Územní plány často používají poměrně volné regulativy (někdy to ani jinak nejde), což bohužel umožňuje stavebníkům a úřadům přicházet s nejrůznějšími kreativními výklady. Nejinak tomu bylo v případu, který řešil Nejvyšší správní soud. Stavební úřad dovolil jedné společnosti, aby postavila parkoviště pro své zaměstnance zčásti na ploše označené územním plánu jako „plocha bydlení – hromadné“, v rámci které bylo přípustné budovat související dopravní infrastrukturu. Parkoviště ale sloužilo výrobnímu závodu stojícímu v ploše smíšené výrobní.
KS Ostrava: parkoviště tam být nemá
Ve prospěch bytového družstva, které se proti nežádoucímu parkovišti bránilo, rozhodl už Krajský soud v Ostravě – pobočka Olomouc, který pravil, že dopravní infrastruktura musí souviset s pozemky, které daná plocha zahrnuje, v posuzovaném případě tedy s pozemky určenými k bydlení v bytových domech. Není totiž zřejmé, s čím jiným by měla infrastruktura souviset. Krajský soud shledal, že s tímto účelem není slučitelné umístění infrastruktury, která nesouvisí s bydlením, ale pouze s možným využitím jiné, byť „bezprostředně navazující“ plochy, jež může být zcela odlišné a neslučitelné s bydlením. KS připomněl, že také ustanovení § 4 odst. 2 vyhlášky č. č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území umožňovalo do ploch bydlení umístit i „pozemky dalších staveb a zařízení“, ty však nesmějí snižovat kvalitu prostředí, resp. pohodu bydlení ve vymezené ploše, musí být slučitelné s bydlením a sloužit zejména obyvatelům dané plochy.
Dodáváme, že i podle § 15 odst. 3 vyhlášky č. 157/2024 platí, že součástí plochy bydlení mohou být pozemky dalších staveb a zařízení, které nesnižují kvalitu prostředí a pohodu bydlení ve vymezené ploše, jsou slučitelné s bydlením a slouží zejména obyvatelům v takto vymezené ploše. Situace je tedy i podle nového stavebního zákona a jeho vyhlášek dost podobná.
Ještě k výkladu „související“ infrastruktury
Krajský soud doplnil, že výklad, dle kterého slovo „související“ umožňuje umístit do plochy bydlení stavby související s využitím ploch „bezprostředně navazujících“, považoval soud za příliš extenzivní. Infrastrukturou jsou totiž i výrazně větší a z hlediska účinků na okolí významnější stavby než parkoviště (např. letiště či stavby pro nakládání s odpady), přičemž jejich umístění do ploch, s jejichž možným využitím nesouvisí, jen proto, že mají sloužit využití některé plochy sousední, by podle krajského soudu rozhodně neodpovídalo smyslu územního plánování.
Jako příklad uvedl krajský soud lesní nebo zemědělské plochy, na které by podle jeho názoru bylo v případě výkladu zvoleného správními orgány možné umístit parkoviště či jiné typy infrastruktury sloužící továrně, která s nimi sousedí.
Nejvyšší správní soud s výkladem KS souhlasil
NSS konstatoval, že „neshledal žádný přesvědčivý důvod, proč by ze slova „související“ měla vyplývat souvislost nejen se samotnou vymezovanou plochou, ale i s plochami „bezprostředně navazujícími“. Zdejší soud naopak souhlasí s krajským soudem, že je třeba při výkladu pojmu „související“ přihlédnout k účelu, pro který se plochy bydlení vymezují a který byl zakotven v § 4 odst. 1 vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území, tedy „zajištění podmínek pro bydlení v kvalitním prostředí, umožňujícím nerušený a bezpečný pobyt a každodenní rekreaci a relaxaci obyvatel, dostupnost veřejných prostranství a občanského vybavení“.
Parkoviště, které mohou užívat pouze zaměstnanci průmyslového podniku, tomuto účelu neslouží, a proto jej nelze považovat za související dopravní infrastrukturu. Situace by samozřejmě byla odlišná v případě, že by parkoviště bylo veřejné. Jestliže se však jedná o parkoviště neveřejné, které je určeno pouze pro stavebníkovy zaměstnance, nejedná se o dopravní infrastrukturu, která souvisí s bydlením jakožto hlavním využitím dané plochy a ani s žádným z využití přípustných, takže stavební záměr není v souladu s územním plánem…
Nejvyšší správní soud v prvé řadě zdůrazňuje, že nutnost souvislosti dopravní infrastruktury s hlavním či přípustným využitím dané plochy, tedy zejména s bydlením, neznamená, že by bylo možné v této ploše umístit pouze objekty, které slouží výlučně jejím obyvatelům. Musí však souviset s hlavním či přípustným využitím této plochy, a to platí i pro objekty občanské vybavenosti či pro garáže, kterými stěžovatel argumentuje.“
Podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 5. 6. 2024, č. j. 65 A 44/2023-86 a podle rozsudku NSS ze dne 26. 9. 2025, čj. 5 As 182/2024 – 29.
Více našich textů k územnímu plánování najdete zde.