Nejvyšší správní soud se vyjadřoval k zajímavé otázce posuzování krajinného rázu ve velkoměstě, konkrétně při povolování obytného domu v Praze na Chodově.
Krajinný ráz v Praze
NSS řekl: „Kasační soud souhlasí s městským soudem, že ani ve vysoce urbanizovaném prostředí, jakým daná lokalita, tj. Praha Chodov, bezesporu je, nelze a priori vyloučit existenci krajiny. Předmětná lokalita je totiž typickým příkladem, kdy i ve městě lze nalézt znaky krajiny. Pro posouzení nyní projednávané věci je dle kasačního i městského soudu stěžejní především blízkost Kunratického lesa, který se nachází cca 100 metrů od zamýšleného stavebního záměru. Blízkosti lesa si byl vědom i sám investor, neboť na blízkost Kunratického (Krčského) lesa poukazuje opakovaně jak v Souhrnné technické zprávě, tak i na webových stránkách projektu. Les je přitom ze zákona (ex lege) významným krajinným prvkem…
Právě existence významných krajinných prvků je přitom při posuzování, zda se jedná o krajinu, stěžejní… Skutečnost, že zamýšlený záměr je v těsné blízkosti Kunratického lesa, však dotčené správní orgány ani stavební orgány při svých závěrech stran absence krajiny nereflektovaly, jak správně dovodil městský soud… Městský soud na podkladě obsahu spisu případně dovodil, že správní orgány pochybily, když v dané lokalitě vyloučily existenci krajiny, aniž by se dostatečně zabývaly zejména blízkostí Kunratického lesa jakožto významného krajinného prvku. Z judikatury přitom vyplývá, že k posouzení, zda prostředí, do kterého je předmětná stavba umisťována, má znaky krajiny ve smyslu zákona na ochranu přírody a krajiny, je správní soud oprávněn.“
Starší stavby narušující krajinný ráz
NSS ještě doplnil: „Nad rámec věci Nejvyšší správní soud v souladu s ustálenou judikaturou dodává, že jednotlivé stavby z minulosti narušující nevhodně krajinný ráz nejsou legitimním ospravedlněním pro další budoucí stavby, které by krajinný ráz rovněž narušovaly. Přestože krajina zpravidla nemůže být udržována v původním stavu, smyslem ochrany krajinného rázu je zabránit přetvoření krajiny, které bude na dlouhou dobu nevratné, a to takové krajiny, která je něčím jedinečná, přičemž její přetvoření na jiný typ krajiny je z dlouhodobého hlediska i veřejného zájmu horší než ponechání původní krajiny. Krajinný ráz musí být přitom v každém jednotlivém případě posuzován individuálně (ad hoc) s ohledem na jedinečnost dané lokality.
Opačný přístup by měl za následek, že by se souhlas se změnou nebo snížením krajinného rázu stal pouhou formalitou a ztratil by charakter řízení, ve kterém se pečlivě a zodpovědně váží přípustnost poklesu vizuální hodnoty dané lokality… o soudu ze dne 26. 5. 2022, čj. 10 As 316/2021-39, či ze dne 3. 2. 2016, čj. 3 As 86/2014-49). Rovněž existence dalších staveb podobných plánovanému záměru (např. z hlediska objemu staveb, jejich výšky atp.) nemůže být důvodem pro absenci náležitého posouzení z hlediska zásahu do krajinného rázu.“
Podle rozsudku NSS ze dne 13. 8. 2025, čj. 22 As 64/2025-179.
Více našich článků k povolování výstavby najdete zde.