Nejvyšší správní soud rozhodoval o územním plánu obce Úžice, který na pozemku jedné vlastnice vymezil plochu ZV – zeleň ve veřejných prostranstvích a současně bylo k pozemku zřízeno předkupní právo ve prospěch obce. Změnou územního plánu mělo navíc být na dotčeném pozemku přípustné vybudování stavby veřejné dopravní a technické infrastruktury pro rozšíření dálnice D8 včetně souvisejících staveb. V předešlém znění územního plánu byl dotčený pozemek vymezen v ploše NL – plochy lesní a ve velmi malé severní části pozemku v plochách ZN – zeleň nízká a ZI – zeleň izolační. Krajský soud v Praze návrh vlastnice na zrušení opatření obecné povahy zamítl a NSS postupoval s kasační stížností stejně. Proč?

Pasivita znamená většinou neúspěch

Hlavním důvodem bylo, že vlastnice byla pasivní v procesu pořizování změny územního plánu. To je již standardní postup správních soudů: „Krajský soud navíc opakovaně upozornil na skutečnost, že navrhovatelka neuplatnila odpovídající námitky během řízení o změně územního plánu, a také proto se s nimi odpůrkyně podrobně nemohla vypořádat. Z tohoto důvodu také krajský soud věcně neposuzoval přiměřenost zásahu do navrhovatelčiných práv, neboť podle jím citované judikatury NSS ji přezkoumávat nemůže, nemohla-li ji pro nedůvodnou pasivitu navrhovatelky posoudit odpůrkyně již v průběhu pořizování změny územního plánu.“

NSS k tomu doplnil: „Pokud účastník mohl při přiměřené péči o svá práva podat věcné námitky či připomínky proti připravovanému řešení a bez objektivních důvodů tak neučinil, nemůže NSS bez závažných důvodů porušit právní jistotu dalších účastníků, kteří svá práva aktivně prosazovali již v průběhu přípravy územního plánu a nyní tento územní plán respektují. Mohlo by tím docházet k situacím, že by účastníci v průběhu přípravy neaktivní měli výhodnější postavení a jejich práva by byla chráněna ve větší míře než práva účastníků, kteří svá práva zákonem předpokládaným způsobem hájili. Řízení před soudem totiž není nástrojem rozhodování věcných sporů o využití území; tyto spory zásadně mají být vypořádány v řízení před správními orgány a s využitím příslušného instrumentária správního procesu.“

Opakování veřejného projednání nebylo zapotřebí

Zajímavým aspektem bylo jisté rozšíření návrhu po veřejném projednání, aniž by se konalo opakované veřejné projednání. Je třeba zdůraznit, že změna byla pořizována tzv. zkráceným postupem podle § 55a a násl. stavebního zákona.

Z rozsudku krajského soudu vyplývá: „V projednávaném případě došlo ke změně, kterou bylo rozšířeno přípustné využití funkční plochy ZV – zeleň na veřejných prostranstvích, přičemž přípustným využitím této plochy se nově stala i veřejná dopravní a technická infrastruktura pro rozšíření dálnice D8 včetně souvisejících staveb. Tato změna by mohla mít vliv na veřejné zájmy a dle názoru soudu by mohla mít vliv i negativní (na ochranu přírody a krajiny, na ochranu veřejného zdraví obyvatel), ale mohla by přinášet i vliv pozitivní (veřejný zájem na dopravní obslužnosti území, byť nikoliv lokální).

Změna negativních vlivů by však byla minimální, jelikož dálnice se v území již nachází a změna v podobě doplnění jednoho jízdního pruhu v každém směru by podstatným způsobem působení tohoto dopravního koridoru na okolí již nezměnila. Změna byla přitom provedena na základě požadavku dotčeného orgánu – ministerstva dopravy… To však pro práva navrhovatelky není podstatné, neboť je dotčena jen regulací na jejím vlastním pozemku. Zároveň změna územního plánu nevymezuje na dotčeném pozemku (a v ploše Xh) žádnou konkrétní stavbu dopravní a technické infrastruktury.

Vymezení veřejně prospěšných opatření, pro které lze uplatnit předkupní právo, bylo v návrhu změny územního plánu uvedeno již před konáním veřejného projednání návrhu změny územního plánu. Již v té době zde přitom bylo navrženo i doplnění regulativů o možnost umístění vodohospodářských staveb a technických staveb pro hygienickou ochranu zástavby, protihlukových stěn, zemních valů apod. Na základě stanoviska ministerstva dopravy došlo jen k doplnění přípustného využití daného typu ploch o stavby související s rozšířením dálnice D8, přičemž s ohledem na šíři silničního pozemku v sousedství s dotčeným pozemkem ani nelze očekávat, že by se mělo jednat o samotnou vozovku, nanejvýše by mohlo jít o rozšířené základy náspů dálničního tělesa či právě doprovodné protihlukové stěny, které však již byly předmětem veřejného projednání.

Za daných okolností tak nelze změnu považovat za podstatnou, neboť možnost realizace určitých staveb souvisejících s dopravní infrastrukturou (konkrétně izolačních opatření či vodohospodářských) byla veřejnosti i navrhovatelce známa včas. Navrhovatelka přitom proti nim a ani proti vymezení veřejného prostranství PP4 na dotčeném pozemku nijak nebrojila.“

NSS tento pohled na charakter změny podpořil, když řekl: „Doplnění přípustného využití plochy o veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu pro rozšíření dálnice D8 a souvisejících staveb z těchto důvodů nepředstavuje podstatnou změnu ve smyslu § 53 stavebního zákona, kvůli níž by muselo dojít k opakovanému veřejnému projednání. Námitka ohledně nedodržení zákonného postupu pro vydání opatření obecné povahy tak není důvodná.“

Označujte v územním plánu pozemky řádně

Bez zájmu by neměl zůstat jeden drobný apel krajského soudu na obce, neboť v některých jiných případech by se mohlo jednat o vážnější chybu než v tom, který soudy řešily: „Byť soud v souvislosti s identifikací pozemků v textové části územního plánu neshledal v konkrétních případech takové dotčení navrhovatelky, aby přistoupil ke zrušení (části) změny územního plánu, apeluje zde na odpůrkyni, aby se vyvarovala zjednodušujících postupů a popisů pozemků, neboť jak ze stavebního zákona vyplývá, zejména v souvislosti s vymezením předkupního práva je povinna označit v územním plánu pozemky v souladu s katastrálním zákonem, který v případě vedení pozemků ve dvou číselných řadách jednoznačně stanovuje povinnost odlišit stavební parcely od pozemkových parcel. Hrozí totiž, že v důsledku její nedůslednosti nemusí být do katastru nemovitostí vloženo zamýšlené předkupní právo k pozemkům, kde je na tom veřejný zájem, a naopak v některých případech může dojít k jeho vyznačení tam, kde pro to žádný důvod není.“

Podle rozsudku NSS ze dne 14. 12. 2022, čj. 7 As 188/2022 – 32 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2022, čj. . 59 A 11/2022- 57.