování s obsahem navrhované změny vedl k tomu, že se o povaze změny dozvěděli pozdě, pročež nestihli včas podat námitky. Městský soud jejich argumentaci přisvědčil.

Tento soud považuje argumentační řetězec městského soudu za plně vyhovující: městský soud vyhodnotil, že veřejná vyhláška (jejímž smyslem bylo seznámení veřejnosti s navrhovanou změnou územního plánu) nesplnila náležitosti, poté konstatoval, že nebyla podána vůbec žádná včasná námitka, a následně se podrobně zabýval důležitostí dialogu mezi orgány územní samosprávy a občany při přijímání změn územního plánu. Je na první pohled zřejmé, že pokud veřejná vyhláška ztížila možnost občanů seznámit se s obsahem navrhované změny územního plánu (což jednoznačně vyplývá z povahy náležitostí, které ve veřejné vyhlášce chyběly), zasáhlo to do práv navrhovatelů informovaně se rozhodnout, zda se chtějí do projednávání změny zapojit, či nikoli…

Nejvyšší správní soud shrnuje, že stěžovatel měl v projednávané věci povinnost uvést na úřední desce (a tedy i v její elektronické verzi zveřejňované podle § 26 odst. 1 věty třetí správního řádu), o jaké opatření obecné povahy jde a čích zájmů se přímo dotýká. Nesplnění těchto náležitostí přitom nelze napravit zveřejněním informací na jiném místě webové prezentace stěžovatele…“

Shrnutí

NSS věc shrnul tak, že „stěžovatel měl v projednávané věci povinnost uvést na úřední desce (a tedy i v její elektronické verzi zveřejňované podle § 26 odst. 1 věty třetí správního řádu), o jaké opatření obecné povahy jde a čích zájmů se přímo dotýká. Nesplnění těchto náležitostí přitom nelze napravit zveřejněním informací na jiném místě webové prezentace stěžovatele.“

Podle rozsudku NSS ze dne 28. 11. 2025, čj. 5 As 252/2024 – 97

Více našich textů k územním plánům najdete zde.