Stává se, že stavebníkům je velmi dobře známo, že jejich pozemek není pro výstavbu tak úplně košer, ale přesto požádají o povolení záměru a stavební úřad to tak trochu pokryje a vydání povolení, které je následně pro nejrůznější nezákonnosti zrušeno. Stavebníci se pak velice diví a dušují se, že o vadách vůbec, ale vůbec nevěděli. Podobný případ řešil NSS.

Smysl zpevněné komunikace aneb polňačka fakt nestačí

V tomto případě šlo o to, že ke stavebnímu pozemku reálně nevedla zpevněná pozemní komunikace. NSS řekl: „Stěžovatelé žádnou relevantní argumentaci k tomu, že lze nezpevněnou polní cestu považovat za dopravní napojení odpovídající stavebně právním předpisům, nepřináší. Pouhý argument, že není nikde definováno, co § 20 odst. 7 vyhlášky č. 501/2006. Sb. míní zpevněnou komunikací, neobstojí. Smyslem požadavku, aby přístupová cesta k rodinnému domu naplňovala určité parametry, je zejména zajištění bezpečného a rychlého přístupu složek integrovaného záchranného systému ke stavbě a možnost řádného užívaní stavby.

Jaké konkrétní parametry má taková komunikace splňovat, pak plyne z příslušných technických norem, na které odkazují stavebně právní předpisy, a z konkrétních rozhodnutí stavebního úřadu (zejména z budoucího stavebního povolení na komunikaci, které v době udělení společného souhlasu neexistovalo).“

Dobrá víra stavebníka?

Stavebníci tvrdili, že vůbec netušili, že je něco špatně. Vážně ne. NSS to ale nespolknul: „Stavebník se nemůže zpravidla dovolávat dobré víry ve správnost a zákonnost přezkoumávaného rozhodnutí tehdy, pokud realizoval záměr bez povolení, případně jej realizoval způsobem výrazně odlišným od schválené projektové dokumentace, anebo sám způsobil, že stavební úřad nemohl řádně splnit svoji zákonnou povinnost posoudit záměr a vydat takové rozhodnutí, které by vycházelo z pravdivého vylíčení rozhodných skutečností. Jedná se tedy ve všech případech o závažné chyby na straně stavebníka. Zároveň platí, že není možné na stavebníka přenášet povinnosti orgánů státní správy…

Z podání stěžovatelů vyplývá, že si byli stavu komunikace vědomi, a to již z toho důvodu, že se dlouhodobě spolu s ostatními vlastníky pozemků v budoucí ulici Sedlička pokoušeli shodnout na podobě a způsobu vybudování této komunikace. Pokud jde o okolnost, zda mohly být poměry v lokalitě a skutečný stav komunikace známy i stavebnímu úřadu v době vydání společného souhlasu z jeho úřední činnosti a veřejných mapových portálů, jak namítají stěžovatelé, tak této otázce se výslovně správní orgány nevěnovaly… Žalobci shodně jako již v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí uváděli, že stěžovatelé věděli, i s ohledem na členství ve spolku S., že komunikace není vybudována. Přesto podali žádost o vydání společného souhlasu na stavbu rodinného domu bez návaznosti na jakoukoli komunikaci.“

Ne vždy podobné čachry vyjdou, jsou ale příčinou toho, proč se v médiích tak často píše o délce povolovacího řízení a o nefunkčních stavebních úřadech. Za většinu průtahů si mohou stavebníci sami a nikdo jiný.

Podle rozsudku NSS ze dne 28. 8. 2025, čj. 9 As 53/2024 – 136.

Více našich textů k povolování  výstavby najdete  zde.