Předseda Romského občanského sdružení Ladislav Bílý byl tento týden odsouzen na 6 let za dotační podvod. Podle informací v médiích se podvodu dopustil v letech 2007 až 2010, když žádal jménem sdružení o dotace od města Karlovy Vary, Karlovarského kraje a u ministerstva práce a sociálních věcí a přikládal k žádostem padělaná potvrzení o bezdlužnosti.
Podle § 212 odst. 1 se dotačního podvodu dopustí ten, kdo v žádosti o poskytnutí dotace uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje. Zdá se, že tedy není co řešit, neboť tohoto jednání se Ladislav Bílý zřejmě opravdu dopustil. Problém může být ale v tom, že za toto jednání v základní skutkové podstatě je možné uložit trest maximálně dvouletého odnětí svobody.
Podle vlastního vyjádření Bílého „všechny finanční prostředky byly vloženy tak, jak nám předepisovala smlouva o poskytnutí dotace (a tak byly i následně vyúčtované)“. Zprávy v médiích skutečně nehovoří o tom, že by dotace byly využity v rozporu s jejich účelem. Pak ale těžko může dojít k naplnění skutkové podstaty úvěrového podvodu podle odst. 6, podle kterého je možné uložit trest vězení na 5 až 10 let. Zde totiž musí být způsobena škoda přesahující 5 milionů korun.
Jak na svém blogu poukázal aktivista Tomáš Pecina, škodu by Bílý způsobil, pokud by peníze ukradl nebo jinak zpronevěřil. Pokud je využil při činnosti svého sdružení a dotace řádně vyúčtoval, spáchal sice úvěrový podvod podle odstavce 1, ale nebyl tak způsobena škoda, neboť dotace byly využity tak, jak jejich zadavatel chtěl, tedy v souladu s veřejným zájmem. Pokud by Romské občanské sdružení nepředložilo falšované dokumenty, dotace by získala jiná organizace, která by ale služby odvedla zřejmě podobně, v souladu s podmínkami dotačního řízení.
Z rozhodovací činnosti ústavního soudu v případě pojistného podvodu, který je svou konstrukcí úvěrovému podvodu velmi podobný, je zřejmé, že pokud žadatel o úvěr uvedl v žádosti o úvěr nepravdivé informace, ale úvěr řádně splácí, pak nedošlo ke způsobení škody a je namístě zvažovat, zda takové jednání kriminalizovat, přestože formálně je skutková podstata trestného činu naplněna (viz např. rozhodnutí ústavního soudu I ÚS 631/05, shodně viz usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 7 Tz 84/99).
O případu Ladislava Bílého nemáme z médií dostatek informací
Pokud opakovaně předkládal jako statutární orgán občanského sdružení padělané potvrzení, je zřejmě na místě aplikace § 212 odst. 1 kde lze uložit odnětí svobody až na dva roky. Aplikace kvalifikované skutkové podstaty, ale podmiňuje skutečně výrazně vyšší společenskou nebezpečnost činu a měla by být uplatněna spíše tam, kde došlo k skutečnému zneužití dotace. V případě, že byly služby podle dotační smlouvy provedeny řádně, mělo by se na věc, stejně jako u úvěrového podvodu, který je řádně splácen, pohlížet tak, že nebyla způsobena škoda.
Během svého působení v Lize lidských práv jsem zjistil, že nejčastější pochybení orgánů činných v trestním řízení je dvojího typu. Buďto nejsou aktivní tam, kde by aktivní být měli (jako třeba v případech násilí ze strany strážníků městské policie, rasově motivovaného násilí, obchodování s lidmi apod.) nebo naopak projevují nadměrnou aktivitu při kriminalizaci a trestní represí postihují i chování, které by trestné být nemělo (jako v případě postihu některých verbálních trestných činů, „klukovin“ typu zlomený stromek, apod.).
Zatímco za postupem v prvním případu je snaha ušetřit si práci, případně projev solidarity s násilníkem, ve druhém případě se jedná spíše o lenost intelektuální, kdy text zákona je aplikován izolovaně bez použití zdravého rozumu a ústavního práva. Tak jako tomu je třeba v případě trestního stíhání Karla Randáka za zveřejnění výše platu spolupracovnice premiéra. Tyto případy jsou z hlediska ochrany našich svobod nejnebezpečnější.