Nejvyšší správní soud se vyjadřoval k tomu, jakým způsobem musí být v připomínce (dříve v námitce) označeny pozemky, kterých se připomínka týká. Vedle toho se soudci zabývali i námitkami proti systému ekologické stability, které podle pořizovatele byly příliš obecné, takže se jimi v podstatě nezabýval.
NSS k požadavkům na označení dotčených pozemků
Nejvyšší soud konstatoval: „Smyslem citovaného ustanovení je zajistit, aby byl podatel námitek k jejich uplatnění legitimován, tj. aby bylo zřejmé, že mu svědčí věcné právo (typicky vlastnické), jež může být napadenou regulací dotčeno. Postačuje, pokud navrhovatel své pozemky označí způsobem, z něhož bude patrno, že jeho vlastnické právo může být regulací myslitelně dotčeno… Nepřípustným formalismem by pak bylo odmítnout námitky bez věcného vypořádání, pokud by formálně nedokonalé označení dotčených pozemků nebránilo posouzení legitimace jejich podatele…
Stavební zákon v § 52 odst. 3 ukládá podateli námitek vymezit území dotčené námitkou, avšak výslovně nestanoví, že je nutné území vymezit parcelními čísly pozemků. Z uvedeného vyplývá, že v námitkách proti návrhu územního plánu nemusí být vždy zcela nezbytné identifikovat dotčené pozemky parcelními čísly… Stěžovatel v námitkách proti návrhu územního plánu uvedl, že nesouhlasí s regulací ÚSES na svých pozemcích. Ty vymezil pomocí čísel listů vlastnictví a zároveň část svých pozemků označil i parcelními čísly.
Území dotčené námitkami tedy vymezil jako pozemky v jeho vlastnictví v ploše ÚSES a některé z nich označil konkrétně. Ačkoli takové vymezení vyžaduje další činnost odpůrkyně, tj. zjištění, které z pozemků stěžovatele jsou zahrnuty v ploše ÚSES a které nikoli, nelze pouze z tohoto důvodu stěžovateli odepřít právo na řádné vypořádání jeho námitek proti návrhu územního plánu. Odpůrkyně i krajský soud navíc pochybily také v tom, že považovaly za nedostatečně vymezené i pozemky, které parcelními čísly označeny byly.“
K námitce ohledně ÚSES
NSS popsal, o co šlo: „Stěžovatel v námitkách vysvětlil, že je soukromým zemědělcem a věnuje se chovu zvířat. Popsal význam oplocení a to, že ÚSES výrazně zasahuje do jeho pastevních a chovatelských území. Namítal nepřiměřené rozšíření ÚSES na území v těsné blízkosti obydlené zástavby a v území, které v současnosti nemůže fungovat jako biokoridor. ÚSES významně zasahuje do většiny pastevních ploch, které stěžovatel obhospodařuje a k jejichž ohraničení využívá elektrický ohradník. Stěžovatel tak vyslovil nesouhlas se zákazem používání elektrického ohradníku… Podle jeho názoru není dán důvod pro další zpřísnění pravidel koridoru ÚSES a prostupnosti území. V námitkách žádal, aby… byl vypuštěn text „elektrické ohradníky“. Takto formulované námitky nejsou podrobné; podle NSS je však nelze považovat za obecné, neboť je z nich zjevný konkrétní nesouhlas stěžovatele s konkrétní regulací v územním plánu…
Odpůrkyně v rozhodnutí o stěžovatelových námitkách uvedla, že ÚSES byl vymezen v souladu se zásadami územního rozvoje. Případné zpřesnění ÚSES v územním plánu je možné, ale stěžovatel k tomu nepředložil konkrétní argumentaci. Dotčené orgány nepožadovaly zúžit ani konkrétněji vést nadregionální a lokální prvky ÚSES… Podle krajského soudu se měl stěžovatel bránit proti vymezení ÚSES v zásadách územního rozvoje. Návrhovou námitku, že dosavadní vymezení ÚSES bylo dostatečné, a že by se již nemělo rozšiřovat směrem k lidským sídlům, shledal krajský soud zcela obecnou.“
NSS na to řekl: „Podle NSS platí, že plocha ÚSES částečně koresponduj..e se zásadami územního rozvoje. Nesouhlas s tímto vymezením ÚSES měl stěžovatel vyjádřit ve fázi přijímání zásad územního rozvoje, nikoli až v námitkách proti návrhu územního plánu, který z tohoto vymezení vychází, resp. je pro něj závazný. Z hlavního výkresu územního plánu je pak zjevné, že stanoví lokální biokoridor, a to šířeji než v rozsahu nadregionálního biokoridoru vymezeného zásadami územního rozvoje. Odpůrkyně se zároveň mohla zabývat námitkou rozšíření ÚSES pouze ve vztahu k pozemkům stěžovatele, které případně spadají do oblastí lokálních biokoridorů nevymezených zásadami územního rozvoje. Ve vztahu k pozemkům, které spadají do ÚSES vymezeného již zásadami územního rozvoje tak odpůrkyně námitky stěžovatele vypořádala přezkoumatelně. Pokud však některé pozemky stěžovatele spadají do ÚSES vymezeného nově územním plánem, musí stěžovatelka v odůvodnění územního plánu toto rozšíření odůvodnit.“
K námitce ohledně ohradníků
NSS se vyjádřil i k zákazu oplocování: „Územní plán dále zpřesňuje skladebné části nadregionálního ÚSES. Proti tomuto upřesnění se stěžovatel skutečně mohl bránit až v procesu přijímání územního plánu. Námitkou stěžovatele ohledně zákazu elektrických ohradníků se tak odpůrkyně zabývat měla… NSS na rozdíl od krajského soudu i odpůrkyně neshledal, že stěžovatelův nesouhlas s regulací v územním plánu byl pouze obecný… krajský soud tedy podle NSS pochybil v tom, že potvrdil zákaz ohrazení pozemků elektrickým ohradníkem, aniž by z odůvodnění vypořádání námitek stěžovatele (případně podkladů územního plánu, zejména stanoviska dotčeného orgánu ochrany přírody) vyplývalo, že i tento způsob ohrazení pozemků brání pohybu volně žijících živočichů (ať už se jedná o divoká prasata či jinou zvěř), a to na všech pozemcích stěžovatele dotčených ÚSES… Podle NSS z metodického podkladu vyplývá, že potřebu ohrazení území je nutné hodnotit individuálně. Stěžovatel předestřel konkrétní požadavek na využití elektrických ohradníků na svém území, který ale individuálně posouzen nebyl. Odpůrkyně se nezabývala tím, proč na stěžovatelových pozemcích, které využívá pro chov dobytka (a to ani na těch, které stěžovatel konkrétně v námitce označil parcelními čísly), není pro zajištění volného pohybu větších savců možné (dostačující) pro oplocení pozemků využít ani elektrický ohradník.“
NSS obci také vysvětlil, jak měla postupovat: „Podle NSS měla odpůrkyně v reakci na stěžovatelovy námitky proti návrhu územního plánu vyhodnotit, u kterých jeho pozemků dotčených plochou ÚSES je pro umožnění volného pohybu zvěře v krajině nezbytný zákaz jakéhokoli ohrazení. Měla také posoudit, zda je proporcionální ve vztahu k dotčení práv stěžovatele zákaz ohrazení i elektrickým ohradníkem těch pozemků, na kterých stěžovatel dobytek chová, či je naopak možné tyto pozemky (nebo některé z nich) ohradit elektrickým ohradníkem (a to případně i částečně, tj. například po určité části roku, v určitých časových intervalech nebo střídavě jen na některých pozemcích a na jiných nikoli), aniž by to bránilo naplnění účelu ÚSES… Jinými slovy, odpůrkyně měla při vypořádání námitek posoudit vymezení skladebných částí ÚSES ohrazeným územím individuálně, v kontextu všech základních principů vymezování ÚSES, účelu ohrazení a specifik konkrétních území.“
Podle rozsudku NSS ze dne 6. 11. 2025, čj. 2 As 38/2025 – 45.
Více našich článků k územnímu plánování zde.