Ústavní soud se v nálezu ze dne 7. dubna 2015, sp. zn. I. ÚS 1599/13, vyjádřil k postupu obecných soudů při přiznávání náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.

Stěžovatelka se před obecnými soudy domáhala odškodnění za nepřiměřenou délku soudního řízení na ochranu osobnosti, kdy předmětné řízení trvalo 20 let a 6 měsíců. V tomto původním řízení stěžovatelka usilovala o omluvu a náhradu nemajetkové újmy za údajně nepravdivé a hrubě urážlivé výroky týkající se její cti. Řízení probíhalo na úrovni třech stupňů obecných soudů a následně i u Ústavního soudu, který stížnost stěžovatelky odmítl.

V řízení o odškodnění přiznal Obvodní soud pro Prahu 2 stěžovatelce namísto požadovaných 2 580 000 Kč částku 43 500 Kč, odvolací soud jí následně přiznal dalších 28 500 Kč. Po zrušujícím rozhodnutí Nejvyššího soudu, vyčíslil Městský soud v Praze znovu odškodnění na celkovou částku 87 750 Kč, přičemž postupoval dle stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, které vymezuje, jak výši odškodnění stanovit. Odvolací soud v souladu s tímto stanoviskem odečetl od celkové výše odškodnění 70 %, a to 40 % za složitost případu (pro údajnou skutkovou složitost danou počtem účastníků, rozsah prováděného dokazování, počet instancí) a 30 % za chování poškozené stěžovatelky (kdy si údajně stěžovatelka, která je advokátkou, musela být vědoma toho, že její ústavní stížnost nemůže být úspěšná).

Poté co Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatelky jako nepřípustné, podala dotčená ústavní stížnost, ve které tvrdila, že bylo porušeno její právo na spravedlivý proces.

Ústavní soud shledal ústavní stížnost důvodnou, neboť vyhodnotil postup obecných soudů za příliš zjednodušující a formalistický. Ústavní soud se neztotožnil s tvrzením obecných soudů, že uplatňování ústavní stížnosti, která byla následně odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost, bylo ze strany stěžovatelky zjevně bezdůvodným opravným prostředkem. Ústavní soud zde přihlédl i k tomu, že v původním sporu sám dospěl k odmítnutí stížnosti až po věcném přezkumu, kdy se musel nejprve podrobně vyjádřit k vzneseným argumentům stěžovatelky.

Dále Ústavní soud kritizoval odvolací soud, který snížil celkovou výši odškodného o 30 %, aniž by v odůvodnění rozhodnutí vysvětlil, jak stěžovatelka k celkové délce řízení svým chováním, tedy podáváním opravných prostředků, přispěla (zmíněna zde byla jen ústavní stížnost). Toto odůvodnění považoval Ústavní soud za příliš formalistické, neúplné, vykazující prvky libovůle.

Obecným soudům Ústavní soud vytýká, že přihlížely spíše k okolnostem svědčícím v neprospěch stěžovatelky a nezohlednily dostatečně prodlevy při rozhodování u obecných soudů. Ústavní soud se usnesl, že snížení základní částky odškodnění o 70 % je nepřiměřeně tvrdým postupem vzhledem k více než 20ti-leté délce soudního řízení. Ústavní soud také ohodnotil jako nedostatečné odůvodnění stanovení základní částky zadostiučinění 15 000 Kč, když Městský soud v Praze uvedl pouze, že „není důvod stanovit jinou výši zadostiučinění“. Za významnou skutečnost pro určení základní částky považuje Ústavní soud celkovou dobu posuzovaného řízení a v souladu s judikaturou ESLP i fakt, že samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé.

Ústavní soud naznal, že Stanovisko Nejvyššího soudu poskytující návod pro určení výše zadostiučinění, nezbavuje obecné soudy povinnosti posuzovat každý případ individuálně a tento postup řádně odůvodnit.

Ústavní soud ČR tak dospěl k jednoznačnému závěru, že došlo k porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť rozhodnutí obecných soudů jsou pro přepjatý formalismus a neúplnost nepřezkoumatelná. Z výše zmíněných důvodů Ústavní soud zrušil rozhodnutí Městského soudu v Praze a vrátil celou věc soudu k dalšímu projednání.

Celý nález Ústavního soudu ze dne 7. dubna 2015, sp. zn. I. ÚS 1599/13, je dostupný zde.

David Zahumenský komentoval rozhodnutí soudu pro Českou televizi zde.