Krajský soud v Praze potvrdil, že není možné „technicky“ upravovat úplné znění územního plánu a tím v podstatě měnit regulaci pozemků.

Regulaci pozemků mělo „napravit“ nové úplné znění

Soud situaci popsal takto: „Územní plán… ve svém původním znění pozemek žalobců… zařadil jen do plochy BI – 7. Následné změny územního plánu se pak tohoto pozemku nijak nedotýkaly, což je vždy patrné z jejich grafické části, v nichž je předmět té které změny oproti zbývající neměnné části ploch barevně zvýrazněn, i z textové části, kde je předmět změny explicitně uveden. To následně odpovídá zveřejňovaným úplným zněním územního plánu po příslušných změnách, a to až do Změny č. 2B, kdy byl naposled pozemek žalobců… v hlavním výkresu úplného znění zařazen výhradně do funkční plochy BI-7.

Po účinnosti této změny ale odpůrkyně na svých webových stránkách zveřejnila ‚aktualizované úplné znění po Změně č. 2B‘, v němž je pozemek žalobců… z části zařazen do funkční plochy BI-7 a z části do funkční plochy PV. Tímto způsobem je tento pozemek žalobců zobrazován i v následujících úplných zněních územního plánu, aniž by byl ovšem předmětem (obsahem) Změny č. 3 nebo Změny č. 4. Pozemek žalobců… byl tedy rozdělen do dvou rozdílných funkčních ploch ‚aktualizovaným úplným zněním po Změně č. 2B‘, k němuž se ale nevedlo žádné (zákonem předvídané) řízení a nebylo vydáno ve formě opatření obecné povahy. Odpůrkyně jej na webových stránkách (tak, jak sama přiznává) zkrátka jen zveřejnila s odůvodněním, že tím napravila „technické nedostatky“ předchozích znění územního plánu.“

Úplné znění je jen technický výstup

Soud dodal: „Je třeba rozlišovat mezi změnou územního plánu a jeho úplným zněním… Změna územního plánu je opatřením obecné povahy, a proto má normativní účinky, vždy ale jen ve vztahu k těm pozemkům, které jsou předmětem (obsahem) dané změny. Oproti tomu ‚úplné znění územního plánu‘ není opatření obecné povahy, s nímž právní předpisy spojují normativní účinky. Pokud tedy úplné znění územního plánu jen nepřejímá to, co bylo řádně vydaným územním plánem či jeho změnami přijato, nelze k němu z hlediska regulace územního plánu přihlížet. Do sféry veřejných subjektivních práv svých (blíže neurčených) adresátů může totiž zasáhnout pouze opatření obecné povahy, které nabylo zákonem předepsaným způsobem účinnosti…

Úplné znění územního plánu je pouze technickým výstupem vzniklým tím, jak je do sebe promítnut obsah normativních aktů (opatření obecné povahy). Těmito normativními akty jsou jednak původní územní plán, jednak jednotlivé změny územního plánu. Tyto normativní akty jsou pořizovány v procesu stanoveném stavebním zákonem, jsou projednávány s orgány veřejné správy a dotčenými osobami, jsou vydávány zastupitelstvem obce (jakožto vrcholným orgánem jednotek územní samosprávy) a nabývají účinnosti. Jen ony jsou právně závazné a vyvolávají právní účinky vůči třetím osobám.

Naproti tomu úplné znění územního plánu je pouhým administrativně-technickým kompilátem normativních aktů (opatření obecné povahy), nemá žádnou vlastní právní formu (nejedná se o opatření obecné povahy), jeho vyhotovení zajišťuje pořizovatel změny územního plánu, není s kýmkoliv projednáváno, není schvalováno, vydáváno ani nenabývá samo o sobě účinnosti (záznam o účinnosti se vyhotoví podle účinnosti změny územního plánu). Soud sice nikterak nezpochybňuje praktický význam úplného znění územního plánu, neboť poskytuje celistvý přehled o aktuálním stavu územně plánovací dokumentace (tedy přehled o tom, jaká regulace v daný okamžik platí). Nemá však žádnou normativní hodnotu a v případě, že není správně vyhotoveno, tedy liší se od obsahu normativních aktů (opatření obecné povahy), je pochopitelně rozhodující znění těchto normativních aktů.“

Podle rozsudku KS Praha č. j. 37 A 50/2025 – 84 ze dne 17. 10. 2025.

Více našich článků k územnímu plánování najdete ZDE.