Obce, které se snaží omezit rozsah zastavitelných ploch v územním plánu a některé dříve vymezené pozemky vrátit do nezastavěného území čelí jednomu úskalí – diskriminaci. To, že jde o častý kámen úrazu, potvrzuje další rozsudek NSS, který kvůli nerovnému zacházení s vlastníky pozemků zrušil část dalšího územního plánu.

Postup obce nebyl opřen o žádná transparentní kritéria

V rozsudku se uvádí: „Opírá-li odpůrkyně svou argumentaci o závěry orgánu ochrany zemědělského půdního fondu, je pravda, že ten ve svém stanovisku ze dne 15. 11. 2021 poukázal na výrazné předimenzování navrhovaných zastavitelných ploch, přičemž plochu stěžovatelů (BI č. 44) výslovně uvedl jako jeden z příkladů pro plochu, která je pro bydlení navržena již od roku 2006, ale nebyla dosud využita. Stěžovatelé však v námitkách poukazovali na rozpor v postupu odpůrkyně, která sice na jedné straně přistoupila k redukci některých ploch původně navržených k zástavbě, ale současně nově zařadila jiné pozemky do zastavitelných ploch. Konkrétně napadli její tvrzení, že tak učinila, protože eviduje žádosti o převedení „vhodnějších pozemků“.

Upozornili, že tento pojem není opřen o žádná transparentní kritéria a vzbuzuje v nich podezření ze snahy bezdůvodně zvýhodnit jiné vlastníky na jejich úkor… Podstata námitky totiž nespočívala v tom, zda odpůrkyně redukovala i jiné plochy, ale v tom, na základě jakých objektivních kritérií vybrala pro zástavbu jako „vhodnější“ pozemky nové na úkor dotčených pozemků stěžovatelů, které musely být redukovány v tak velké míře…

To je patrné zejména u plochy BI č. 42 a 86, u kterých orgán ochrany přírody požadoval redukci, ale odpůrkyně v odůvodnění pouze stroze uvedla: „Lokalita BI 86 je přičleněna k lokalitě BI 42 a není redukována.“ Podobný nedostatek v odůvodnění lze spatřovat i u argumentu nedostatečné kapacity vodovodu. Zatímco u stěžovatelů tuto skutečnost přijala jako jeden z důvodů pro drastickou redukci jejich pozemků coby zastavitelných, u řady jiných lokalit (např. sousedící BI 45) tentýž problém aktivně vyřešila konstatováním, že budou „zásobovány pitnou vodou z vlastních zdrojů – studní.“

Složitost územního plánování nezbavuje obce povinnost respektovat právní předpisy

NSS proto uzavřel: „Odpůrkyně tak v odůvodnění rozhodnutí o námitkách neprovedla řádně test proporcionality a neodpověděla na argumentaci stěžovatelů, ačkoliv námitky stěžovatelé formulovali velmi podrobně. Z odůvodnění rozhodnutí o námitkách není seznatelné, zda proběhlo kriteriální posouzení, tedy zda na základě určitých, předem objektivně stanovených racionálních kritérií byly vybrány k vyřazení plochy či jejich části, které taková kritéria naplňují (a zda tato kritéria byla aplikována důsledně a shodně vůči všem), anebo jak tvrdí stěžovatelé, žádné takové posouzení neproběhlo a pouze byly ex post nalezeny argumenty pro redukci plochy stěžovatelů.

Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že agenda územního plánování a výklad související právní úpravy představují náročný proces. Složitost agendy však nezbavuje zastupitelstvo a další orgány obce povinnosti jednat při výkonu působnosti, svěřené jim na úseku územního plánování, v souladu s právní úpravou a respektovat stejnou měrou oprávněné zájmy všech osob dotčených pořizovanou změnou územního plánu, a to včetně povinnosti srozumitelného odůvodnění zásadních funkčních změn využití pozemků.“

Podle rozsudku NSS ze dne 31. 7. 2025 čj. 1 As 187/2024 – 47.

Více našich odborných textů k územnímu plánování najdete zde.