Nejvyšší správní soud opět vlastníkům pozemků vzkázal, že nemají žádné právo na to, aby si určovali, jak má vypadat územní plán.

Řešení preferované vlastníkem nemusí obec přijmout, i když tomu nebrání objektivní překážky

NSS řekl: „Nejvyšší správní soud sice souhlasí s tím, že v případě pořizování nového územního plánu samo o sobě neobstojí, že je regulace přejímána z dříve platného územního plánu. Tuto skutečnost je však nepochybně potřeba zohlednit v situaci, kdy stěžovatelka namítá porušení principu jejího legitimního očekávání. Nejvyššímu správnímu soudu pak není jasné, jak nový územní plán zasahuje do legitimního očekávání v situaci, kdy odpovídá dříve platnému územnímu plánu a jediná změna spočívající v napojení zastavitelné plochy na pozemní komunikace je nepochybně změnou ve prospěch stěžovatelky. Sama stěžovatelka pak neuvádí důvody, na základě kterých by jí mělo vzniknout legitimní očekávání, že územní bude vymezeno jinak, resp. pro ni příznivěji, než doposud…

Výše uvedené lze plně vztáhnout i na hodnocení otázky proporcionality zásahu do vlastnických práv stěžovatelky. I zde je nepochybně na místě zohlednit tu skutečnost, že nově přijatý územní plán na dřívější postavení stěžovatelky žádný negativní vliv nemá. Naopak zcela odpovídá řešení, které vlastník pozemku navrhl jako změnu dříve platného územního plánu, kterou odpůrkyně do územního plánu zakomponovala, což stěžovatelka nijak nerozporuje. Jen stěží pak lze hovořit o nepřiměřeném zásahu do vlastnického práva stěžovatelky za situace, kdy nový územní plán na jejím postavení nic nemění, pouze nevyhovuje jejím subjektivním představám o tom, jak by mohl být územní plán pro ni vymezen lépe. Samotná možnost přijetí subjektivně přívětivějšího řešení však nepřiměřený zásah do práv stěžovatelky nepochybně nepředstavuje…

Ostatně veškerá stěžovatelčina argumentace vychází z předpokladu, že jí navržené řešení lépe naplňuje cíle územního plánování, umožňuje hospodárnější využití pozemků a lépe by odpovídalo jejím zájmům jakožto vlastníka územním plánem dotčených pozemků. Tato tvrzení však sama o sobě, byť by byla pravdivá, nepostačují pro to, aby správní soudy vyhověly stěžovatelčině návrhu a územní plán ve vymezené části zrušily… Stěžovatelkou preferované řešení ovšem odpůrkyně nemá povinnost bez dalšího akceptovat pouze z toho důvodu, že jeho přijetí nic kromě politické vůle nebrání.“

Podle rozsudku NSS ze dne 25. 7. 2025, čj. 5 As 18/2025 – 29.

Více našich textů k územnímu plánování zde.