Nejvyšší správní soud řešil spor o to, jestli Magistrát města Brna rozhodl správně ve věci odvolání proti rozhodnutí o odstranění dočasné stavby, na jejímž místě chtělo stavět samo město Brno. Podstatné je, že úředníci městské části Bystrc vyloučeni už byli. Měli tedy být automaticky vyloučeni i „městští“ úředníci?
Pro vyloučení úředních osob nestačí samotná existence pracovního/služebního poměru
Soud řekl: „Lze tedy shrnout, že služební či pracovní vztah úřední osoby ke státu nebo územnímu samosprávnému celku sám o sobě nezpůsobuje vyloučení úřední osoby ve věci, v níž má stát či územní samosprávní celek svůj vlastní zájem. K tomu musí přistoupit další okolnosti nasvědčující tomu, že takový zájem může být v dané věci prosazován právě prostřednictvím vztahu ekonomické závislosti úřední osoby na státu či územním samosprávném celku… Předmětem přezkumu v projednávané věci není zákonnost vyloučení úředních osob Úřadu městské části Brno – Bystrc.
Není rozhodné, z jakých důvodů byly tyto osoby z řízení vyloučeny. Rozhodné je, zda u úředních osob, jež v projednávané věci nakonec rozhodly, byly splněny podmínky pro jejich vyloučení či nikoli… Naopak však krajský soud v rámci hodnocení věci dospěl k závěru, že stěžovatelka nepoukázala na žádné konkrétní jevy, které by svědčily o „celkové citlivosti věci“ s tím, že ze samotné skutečnosti, že se daný investiční záměr má realizovat „někde“ na území statutárního města Brna, bez dalšího nelze dovozovat riziko systémové podjatosti ani úředních osob pracujících pro město Brno (resp. jeho magistrát), ani úředních osob pracujících pro všechny jeho městské části (resp. jejich úřady)…
Nejvyšší správní soud považuje za mimoběžnou argumentaci stěžovatelky, že oprávněné úřední osoby v řízení sledovaly prosazení majetkových zájmů statutárního města Brna, nikoli naplnění zákonných požadavků. Je třeba zdůraznit, že žalovaný žádost stěžovatelky zamítl právě z důvodu nenaplnění zákonných požadavků, tj. nedoložení souhlasu vlastníka pozemku, na kterém se nachází dočasná stavba. Pro rozhodnutí o žádosti stěžovatelky není rozhodné, z jakých důvodů vlastník pozemku – statutární město Brno – nedal souhlas s prodloužením doby trvání dočasné stavby. Pro rozhodnutí o žádosti stěžovatelky je rozhodné, že nebyly splněny zákonem stanovené podmínky pro prodloužení doby trvání dočasné stavby, když nebyl doložen souhlas vlastníka pozemku s prodloužením doby trvání dočasné stavby.“
Podle rozsudku NSS ze dne 20. 8. 2025, čj. 1 As 199/2024 – 30.
Více našich textů k povolování výstavby najdete zde.