Nejvyšší správní soud rozhodoval o případu, kdy jeden člověk nesouhlasil s výstavbou rodinného domu svého souseda. Uvedl řadu argumentů, z nichž mnoha soudy nepopřály sluchu, ale přeci jen se nespokojenému žalobci podařilo docílit toho, že NSS vrátil rozsudek Městskému soudu v Praze. Důvodem bylo nedodržení požadavků na ochranu lesa.

Kořenový systém lesa

NSS řekl: „Stěžovateli lze přisvědčit, že z napadených rozhodnutí a rozsudku městského soudu není zřejmé, z jakého důvodu správní orgány a městský soud shledaly, že stavba situovaná jen 3,8 m od lesního pozemku a s podzemními vsakovacími zařízeními situovanými jen cca 1,5 m od lesního pozemku negativně neovlivní lesní pozemky a lesní porosty na nich. Stěžovatel ve svých podáních v průběhu správního i soudního řízení upozorňoval na riziko narušení kořenových systémů lesa, který přiléhá k pozemku, na němž má být záměr realizován…

Nadřízený dotčený orgán doplnil, že ze snímku ortofota i ze snímku na službě Google street view vyplývá, že se lesní porost nachází přímo na hranici parcely. Za této situace ovšem bylo povinností nadřízeného dotčeného orgánu náležitě a konkrétně reagovat na námitku možného narušení kořenového systému přilehlých stromů. Nadřízený dotčený orgán chybně odkázal toliko na funkci rodinného domu, u níž neshledal přímý vliv na existenci lesa a plnění všech jeho funkcí. Tato úvaha byla nedostatečná, neboť nezohlednila stěžovatelem namítané narušení kořenového systému, které obecně může přímo ohrozit lesní porost.“

NSS vysvětlil, jaký dopad může mít narušení kořenového systému lesa na nemovitost žalobce: „Městský soud rovněž chybně konstatoval, že „v případě žalobcem tvrzeného ohrožení kořenového systému stromů by byl zejména ohrožen pozemek záměru, nikoliv pozemek žalobce.“ Z podkladů obsažených v správním spise vyplývá, že lesní porost přiléhající ke stavebnímu pozemku se bezprostředně přibližuje také ke stěžovatelovu pozemku. Narušení kořenových systémů stromů by tedy mohlo mít přímý vliv na stěžovatelův pozemek, resp. městský soud neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, které by svědčily opaku.“

Ochrana kořenového systému lesa může být zajímavým argumentem pro omezování zastavitelnosti v územních plánech.

Ustálená správní praxe a legitimní očekávání stavebníka

NSS se vyjádřil i k tomu, že není dostatečně silným argumentem, že v okolí stojí rodinné domy, které jsou od lesa podobně daleko: „Správní orgány i městský soud správně zohlednily, zda lze v okolí stavebního záměru nalézt stavby v obdobné vzdálenosti od lesa, zároveň ovšem pochybily, pokud konkrétně nezkoumaly a neuvedly, zda tyto stavby získaly potřebné souhlasy a povolení, případně v jakém právním režimu byly tyto souhlasy či povolení vydány.

Tyto okolnosti jsou pro konstatování existence správní praxe zakládající legitimní očekávání klíčové, protože sama existence stavby legitimní očekávání založit nemůže, oproti skutečnosti, že správní orgány vydaly kladná stanoviska k její realizaci. Vyšly-li správní orgány i městský soud toliko z prosté existence staveb v okolí záměru, byl tento postup z hlediska lpění na zásadě legitimního očekávání účastníků správního řízení nedostatečný. Pro konstatování legitimního očekávání zároveň bylo dále nezbytné přihlédnout a zhodnotit podobnost již existujících staveb s povolovaným záměrem, a to z hlediska jejich umístění vůči lesu i jejich účelu.

Správní orgány (či soud) takto byly povinny přednést dostatečné a relevantní důvody, pro které je na místě upřednostnit legitimní očekávání stavebníků, i přes nesoulad záměru s chráněným veřejným zájmem. Pouze výjimečné konkrétní okolnosti mohly vést k vydání kladného závazného stanoviska z důvodu legitimního očekávání stavebníků.“

Podle rozsudku NSS ze dne 14. 10. 2025, čj. 7 As 298/2024 – 47.

Více našich textů k povolování výstavby najdete zde.