Krajský soud v Praze dal za pravdu obci, která se bránila rozšíření těžby štěrkopísku v nevýhradním ložisku. Proto vydala územní plán, který těžbu znemožnil. Investor byl samozřejmě nespokojený, a tak se obrátil na soud. Máme radost, že s naší právní pomocí obec spor vyhrála. Argumentace soudu by jistě mohla zajímat i jiné samosprávy.

K odůvodnění vyloučení těžby v nezastavěném území

Pro to, aby územní plán u soudu obstál, je zpravidla klíčová kvalita jeho odůvodnění. Tak tomu bylo i v tomto případu. Krajský soud konstatoval: „Odpůrkyně napadeným OOP výslovně zakázala v plochách s rozdílným způsobem využití spadajících do nezastavěného území umisťovat stavby, zařízení a jiná opatření pro těžbu nerostů a rozšiřování stávajících povolených a těžených záměrů. Odůvodnila to jednak veřejným zájmem na zachování charakteru území obce bez dalšího rozšiřování těžby, jednak veřejným zájmem na ochraně lidského zdraví před hlukem a prašností, které produkuje jak těžba samotná, tak přeprava vytěženého materiálu…

Z odůvodnění napadeného OOP, byť stručného, je zřejmé, že odpůrkyni k omezení těžby v nezastavěném území vedly důvody, které lze považovat za důvody veřejného zájmu. Zájem na ochraně charakteru území obce před dalším rozšiřováním těžby odpovídá tomu, že „[ú]zemní plánování ve veřejném zájmu chrání a rozvíjí přírodní, kulturní a civilizační hodnoty území“ a [p]řitom chrání krajinu jako podstatnou složku prostředí života obyvatel a základ jejich totožnosti“ (§ 18 odst. 4 stavebního zákona). Ochrana zdraví obyvatel obce před hlukem a prašností spojenými s těžbou rovněž patří mezi veřejné zájmy v územním plánování… Soud tedy shrnuje, že odpůrkyně omezení těžby v nezastavěném území odůvodnila v souladu s § 18 odst. 5 stavebního zákona veřejným zájmem.“

Obec měla štěstí, že byl dotčený vlastník pasivní a v procesu projednávání územně plánovací dokumentace neuplatnil námitku (dnes už jen připomínku). Pokud by se tak stalo, muselo by být odůvodnění podrobnější.

K závaznosti zásad územního rozvoje

V řešeném případu bylo ložisko zakresleno pouze v koordinačním výkresu Zásad územního rozvoje Středočeského kraje. Soud dovodil, že koordinační výkres není součástí výroku a „pouze zobrazuje navržené řešení, neměněný současný stav a důležitá omezení v území, zejména limity využití území (tj. omezení změn v území z důvodu ochrany veřejných zájmů, vyplývajících z právních předpisů nebo stanovených na základě zvláštních právních předpisů nebo vyplývajících z vlastností území)… Zobrazení limitů je informativní povahy… není tedy závazné.“

Jiná by samozřejmě byla situace, kdyby zásady územního rozvoje vymezily ložisko jiným způsobem a vyplývalo by z nich, že jde o nadmístní plochu, kterou je třeba v územním plánu respektovat.

K závaznosti státní surovinové politiky a regionální surovinové koncepce

Investor se v návrhu na zrušení ÚPD odvolával i na a Surovinovou politiku České republiky v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů a na aktualizaci Regionální surovinové politiky Středočeského kraje.

KS k jejich povaze a významu pro územní plán řekl: „Surovinovou politiku ČR vymezuje § 14d odst. 1 horního zákona jako strategický dokument vyjadřující cíle státu při využití a ochraně nerostného bohatství a ostatních nerostných zdrojů. Surovinovou politiku schvaluje vláda na návrh ministra průmyslu a obchodu (§ 14d odst. 3 věta první horního zákona). Regionální surovinovou koncepci na úrovni jednotlivých krajů schvaluje zastupitelstvo kraje [srov. § 35 odst. 2 písm. d) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů]. Podle § 14d odst. 2 horního zákona je surovinová politika podkladem pro výkon státní správy v oblastech průzkumu ložisek nerostných surovin, ochrany nerostného bohatství a stanovení dobývacích prostorů a jedním z podkladů pro politiku územního rozvoje a územně plánovací dokumentaci…

Surovinová politika je koncepční dokument schvalovaný vládou, který není právně závazný vůči jednotlivcům, respektive jeho právní závaznost vyplývá toliko z přímého odkazu právního předpisu na tento dokument… k Surovinová politika ČR, tak i regionální surovinové koncepce jsou koncepčními dokumenty, které vymezují priority v celorepublikovém, popřípadě krajském měřítku, a jsou jen jedním z mnoha podkladů, které musejí příslušné orgány hodnotit při přijímání politiky územního rozvoje a územně plánovací dokumentace. Usnesení vlády nebo zastupitelstva kraje navíc nejsou závazná pro obce při výkonu jejich samostatné působnosti. Jejich závaznost pro orgány územních samosprávných celků při výkonu samostatné působnosti by musela vyplývat z výslovného zákonného ustanovení. Surovinová politika ČR ani regionální surovinová koncepce proto nepředstavují závazný podklad pro územní plán obce.“

Zásady územního rozvoje nepřikazují těžbu na daných pozemcích umožnit

Na základě toho KS vysvětlil: „Nelze ale vytýkat územnímu plánu obce, že nezapracovává požadavky koncepčních nástrojů surovinové politiky, když tak nečiní ani nadřízené nástroje územního plánování. Soud přitom již výše vyložil, že ZÚR nestanoví, že na pozemcích navrhovatelky musí být umožněna těžba štěrkopísku.“

Co když jde o vyhrazená ložiska?

Krajský soud byl natolik hodný, že nad rámec posuzované věci přidal argumentaci pro obce, na jejichž území je výhradní ložisko štěrkopísku: „Lze dodat, že pohledem judikatury není ani na těžbě vyhrazených nerostů jednoznačný veřejný zájem… NSS… připouští, že zájem na využívání nerostného bohatství (tj. pouze vyhrazených nerostů) je zájmem veřejným… těžba nerostů je podle současné právní úpravy především podnikatelskou činností soukromých osob a z čl. 7 Ústavy nelze, na rozdíl například od obecného veřejného zájmu na ochraně životního prostředí, dovodit paušální závěr o ústavně chráněném veřejném zájmu na těžbě vyhrazených nerostů.“

Podle rozsudku KS Praha ze dne 16. 9. 2025, čj. č. j. 54 A 50/2025- 43

Více našich textů k územním plánům a územnímu plánování zde.